Triangle

Velkým mínusem snímku Triangle (2009) je, že se snaží hrát na efekt počtem časových smyček, které pak do sebe v průběhu děje nemohou zákonitě zapadnout. Takový film Uvězněni v čase / Timecrimes (2007) nabízí pouze tři časové smyčky a výsledekem je mnohem kompatibilnější příběh. (03.11.2013)

Hmmm. Hodně zajímavá věc, kterou není moc jednoduché popsat. Respektive mohl bych vám tu napsat o čem to je, ale vyspoileroval bych vám na tom filmu to nejlepší. Žena se probudí v typickém depresivním americkém baráčku a něco je s ní špatně. Už si nepamatuju, jestli v tom figurovalo malý děcko, ale asi jo. Omámeně působící se dopraví do přistavu a nasedá na motorem vybavenou plachetnici s přátely. Po cestě si její divnosti všimnou i ostatní, ale to už pomalu přestává fungovat vysílačka a přichází bouře, která nemá dlouhého trvání. Zase a znovu, nechoďte na CSFD. Už jenom první slova a naznačený subžánr vám zničí pointu, na kterou by jste jinak došli až za nějakých 25 minut. Tenhle "horor" zabrousí hodně do sci-fi a zhruba do půlky stopáže dokáže hodně příjemně překvapovat a bavit. Po půlce vám ale dojde, na co přesně vlastně koukáte a do konce už si neužíváte překvapení a promakaný příběh, ale vymakanou realizaci premisi. Proč ne, za zkoušku to rozhodně stojí (05.02.2014)

Scénář: Christopher Smith .. Obdobným filmům by slušela střídmější stopáž, protože na dané ploše jsou nedostatečně vystavěny. Dlouho se někam jede, pluje, mluví o blbinách, čeká na něco podstatného s pár náznaky tajemna. Alespoň že prostředí nebylo tak okoukané. Pak nastane zlom a přežije jen holka s největšíma prsama. Ovšem jelikož se stav hlavních postav dostal na počet jedna již v slabé polovině, bylo jasné, že dojde k nějakým změnám. Neříkám, že jsem všechny zákonitosti pobral (a druhá projekce mne zas tolik neláká, i když si o ni snímek typologicky říká) navíc s některými zákonitostmi mám rozpory, ale zas tak špatně to nakonec nevyznělo a dojem ve mě můj první Christopher Smith zanechal spíše palcem nahoru podpořený průměr. (07.02.2010)

Nádherně schizofrenní a halucinační příběh, který jako kdyby vypadl z pera pana Kinga. Přiznám se, že ze všech těch časových smyček nejsem úplně moudrý, ale je mi to fuk, neřeším to, prostě se mi to líbilo a dobře se mi na to koukalo a basta. Filmu byl možná inspirací Nietzsche se svou problematickou myšlenkou "věčného návratu téhož", nebo to byl možná jen spotřební brak a příležitost pro jednu hezkou bloncku ukázat se v tílku. Každopádně ale skvělá relaxačka před spaním, kterou mi pokazily jen dvě věci. Zaprvé - ruční kamera v rukou nějakého škubajícího se dementa, kvůli které dávám hodně slabé čtyři, i když jinak bych šel o hvězdu výš. Narazit to prase na kůl. Zadruhé - onen vládce větrů Aeolus, Římany (a Američany) zparchantělé jméno řeckého Aiola, nebyl otcem Sísyfa, to byl zase jiný Aiolos. Ale koho to dneska zajímá, že jo... (27.04.2015)

Tak jsem se s nadšením pustil do tohoto britsko-austrálského filmu, o kterém jsem toho dopředu moc nevěděl, jen že v něm půjde o časové smyčky. Podobně laděné psychologické - mysteriózní kousky docela můžu a navíc tu hraje Rachael Carpani (kterou si ještě pamatuju ze seriálu McLeod's Daughters). Jako bonus jsem bral i účast Melissy George a tak teď už stačilo si jen užít samotný příběh. Do čtyřicáté druhé minuty tomu tak skutečně bylo, atmosféra po nalodění začala nabírat obrátek a já s napětím očekávat, kam se posuneme dále. Bohužel potom to tvůrci přestali mít pod kontrolou a děj se začal plácat doslova ve sračkách. Určitě se mnou mnozí nebudou souhlasit, ale já se po odhalení oněch „smyček“ a následném opakování scén začal nudit a netrpělivě vyhlížel závěr. Bohužel se mi nedostalo toho, co jsem očekával. Navíc ani originalita si tu moc nepotykala se scénářem (což mi určitě potvrdí ti, jenž jsou v podobných filmech už zběhlí)…50% (28.12.2013)