Neporaziteľný: Vykúpenie

Třetí díl Neporazitelného je na tom nejlíp. Opět o něco vyšší úroveň než předchozí díl. I když opět to není nic světoborného, ale tady aspoň trochu na rozdíl od dvojky debilnost příběhu ustupuje do pozadí. Prostě tu máme turnaj nejdrsnějších vězňů z celýho světa a vítěz získává propustku ven, což jak se ukáže není až tak pravda, ale vše se dá vybojovat! Fajty jsou i tentokrát ok, snad jenom menší výtka k tomu finálnímu, který je tedy největší klišé jaké se dá vidět. Adkins dostává jako svině a pak se vzmuží a dobije borce i se zlomeným kolenem... Nic novýho pod sluncem, ale choreografie je fajn a Scott to řeže velmi slušně. samozřejmě, že jak to celé dopadne je naprosto předvídatelné už od začátku, ale to už jaksi patří k věci. Zkrátka solidní řežba nic víc níc míň. 60% (21.09.2013)

Podobný žánr filmu jsem neviděl už léta. Samozřejmě, Rocky je věčný, toho si opakuji pravidelně, ale jinak jsem si prostě utvořil názor, že podobná arénovka už pro mě není, že už jsem z toho vyrostl. Navíc většina podobné produkce je myslím žalostnější než žalostná, kde i ty akční bojové scény jsou nekoukatelné. Jenže pak jsem nějak často začal slýchávat něco o jistém Neporazitelném 3, a vždy ty ohlasy byly pozitivní. Co to sakra je Neporazitelný 3, nikdy jsem o tom neslyšel. Třetí díl nějakýho vězeškýho béčka, co se na tom všem tak líbí? Podle fotek je to typický novodobovandamshit, předrsnění svalouši se perou mezi sebou a zároveň proti zkorumpovanému vezeňskému systému. Všichni tu nadšeně popisují, jaké jsou tu skvělé bitky. No tak já to teda zkusím.... Pane jo, ne teda že by mě to přímo pasadilo na prdel, ale film jsem si užil. Souboje jsou skutečně pěkně natočené, choreografie vynikající a celé se to nese v příjemném nostalgickém duchu toho lepšího z osmdesátek (myslím dějově). Překvapení a asi se poohlídnu po prvních dvou dílech. (02.10.2010)

Před pětadvaceti lety bychom něco takového s chutí zbaštili a po vyběhnutí závěrečných titulků hned véháesku přetáčeli na nejlepší sekvence. Zatímco Seagal nebo Van Damme jsou dnes rádi, že ráno vstanou z postele a že si na ně východoevropská produkce vzpomene, přicházejí další, kteří se snaží zalepit díru na trhu. Některé chvaty v podání Scotta Adkinse naštěstí působí tak grandiózně, že odpustíme tu vatu okolo a budeme si vychutnávat fotogenické zpomalovačky a souboje, které jsou nesmírně choreograficky lákavé, dlouhé a přehledné. Žádné nervózní cukání kamerou a bleskurychlý střih. Florentine má ve své filmografii velké výkyvy, tohle ale ustál se ctí. (06.06.2015)

Přišel si vybojovat symbolickou svobodu do gruzinského vězení s maximální ostrahou. Mezi provazy v ringu se postupně utká s odsouzenými vrahy na nelegálním mezinárodním turnaji vězeňských zápasníků. Ruský bijec Jurij Boyka je sice rovněž vrahem prvního stupně a v soubojích bude navíc limitován poškozeným kolenem, ale se záviděníhodnou fyzičkou a dokonalou bojovou technikou není pochyb, kdo z turnaje vzejde jako vítěz. Přímočaře jednoduché, jako dobře mířený kop, je tohle akční drama zavánějící zastaralou patinou osmdesátek. Nejvybroušenější je v ringu se špičkovou choreografií zápasů, ale ani mimo něj to není nezajímavé. S vězni je zacházeno až nelidsky nebo jsou případně po prohraném zápase popravováni. Jako slabina se ukázala v podstatě zbytečná snaha o polidšťování hlavního hrdiny, který musí ukázat, že má charakter a naváže ve vězení přátelství s Američanem, aby vztahy mezi velmocemi nebyly vyhrocené a hlavnímu bijci se dalo fandit a nepůsobil tak negativně. Scott Adkins nedopustí, aby film sklouzl do nudy a má na to utáhnout ho, i když jeho postava není žádný mluvka působící stroze. Film by se dal shrnout jako přehlídka hordy svalů, zpocených těl, drsných výrazů v obličejích bijců a především nonstop akce v kvalitním režijním provedení. Přesto se film až tak nevyhnul schematičnosti, tolik příznačné pro podobné akční opusy. To však pro tentokrát odpouštím. Nerad bych, aby si to Adkins se mnou přišel vyříkat osobně. Bojím, bojím... 90% (21.03.2012)

Díkes Isaac za rovnaký pocit ako keď som ako 13-ročný videl prvý krát Bloodsport. Nostalgická slza zmiešaná s marným čakaním na ultimátne arénové Bé (ktoré sem tam plátala ázijská produkcia), len umocňovala zimomriavky pri každom chroupnutí v Bojkovom kolene. Proste so mnou mávala schéma, choreografia, Bojka, Dolor, všetko. A Marko Zaror (pre mňa nový objav, akým bol svojho času Adkins) si kolumbijského sick-fuck magora dokonale vychutnal a ak bude štvorka tak mám tajný tip. Inač roztočiť také dlhé pahýly, to musí byť energia! A meno Larnell Stovall si zapisujem. 85% (22.05.2010)