Vinyan

Jsou dvě nejhorší věci v životě většiny žen: buď přestanou dávat její oblíbený seriál nebo jí zemře dítě. Jeanne, hlavní hrdinka tohoto filmu, přišla o syna při vlně tsunami a pěkně jí z toho šplouchá na maják. A tak neváhá spolu se svým lehce skeptickým manžílkem vysolit pěknou sumu peněz ne zrovna poctivě se živícím místním týpkům za účelem nalezení dítěte. Jenže nic není tak jednoduché a ani peníze nevyřeší vše... Vinyan je velmi zvláštní film. Spíš než jako horor se to ze začátku tváří jako drama v exotickém prostředí. První polovina je zároveň tím největším kamenem úrazu. Ne snad proto, že by byla málo „hororová“, ale proto, že je to nudné. Ono sledovat půlku filmu ženskou a jejího manžela jak se baví pořád dokola o tom, jestli jejich syn žije nebo ne, mě po chvilce snadno přestalo bavit. Jakmile se však pár dostává spolu se svými průvodci do divokých a neprobádaných oblastí Barmy, karta se obrací a z ukecaného dramatu se stává parádní atmosférické psycho, které nakonec excelentně graduje do naprosto šíleného závěru. Zvlášť ta děcka v džungli působila jako něco z úplně jiného světa. Je škoda, že s podobnou atmosférou nevyrukovali tvůrci dříve a místo toho nechali diváka víc než půl hodiny plácat se v depresích hlavních hrdinů. Potenciál zde byl, ale bohužel nebyl využit, takže hodnotím jako průměr, ačkoliv tak činím v podstatě velmi nerada. (01.01.2012)

Psycho. Ale zajímavé psycho. Líbilo se mi to. Když si k tomu uvědomím, že dývko jsem koupil ve výprodeji za pětku v metru je spokojenost ještě větší ! Úplně jsem se vžil do pocitu nešťastných rodičů. Při tsunami Paulovi a Jeanne odplaví vlna syna Josua a od té doby po něm pátrají. Nechtějí se smířit s tím, že někde utonul a ani neví kde. Je to hlavně Jeanne, která se nevzdává sebemenších nadějí a její odmítání reality hraničí s duševním onemocněním. Paul je realista, ne že by i on hledání milovaného chlapečka odpískal, ale ví co se při tsunami dělo, kolik lidí zahynulo a že tak dlouhá doba kdy jej nikdo nenalezl ani se nikde neobjevil znamená jediné... Jenže jejich přítelkyně jim při náhodném setkání v Thajsku ukáže několik fotek a videí domorodých dětí v Barmě. Na jednom ze snímků zahlédne Jeanne zezadu natočeného chlapce v červeném fotbalovém tričku přesně takovém jaké měl v den tsunami Josua. Jeanne se upne na tento krátký záběr a přemluví Paula k nebezpečnému přejezdu do Barmy. Paul se brání, protože cena, kterou si místní převaděč a pašerák naúčtoval je více než vysoká a cíl cesty více než nejasný, ale ani on nechce promarnit šanci a tak vyrazí lodí na dalekou cestu do Barmy, jejích domorodých vesnic a naprosto nepřístupné džungle. Cesta je opravdu zajímavá ať už z hlediska lokací, protkávaná sny a halucinacemi obou nešťastných rodičů. Chvilku jsem si připadal, že jsem na člunu s Willardem a cílem cesty nebud Josua ale generál Kurtz z Coppolovy Apokalypsy. Tak to bylo psycho. Závěr byl zvláštní, ostatně jako celý tenhle film. Sewel kterého mám rád i Béart hráli na jedničku a palec nahoru ode mne mají i za to co si museli při natáčení vytrpět v džungli. Dávám tři poctivé kresby Jeanne. * * * (23.06.2013)

