Superman

Nejlepší superman, ale moc velkou konkurenci teda nemá, takže to ani moc těžky nebylo, udělat z toho nrej supermana. Chyb a nedomyšleností je tam opravdu hodně, hlavně příběh je jedna velká nedomyšlenost, ale když si toho nebudete všímat, tak se u toho dá strávit ty dvě a čtvrt hodiny velmi dobře. Chritopher Reeve se na supermana výborně hodí a Gene Hackman jako padouch nemá chybu, takže herecký zastoupení a výkony aspoň trochu nechaj zapomenout na nesrovnalosti ve scénáři. Co se týče hudby tak je na tom vidět ruka Johna Williamse, který dělal hudbu i ke Star Wars, tady jí jenom trchu pozměnil a toé mi trochu vadilo, že si nedokázal vymyslet něco úplne novýho, ale jako ve Star Wars je dobrá. Přesto všechno nemůžu jít pod 4* (09.07.2005)

„Do you know why the number two hundred is so vitally descriptive to both you and me? It's your weight and my I.Q.“ Pravým supermužem této místy hodně naivní komiksové nostalgie není ten žluto-modro-rudý sparťan z vesmíru, ale Lex Luthor. Noblesní bídák, co má styl a ještě k tomu vypadá, jak Gene Hackman. V paměti navždy utkví Williamsův monumentální ústřední motiv, přisluhovač Otis s největší kartografickou troufalostí v dějinách lidstva (Otisburgh) a nezodpovězená otázka, jestli si Reeve vycpával ty červené slipy ponožkami.. (23.09.2008)

Na novozákonním schématu založené zrození supermanovského mýtu je monumentálně nevyrovnaným filmem. Barevně téměř černobílý prolog slibuje rodinnou ságu. Namísto něj po vesmírné pouti (kondenzovaná verze Malého prince) začíná příběh mladíka ze skromných poměrů (tedy žádný Bruce Wayne nebo Tony Stark), který obývá emblematicky americkou (a po americku, tj. westernově snímanou) krajinu a sní svůj americký sen. Za jeho naplněním, tedy na introspektivní pouť, se vydá teprve po smrti otce. S navléknutím modrého trikotu začíná jeho vnitřní svár mezi božskými schopnostmi a lidskou mentalitou a zároveň se film překlápí do screwballové komedie z novinářského prostředí a z Clarka se stává jednorozměrný komický mamlas, jemuž nemáme důvod fandit (na rozdíl od charismatičtějšího Caryho Granta, kterým se Reeve inspiroval, nebo na rozdíl od pohybově nadanějšího Harolda Lloyda, kterého Reeve vzhledově připomíná). Příliš vážně nelze brát ani campového padoucha s mizerným vkusem v oblékání a s dementním poskokem ("Otisburg??!!"). Proto zřejmě Superman ve finále nečelí komickému panákovi Luthorovi (s grácií zahranému Hackmanem), nýbrž mnohem mocnějšímu soupeři. Musí zkrotit přírodu. Tým scenáristů jako kdyby nevěděl, jak vážně chce komiksovou legendu pojmout. Ujetou historku o chlapíkovi s červenými holínkami a queer kudrlinkou vsadili do biblicky veletragického rámce. Rovina mytologická (krize víry) a psychosociologická (krize mužství) se neprolínají. Nezaujatě běží jedna vedle druhé. Obhajování amerického způsobu života se neděje paralelně se snahou přesvědčit nás, že i roztržitý ňouma může být super mužem, který emancipovanou pracující dívku přesvědčí, že chlapskost ze světa ještě zcela nevymizela (doslova ji, feministky prominou, "domestikuje"). (Je výstižné, že k tomu, aby lidé nabyli zpět ztracené víry v ochránce, který nad nimi bdí, nestačí jim slovo. Přesvědčovací moc mají pouze činy. Okázalé, dechberoucí činy.) Ne všechny nedostatky filmového Supermana jsou ideologicky zatížené. Zejména při režisérském sestřihu si uvědomíte, že množství děje, který má být odvyprávěn, není adekvátní ke stopáži. Scény akční a scény jako z grotesky obohacující příběh jen minimálně a mají převážně spektakulární nebo zábavní funkci. Triky jsou přitom více záminkami k úsměvu než k údivu (běžící Clark vypadá jako Road Runner, četné scény létání jsou křečovité, chybí jim lehkost nezbytná k tomu, abychom uvěřili, že je pro Supermana tato aktivitou hračkou). Tenhle šmrnc upřímně míněné naivity Supermanovi ale zároveň dodává kouzlo, které dnešním komiksovým adaptacím schází. Je v něm cosi esenciálně amerického. V dobrém i zlém. Málokterý dnešní blockbuster bude podle mne ještě za třicet zábavou srovnatelně velkou a stejně načichlou poctivě odvedenou (nedigitální) prací. 85% Zajímavé komentáře: kitano, Vitason, numi (12.06.2013)

Musím říci, že s odstupem času se mi tenhle Superman stále líbí nejvíce (animované nepočítám), byť jsem zjistil, že v první půli se toho moc neděje a navíc zavání pěkným sentimentem. Co jsem si ale nepamatoval (kdysi dávno viděno 4x, leč paměť někdy klame), jak je vtipný. ,,Dáte si sklenku?" ,,Když létám, nikdy nepiju." ,,Máte rád růžovou?" ,,Zbožňuji růžovou!" - hmm, to mi opravdu unikalo. ,,Klid, slečno, držím vás." ,,Vy mě držíte? A kdo drží vás?" Pravda, triky dnes neomráčí a znalci comicsu ví, že Superman je schopný snad úplně všeho. Vydařený je ovšem český dabing, kde především Josef Somr namluvil G.Hackmana skvostně. Nevím, jak dopadne Muž z oceli, ale doufám, že lépe než všechny snímky po prvním Donnerově Supermanovi. (03.04.2013)

ROK 2006. Už po několikáté jsem shlédl Supermana a konečně jsem se odhodlal něco o něm napsat. Kdo by řekl, že je to už 28 let, co Richard Donner natočil praotce všech superhrdinů a vylétl se svojí pláštěnkou do nebes. My jsme se tak setkali se zlotřilým Lexem Luthorem s obličejem Gena Hackmana, horlivou novinářkou Lois, ale především s přihlouplým Clarkem Kentem a jeho hrdinským alteregem (nebo to je naopak?):). Na tehdejší dobu film s astronomickým rozpočtem 55 milionů mohl být katastrofou přímo kryptonského rozměru, naštěstí se scénáře chopil Mario Puzo (KMOTR) a spolu s Donnerem vytvořil úchvatnou podívanou, které nechybí jak zamilovaný motiv, tak akce s na tehdejší dobu přelomovými triky. Je pravda ,že dnes je moje hodnocení hodně ovlivněné samotnou nostalgií, jelikož, co si budeme nalhávat, ateliérové záběry létání s naklíčovaným pozadím se dnes, kdy očekáváme Supermanův návrat, zdají spíše úsměvné, než že by v nás vyvolávaly naprostý obrazový orgasmus. Někdo samozřejmě filmu vyčítá, že Hackman pojal Lexe hodně komediálně (a navíc neměl oholenou lebku a to byl vážně průšvih :)), ale jeho podání je naprosto skvělé a jakákoli chvíle, kdy je na plátně je skvělá. Spolu s tehdejším objevem Christopherem Reevem (nechť je mu země lehká) a lehce v letech Margot Kidder vytváří skvělí film na který se bude vzpomínat ještě hodně dlouhou dobu a nebojím se ho nazvat klasikou, která sice stárne, ale jen velmi pomalu. (12.06.2006)