Láska a iné kratochvíle

Drama z každodenního života, které jsem si užívala každou minutu. Psychologie postav a jejich pohnutky jsou skvělé, žádné umělohmotné postavičky na papíře scénaristy. Když Emilie vyčítá otci, že podváděl matku s ruskou prostitutkou a zničil jim rodinu, aniž by si sama připustila, že odvedla ženatého muže z manželství a zničila rodinu někoho jiného je čistě ze života a zaslepenosti některých lidí, kteří vnímají jen svoje tragédie, ale že oni boří životy jiných v jejich pohledu na svět neexistuje (a pak jako divák zcela chápete přístup Lisy Kudrow jako ex-manželky). Do toho smrt 3-denního miminka, výčitky svědomí a nenávist z pozice syna z prvního manželství. Prostě filmová lahůdka, která předčila moje očekávání. Navíc hlavní postava Emilie je už od začátku naprostý opak "hlavní hrdinky", neboť já jako divák jsem ji nenáviděla. Viděla jsem v ní jen ty naivní mladý holky, co přijdou poprvé do práce do nějaké vážené firmy a hned se tam zamilují do bohatého staršího chlápka. Chlápek se s ní párkrát vyspí a kdyby nezjistila, že je těhotná, tak by ten milenecký vztah po pár měsících utnul. Jenže ostuda je silnější a rozvod doprovází svatbu s mladou nezkušenou pipkou. Dívka si vše obhajuje tím, že si stejně s bývalkou nerozuměl a ona je jeho pravá láska, cítila to od chvíle, co ho poprvé uviděla. Tahle holka, která by mohla být skoro sestrou jeho dítěte z předchozího manželství se snaží být tou fajn cool macechou, která mu dovolí zmrzlinu, kterou mu zakazuje přísná matka. To, že to neumí s dětmi argumentuje tím, že kdyby měla dítě, tak by to s nimi uměla. Navíc je hysterická a sebestředná, hádá se jak v Rodinných poutech, až jednoho dne si tenhle starší chlápek uvědomí, že takhle to dál nejde a rozvede se podruhé. Tohle scénárista nevyplodí, tohle je bohužel život spousty lidí. (20.09.2011)

Nemůžu si pomoct, tohle je prostě za pět. Skvělé drama, které je ze života na všech frontách. Věci se prostě dějí a jediné, co s tím můžeme dělat je to, že se s tim vyrovnáme a budem žít, nebo nevyrovnáme a budem existovat. Vyrovnáváme/nevyrovnáváme se s tím obvykle bez kýče, patosu, protože prostě nehrajeme, že se to stalo, protože tím prostě žijeme/existujeme, tak přesně takový je tenhle film. Na nic si nehraje, citů má na rozdávání, ale kýče se nedotkne ani náhodou. Nejsem si jistá, jestli si to těch pět hvězd zaslouží, ale za sebe můžu říct, že mě to svou přirozeností zkrátka zbořilo a chvíli mi bude trvat, než se zase poskládám zpátky. 90% (20.04.2011)

Nikdy bych nevěřil, že film s tak silným dramatickým potenciálem, příznivými komentáři a především s půvabnou Natalií Portman mě zklame natolik, abych nakonec neudělil ani průměrné hodnocení. Za jediný skutečný klad považuji právě přítomnost Natalie, která prakticky nesleze z obrazovky. Za podobnou dramatickou roli by leckterná seriálová hvězdička udělala prakticky cokoliv. Natalie je nejen pohledná, ale i talentovaná herečka, takže po této stránce jí není co vytknout. Jenže scénář film kormidluje do těch nejprovařenějších vod hollywoodského studiového mainstreamu s citovým vydíráním, knižními dialogy, přemoudřelým děťátkem a typickým happyendem. Hudba je vážně srdcervoucí, a to bohužel myslím ironicky, ale film sráží o dvě třídy zpět především dialogy. Věty typu snad jsem nebyl dobrý manžel, ale myslím, že jsem dobrý člověk, nejsou nic proti tomu, co je scénárista ochoten vložit do úst svých hrdinů v klíčových momentech. Scénárista si sice hraje na velké drama, ale k opravdovému střetu a zásadnímu konfliktu nemá odvahu. Soužití dětí s novými partnery jejich rodičů mívá často mnohem horší průběh i přes ty nejlepší úmysly dospělého. A ještě jedna věc mi vadí. Člověk by při sledování americké studiové produkce snadno nabyl dojmu, že americká společnost se skládá takřka výhradně z elitních právníků, prestižních lékařů a úspěšných podnikatelů, kteří považují za naprosto zásadní, aby se jejich ratolest dostala ze soukromých jeslí do prestižní mateřské školky a odtud na exkluzivní soukromou základní školu považovanou za přípravku na Harvard. Jejich spolužáci mohou mít i jinou barvu pleti, ale nikdy nesmí být z jiné společenské třídy, prostý plebs by patrně mohl jejich děti kontaminovat. Jo jo, i vláda meritokracie může být někdy k zblití. Celkový dojem: 40 %. (18.10.2013)

Vtipná, upřímná a srdcervoucí adaptace románu? Nikolivěk. Je to jen o ženský, na kterou kupodivu nespadl i ten posranej hajzl. Něco jako depresivní procházka životem jedné Židule, která je zakončena velkým WTF momentem (takže ti pomohla má ex, která tě bytostně nesnáší? To jsem rád,ale i tak s tebou nemůžu žít, pač všechny ničíš, ale co takhle, aby jsi mi pomohla s klukem a pak jsme skočili na večeři?) Když toto ale opominu, tak film to nakonec nebyl tak strašnej, Natálka to zde zahrála na výbornou a ten malej kluk taky nebyl špatnej. (02.11.2013)

Výborně napsané dialogy a postavy z masa a kostí dělají z tohohle melancholického dramatu příjemné setkání. Příjemně ale není postavě Natalie Portman, která v sobě vstřebává nejednu emoci (ztráta vlastního dítěte), odolává útokům vzteku bývalé ženy svého manžela a pozvolna nachází cestu k nevlastnímu přemoudřelému synovi, který vzešel právě z manželství, které sama položila na lopatky. Solidně odvyprávěný příběh bez výrazně hluchých míst srdce zřejmě nikomu neutrhne, ale potěší minimálně hereckými výkony (i kdyby Portman servírovala jen jeden jediný utrápený kukuč, tak ji to diváci budou rádi baštit – včetně mě), hudbou a vydařeným scénářem. (12.09.2012)