Uprimne povedane, strasne rada by som napisala nieco zmysluplne ohadom tohto filmiku, ale momentalne to musim este stravit, pretoze ma to neuveritelne dostalo. Uz obrovske titulky na zaciatku davaju tusit, ze nepojde len tak o priemerny snimok a bude si musiet najst svoje publikum. Prva hodina plynie vcelku rychlo, s tym, ze ocakavame, ako sa to bude vyvijat dalej, ci sa im podari syna najst, podotykam, ze sa skor prikladam ku drame, ale posledna pol hodina dala filmu korunu. Film je o manzelskom pare, ktoreho znici vlastna (bez)nadej po hladani svojho strateneho syna, kedy sa ich usilie postupne preklapa do pomalej, ale istej cesty do "pekla". Tajomno Thajska, psychicke rozpolozenie zo straty dietata, tuzba po jeho najdeni a obetovanie vsetkeho, co pre vas bolo kedy vzacne... Rozhodne stoji za videnie. (26.03.2009)

Nudné thajské utrpenie. Nie a nie v ňom nájsť smer, kde tož ešte cestu. Nevedel som sa na to pozerať ani ako na drámu, a ani ako na horor, ktorý je vlastne skôr len v tej psychologickej rovine. A aj keď ústredné postavy hrali sympatický a dobrý herci, samotné postavy boli otravné. Ako vždy, nie raz, nie dvakrát, trikrát sa v rámci žánrových snímkov skúšalo s presahom dobyť divákov mozoček. Ako vždy, nie raz, nie dvakrát, trikrát to nevyšlo. (26.10.2022)

„Tak trochu“ jiná Apokalypsa. Nečekejte kapitána Willarda hledajícího plukovníka W. E. Kurtze, ale manželský pár pátrající po svém (zahynuvším?) synovi. Tj, Vietnamské peklo zaměněno za Barmské resp. trauma zvané válka nahrazuje trauma zvané ztráta syna. Že je celkem pochopitelné, chytnout se (pokud existuje) i sebemenší naděje, stejně jako se dá pochopit, že postupně člověk ztrácí zdravý úsudek a to tím víc, čím více se upíná k samotné myšlence, je (zcela) v pořádku. Tímto jsem chtěl pouze (za)reagovat na zdejší komentáře o nelogičnosti, divnosti apod. výrazivech. Možná by postačilo dávat lehce pozor (nikoliv pasivně, ale i aktivně se zapojit), to zejména v pasáži vysvětlující samotný význam slova vinyan resp. kdy je (po)užit. SPOILER ......ale ON není mrtvý. Zapalte ji za mě.... Když už jsem užil spojení F.F. Coppola - Apokalypsa, jistě by se slušelo také dodat L. von Trier a jeho terapie zvaná Antikrist. Pokud se vám (zde) zdálo, že „tohle už jste někde viděli“ vězte, že nejde o podobnost čistě náhodnou. Co se technického provedení (snímku) týče: herecky (ústřední duo E. Béart – R. Sewell přesvědčivě vládne), filmařsky (kameraman B. Debie „čaruje“), hudebním doprovodem... na vysoké úrovni. Přesto mistr Coppola popř. provokatér Trier jsou resp. jdou (o poznání) dále, takže 80% je (zasloužené) maximum. Přesto pro 5* hodnocení mám pochopení. Rozhodně víc, než pro ty 1* popř. odpad. Už pouze pro samotný fakt, kolik otázek tento snímek Fabrice Du Welze nastoluje a zároveň (mě) „nutí“ se nad ním zamýšlet i druhý den po projekci. P.s. docela by mě zajímalo, kdo (na csfd) má na starosti (o)značení žánrů. Že každý druhý snímek je označen přízviskem mysteriózní, jsem si (za tu dobu zde) tak nějak již zvyknul, ale obdarovat tento snímek visačkou horor, na to už člověk musí opravdu (hodně) zapřemýšlet. Otázkou zůstává čím. Mozkem tedy zcela jistě ne. Ten ostatně určitě nepoužívali ani pánové distributoři při českém překladu. Tohle totiž není, troufám si rozhodně tvrdit, „nešťastné“ nedo(po)rozumění, ale (cílený) podvod na divákovi. P.p.s. J*A*K*U*B*E a kde je (podle tebe) ta „ospravedlnitelná“ hranice (počet dětí). 11?! Zajímavý komentář (pro mě): Nick Tow (11.02.2013)