Avatar: Posledný vládca vetra

Začnu s pozitivem. Efekty byly dobré, oheň vypadal jako oheň a voda jako voda. Zvířátka která si tam zahrála, by mohla „běhat“ v naší přírodě. A myšlenka je věru zajímavá, jenže… Špatné herecké výkony, nervy drásající dialogy netrhající jenom uši a jednoduchost celého příběhu zaujme opravdu jen dětskou duši (bohužel poprvé jsem asi stará), takže jsem si při sledování připadala jak na horské dráze. Bohužel největší problém vidím v tom, proč když to bylo tak příšerné, mě se to líbilo a těším se(což není nejpřesnější pojem, ale jiný mě nenapadá) na druhý díl? Pokud umí někdo odpovědět na tuto otázku, nechť mi odpoví interní poštou. (20.01.2011)

Viděl jsem, jak se měsíc zbarvil do ruda. Ohnivý národ ukradl z Velké knihovny vědění našeho druhu. Mají v plánu tyto vědomosti zneužít pro zlo..... Sto roků v šachtě žil… vlastně v ledu. To je jedno. Spojení fantasy, kung-fu a duchovního světa ve filmu pro děti má celkem ucházející vizuální stránku, ale scénář je brutální zhovadilost. VODA, VÍTR, ZEMĚ, OHEŇ v příběhu, který je stylem vyprávění zaměřen na skupinu do 12-ti let. Alespoň tak soudím podle sebe a dětí. Výpravný a zábavný je to asi jako druhá Narnie. K čemu tu kritizovat choreo, stupiditu slov, když děti budou spokojený? K ničemu! Takže já dávám 1*, mladej 4*, výsledek jsou 2*. Ale nejvíc mě dostalo, že bude – MUSÍ BÝT!(?) – pokračování. To mě poser boty! Shyamalan se pomátl! S takovouhle brzy skončí u Teletubbies!!! Několik důvodů, proč má smysl film vidět: 1.) Mám doma svitek a neumím ovládat živelnou manželku. 2.) Hledám film, kterej rychle a dobře uspí. 3.) Jsem 8mi letej ,,piškot“. PŘÍBĚH ** HUMOR ne AKCE ** NAPĚTÍ ne Víte, že? Poslední vládce větru je natočen podle seriálu Avatar: The Last Airbender který vytvořili MICHAEL DANTE DiMARTINO a BRYAN KONIETZKO? (16.10.2010)

Ale ne, zfilmování jak se říká kultovního animáku přece nemůže fungovat tak, že nutíte herce napodobovat komiku kresleného filmu do posledního detailu, kopírovat celé scény, kvůli kterým je ovšem nutné sestříhat děj na desetinu, aby to časově vyšlo... To, co fungovalo ve stylizovaném seriálu na jedničku (mám ho v oblíbených vysoko), Shyalaman nepochopil. To jest, silné postavy, které doslova hýbají světem. Místo toho se soustředil na smrtelně vážně pojatý vizuální projekt, který zničil vtip, poetiku, spád, mystiku a tak vůbec. Chjo. Předloha je natolik neotřelá a domyšlená, že kdo ji nezná, toho tato zmrzačenina jistě může i tak oslovit. Ale já to nedávám... (31.12.2014)

Shyamalana jsem měl vždy upřímně rád, i když se mu svět smál do ksichtu, ale tohle stopadesátimilionové divadlo nejsem ochoten při nejlepší vůli strávit, i kdyby mě větry s ohněm braly. Končí to u božích triků a charismatického Deva Patela (!), zbytek je jeden velký omyl, kde se zapomnělo na výpravu (vždyť to má sotva pět lokací) a jakékoliv vtažení do děje. Absenci epiky v kině možná maskovalo 3D, ale na televizní obrazovce chcete pořádné postavy (a to tam ty náběhy jsou) a nabušený děj (a že ho námět slibuje). Místo toho dvě hodiny sledujete jogínské pózy pokérkovaného prcka a nejtragičtější zlomy v chování záporáků za celý rok. A ‚Národ země‘ měl jako jenom cameo, jo? (20.10.2010)

POSLEDNÍ VLÁDCE VĚTRU je sice nejslabším Shyamalanovým filmem od ŠESTÉHO SMYSLU, ale to ještě neznamená, že se jedná o špatný letní film, přestože nesplňuje požadavky letního blockbusteru, či dokonce o jeden z nejhorších počinů posledních let, když je jeho nepřijetí u angloamerického a evropského publika dáno neznalostí či neochotou přistoupit na odlišné vnímání (pasivní rezistence) a pojetí světa (buddhismus) a úlohy i motivace postav v něm (karma). Hlavní problém bych viděl především ve snaze vměstnat celou první sezóna seriálu (tj. dvacet 20minutových dílů) do jednoho celovečerního filmu (tj. 103 minut včetně závěrečných titulků), přičemž se pro vyprávění - uzpůsobeného pohledu hlavní hrdinky - zachovává to zcela nezbytné. Ačkoliv je koncepce trilogie zachována, opomíjí se, že v kapitole první šlo v americkém anime především o představení a prokreslení postav, obeznámení se zákonitostmi fikčního světa a opuštění pohádkového rámce vstříc žánru fantasy s nastíněním komplexnějších (geo)politicko-ekonomických vazeb a propletených vztahů. Film na výše zmíněné rezignuje ve prospěch podřízenosti základním myšlenkám buddhismu včetně gándhíovského protikolonizačního přístupu pasivní rezistence, a tak si na mainstreamový letní blockbuster dovolí inscenovat scény atrakcí jako baletní představení, ve kterém jde o ladnost pohybu a nikoliv fyzický dopad, flashbacky a montážní sekvence redukující ohromné množství časoprostorých vazeb na naprosté minimum jsou do vyprávění vloženy ne z důvodu vypravěčské nemohoucnosti a neschopnosti prokreslit postavy, ale k podpoření jednoho z významů. Vzhledem příslušnosti k určité kategorii (letní blockbuster podle oblíbeného seriálu) a zacílenosti na konkrétní diváckou skupinu (prepubertální mládež ve věku Aanga) jde o chvályhodný přístup, který si odsudek zaslouží leda za to, že celek vyzní jako poněkud tezovitá buddhistická protikolonizační agitka a Shyamalan jako auteur upozadil svůj rukopis (vypravěčská sofistikovanost spolu se žánrovou nevyzpytatelností a stylistickou nekonvenčností včetně významotvorného barevného ladění v pojednání o upínání se k iluzím na úkor skutečnosti) ve prospěch požadavků studia. (13.09.2010)