Láska a iné kratochvíle

Nedávno jsem se bavila s někým o tom, že Natalie Portman snad nikdy nehrála v žádném špatném filmu a tento film to jenom potvrzuje!!! Neskutečná podívaná a velmi silný příběh. Nevím, jestli to je jenom můj pocit, nebo to tak cítil i někdo jiný, ale já v tomhle filmu nenašla jedinou zápornou postavu. Ano, možná Carolyn, ale v podání Lisy Kudrow jí i přesto všechno člověk chápe a má ji rád. (25.09.2012)

Uslzená šachová partie, kde chvílemi spolu a chvílemi proti sobě hrají manžel, manželka, exmanželka, dítě a mrtvé dítě. Natalie Portman má po většinu stopáže na krajíčku, Lisa Kudrow je nehezky stárnoucí hysterická krkna, Scott Cohen mezi nimi bezradně tápe jako člověk, co se ztratil v lese a GPSku mu právě sežral medvěd, a Charlie Tahan je typické filmové dítě z čeledi otravných. Výsledkem je melodrama, kterému se nedá nic závažného vytknout, ale které není důvod vidět podruhé. (03.02.2014)

Výborně napsané dialogy a postavy z masa a kostí dělají z tohohle melancholického dramatu příjemné setkání. Příjemně ale není postavě Natalie Portman, která v sobě vstřebává nejednu emoci (ztráta vlastního dítěte), odolává útokům vzteku bývalé ženy svého manžela a pozvolna nachází cestu k nevlastnímu přemoudřelému synovi, který vzešel právě z manželství, které sama položila na lopatky. Solidně odvyprávěný příběh bez výrazně hluchých míst srdce zřejmě nikomu neutrhne, ale potěší minimálně hereckými výkony (i kdyby Portman servírovala jen jeden jediný utrápený kukuč, tak ji to diváci budou rádi baštit – včetně mě), hudbou a vydařeným scénářem. (12.09.2012)

Je to jen pár dnů, kdy jsem zase po nějaké době viděl Portmaku v Leonovi. Jak ta holka dospěla... Stále ale neztratila nic ze své krásy a co se týče herectví, tak to má stále stoupající úroveň. Po Černé labuti, kde táhne celý film jen ona se svou náročnou postavou, si hodila i další charakterní roli v Love and Other Impossible Pursuits, filmu, který je také postavený výhradně jen na ní. I tady se to povedlo, ale divák tentokrát může bojovat s poměrně nevyrovnanou postavou, od které jsem do posledních minut nevěděl co čekat, a nepřišel jsem na to ani po závěřečných titulkách. Docela i rozumím co chtěl Don Roos říct, ale naložil si na záda zátěž jako kráva, a lehce se mu to místy drolilo pod prsty. Být ženská tak dám možná čtyři, jelikož bych možná určité věci chápal lépe. Takhle za zajímavé tři. It was my children too! (04.09.2011)

Pomalý a posmutnělý snímek, kde se toho moc neděje. Soustředí se hlavně na pocity hlavních hrdinů. Rozčilovalo mě, jak se skoro nikdo nestaral o toho malého kluka, který přišel o rodinu, musel si zvyknout na macechu i na smrt nevlastní sestry a všichni ho v tom nechali plavat a sobecky řešili jen sami sebe. (05.10.2017)