Muž v tieni

Je to zvláštní, zatímco někdo dokáže dokončit velmi dobrý film i z vězení, jiní točí tak, že by zasloužili do něj zavřít.. Číst "duchem" napsaný životopis nějakého českého ministerského předsedy, pravděpodobně zemře můj dávivý reflex po pár stránkách vysílením. To americký zločinec Polanski poslal E.McGregora lovit memoáry do ostrovního "Šangri-La naruby", kde v hitchcockovském stylu představuje MacGuffina tajemství původního rukopisu a plachta ponurého tajemna je důmyslně rozprostřena přes vlastně zcela normální věci. Ve snadno rozpoznatelné paralele se současnými osobními problémy autora pak nechybí vhodně zakomponovaný humor, postupné zahušťování atmosféry či nepokrytě protiamerický a protiblairovský podtext, načež vše vyvrcholí vskutku netradičním (ale nejpravděpodobnějším) koncem, připomínajícím nejen svou fatálností úvodní znělku Večerníčku. A teď mě omluvte, jdu si vygooglovat na stránky CIA, kdo ve skutečnosti zavraždil Kennedyho, co přistálo 1947 v Roswellu a kolik ročně posílá americké ministerstvo obrany na účet Míši Baye. Kdybych pak dlouho nic nenapsal, poslali mě za Polanskim.. (09.06.2011)

Roman Polanski z pochopitelných důvodů nemá rád Spojené státy americké, pročež ten antiamerický podtext je z jeho nového snímku dosti cítit. Asi není úplnou náhodou, že jeden z hrdinů (konkrétně britský ex-premiér je v polárně obrácené situaci, jako sám hvězdný pan režisér, je souzen v nepřítomnosti a celý svůj život prožije mimo místa, která jsou jeho domovem...) Každopádně režisér Polanski mezitím vypracoval svůj režijní rukopis téměř k dokonalosti - Muž ve stínu je brilantním politickým thrillerem bez jediného slabšího momentu a jediné řemeslné chybičky. Polanski tu variuje své oblíbené propriety (tajemní jezdci na silných silničních motocyklech jak z Deváté brány, kosmopolitní cizinci, vykořenění ze svého prostředí jako v Hořkém měsíci, paranoiu jako třeba v 48 hodinách v Paříži, počasí odrážející pochmurnou náladu snímku atd. atd.) Skutečně mistrná adaptace knihy s temným a mrazivým politickým podtextem, vybravší si to nejlepší z éry amerických politických dramat 70. let, odkazující ovšem ještě dál, někam k Hitchcockovým thrillerům a mistrnému dávkování napětí, počínaje hudbou, přes konspirační teorie či klasické automobilové sledovačky bez akčních scén a karambolů až k výrazné a překvapivé pointě. Doslova balzámem je v dnešní době akčních stroboskopických biografů pozvolna vyprávěný příběh, v němž čas plyne spolu s divákovými postřehy a myšlenkami. Roman Polanski nenatočil přelomový film, ale dovedl své řemeslo k dokonalosti, celková mozaika střípků skládajících příběh utvořila rámec a na diváka dýchla ta dokonale budovaná atmosféra...co chtít více? (24.07.2010)

Stará dobrá filmárska škola od majstra Polanského. Napätie vo filme sa rozbieha pozvoľne a spolu s hlavným hrdinom postupne skladáme mozaiku záhad, aby sme sa popri riešení dozvedeli, že sme sa namočili do niečoho naozaj veľkého. Akčných scén tu prakticky niet, ak nerátam naháňačky, napriek tomu dokázal Polanski vytvoriť naozaj kvalitnú atmosféru človeka v ohrození. Nemalý podiel má na tom kvalitné herecké obsadenie na čele so štandartne dobrým E. McGregorom , ale hlavne vždy dokonalým T. Wilkinsonom. Pochvalu musím vyjadriť aj P. Brosnanovi. Jeho uhladená tvár mi nikdy nesedela, ale táto úloha mu sadla. Musím spomenúť, že ma naozaj potešilo obsadenie staručkého Eliho Wallacha, alias Tuca. Záverečná scéna nehody a lietajúcich papierov v Londýnskych uličkách je naozaj efektným tragickým a mysterióznym ukončením. 80%. (04.11.2010)

Těšil jsem se jak vocas a přitom mi nedošlo, že Polanski ty svoje film točí dost osobitě a většinou proti všem normám. Ve výsledku mu je uplně jedno, jestli film bude mít úspěch nebo ne, hlavně že si to natočí tak jak si to představuje. V tomhle případě je nádherný příklad příběhu, jak z komára udělat velblouda. Z naprosto nezáživnýho podkladu udělá něco, co by mělo zaujmout. Také v rámci reklamy to vše vypadá velice zajímavě, ale ve výsledku je to absolutně o ničem. Mysteriózní to není, thriller nulovej a drama budiž. Ale který film v dnešní době není drama. A tohle hnedka dvojnásobný, protože to bylo šílený utrpení, ten film dojet do konce. (17.10.2010)

Stylový comeback. Neproniknutelně záhadná zápletka v neurčitě atraktivním prostředí s atmosférou nenápadného pohlcení - čekal jsem všelicos, ale takhle sebevědomou prohlídku po paranoidních náladách nebo politických intrikách určitě ne. Onen hmatatelný pocit stahující se smyčky doteď nemůžu setřást. (21.08.2010)