Prežiť svoj život

Velmi originálně zpracované. :) Jan Švankmajer dokáže opravdu vždycky mile překvapit. Některé scény mě skutečně pobavily, některé scény však byly až absourdně směšné, ti, co film shlédli, vědí o čem mluvím. Česká verze "Počátku"? :) Faktem zůstává, že byl zpracován velice zajímavě. Děj chytlavý a poutavý, který nám v hlavě zanechá otázku: Co se asi bude dít dále a jak to asi všechno nakonec skončí? (28.05.2011)

Zatím poslední film, co jsem od pana Švankmajera zhlédl a musím opět konstatovat, že to je prostě absolutní originál světového formátu! Takhle filmy nikdo netočí a tento snímek je navíc poskládán jako slepované fotografie prolínající se se živými herci. A ten nápad, to je prostě klasa! Perfektní snová imaginace! To se zkrátka musí vidět, je to opět jinší druh Švankmajerova umění, ovšem setsakramentsky okamžitě rozpoznatelný! Parádní a já dávám opět za plnej počet (stejně tak, jako úplně u všech Švankmajerových dlouhohrajících i krátkých filmů). A úvodní předmluva mistra Švankmajera před filmem nemá chybu! (28.08.2013)

Banalita prežívania. Banálne nie sú len naše sny, ale aj ich interpretácia. Za hlavy sa chytajú otcovia psychoanalýzy. Ale ako ukazuje i tento film - psychoanalýza nikdy žiadnou vedou ani liečebným postupom nebola. Zato predstavovala silný umelecký smer s viacerými skvelými spisovateľmi a esejistami (napr. Reich, Freud, Jung a Ferencsi), ktorých lekárske diplomy predurčili k literatúre. Preto tá blízkosť surrealizmu a psychoanalýzy. V liečbe sa však skvele hodí ako súčasť terapie (biblioterapia). Na totálne uletenú a švihlú predstavu, že za všetko môžu oidipovské utkvelé predstavy a traumy sú len libidóznymi nenaplneniami z detstva sú úžasne zaujímavými, no stále len beletristickými či poetickými fantáziami aj so všetkými kazuistikami, koľko ich bolo, je a bude. Samotný film trpí typickou vadou Švankmajerových celovečerákov: explozívne animačné nápady sú skvelé, no dochádza k ich príliš častému opakovaniu. Myšlienka filmu je originálna - plytké a banálne prežívanie preniká i do snov a dávno je súčasťou medicínskej dušoliečebnej praxe - no jej spracovanie trpí prílišnou dĺžkou s redučkým dejom, čím dochádza k jemnému otupeniu mysle. Myseľ sa tak nachádza na pohovke a zveruje sa doktorke so snami - ktoré sa prisnili uprostred zaspávania pri tomto skvelom a nezameniteľne originálnom kúsku. (09.09.2014)

Švankmajer mi tu príde o kúsok menej stratený ako v Šílených, má o kúsok viac jasné čo chce povedať, akurát to stále preháňa so stopážou, trochu nudí a pôsobí ako všetko možné len nie ten nekontrolovatelný výbuch kreativity ktorým bol v minulom miléniu. Z toho mi vyplýva že na jeho Hmyz som zvedavý, no nie natešený. 3,5* (07.01.2018)

Naprosto pomýlený film. Švankmajer nám na začátku vysvětlí, že moderní civilizace o sny nestojí, protože se nedají zpeněžit. Jenže platí pravý opak! Západní univerzitní marxistická filosofie (Adorno, Marcuse, Deleuze...) stojí na spojení Freuda s Marxem, tj. popisuje, jak kapitalismus využívá v obchodě lidské základní pudy a touhy. Mužské sexuální představy jsou podchyceny pornografií, která vytváří nereálný snový svět, zatímco ženské představy o lásce využívají časopisy či romantické komedie. Dřív byl mladík zasvěcen v lese za vesnicí starší spolužačkou, dnes sní u počítače u absolutně nereálné pornografie, zatímco dívky každý den usedají k absolutně nereálným TV soap operám. Obsahem film patří tak na konec šedesátých let, zatímco forma je dle úvodu zoufalým východiskem z nedostatku peněz. (16.07.2011)