Putování s domácími zvířaty

Žádná jiná současná kinematografie mě neláká víc než Ruská leč dostupnost ruských filmů je u nás opravdu velmi mizivá a proto počet současných ruských filmů, které jsem viděl je zastaven na číslovce pět. Číslem pět, který žije v mý mysli se stalo Putování s domácími zvířaty a stejně jako ostatní čtyři ruský filmy i tento mě nadchnul. Má v sobě poetičnost, vnitřní krásu a nádherný styl vyprávění. Kseniya Kutepova v tomhle filmu naprosto září. Jak chlap se přiznávám že ženskýmu myšlení absolutně nerozumím a ani se o to nesnažím, ale tady stačil pohled hlavní hrdinky a všechno mě dávalo svůj smysl. Nádherná ukázka toho, že filmový úmění dokáže mluvit stejným jazykem na všechny lidi, kteří chtějí poslouchat. (18.01.2012)

Film je fajny… jen jsem čekal něco jiného… možná „Útěk do divočiny“. A první drsné chladné nemluvné záběry… se najednou začnou tavit v poetiku a romantiku… četné záběry na úchvatné nahé tělo hlavního herce… a úchvatné záběry na tvář herečky – radost, smích, oči, slunce a vítr v zrzavých vlasech… a druhý den mi to došlo! Takže pokud chcete vědět, co se stalo s Pipi Dlouhou punčochou, když dospěla – odstěhovala se do Ruska! :-) Nebo je to taková verze pro dospělé. Hlavní hrdinka vše řeší se stejnou vrozenou bravurou (ostatně obléká se a žije taky stejně jako Pipi), takže na nějakou postupnou emancipaci spíš zapomeňte, i její tolik zmiňované cestování a putování jsou spíš takové epizody, jako když se dítě vydá na dobrodružnou výpravu ke stohu… na výlet loďkou k tajemnému pokladu… Opakuji, pokud chcete vidět dospělou Pipi Dlouhou punčochu, film stojí za to. (08.02.2012)

Jsem unesena. Unesena tichostí éterické křehké ženy s velikou vnitřní silou. Unesena jejím pozvolna se probouzejícím životem, kdy její duše pročištěná utrpením - živořením pod nadvládou sprostého muže - raduje se jako dítě z každičké maličkosti. Unesena jejím drobným zkrášlováním boudy u trati, ze které teprve nyní vytváří domov s kozou a psem. Unesena čistou krásou duše vsazené v poetickou ruskou krajinu. Unesena lehkým vánkem tichého pozvolného plynutí, kde zbytečná jsou slova… *** Putování s domácími zvířaty ve mne zanechává obraz nevěsty v bílém. V duši cos poeticky křehkého jako báseň, nadějného a pevného jako je lidská touha žít. Obraz pohupující se loďky na hladině zanechává pokoj v duši, spočinuvší v náručí Stvořitele. Připadám si, jako bych tímto putováním prošla očistnou koupelí. Nejsilnější pocit - KRÁSA. (27.02.2014)

Film, který mi - ať už třeba svou atmosférou nebo charakteristikou hlavní postavy - připomněl řadu filmů jiných (mj. Kachyňovu Krávu z r. 1992, Hanekeho Pianistku z r. 2001, nebo i třeba Renčova Hlídače č. 47 z r. 2008). Velmi komorní a málomluvný snímek vyznívá velmi optimisticky, neboť rozehrává oblíbenou filmovou variaci na téma "nikdy není pozdě změnit svůj život". Film táhne krásná kamera i hudba, a především představitelka hlavní role Kseniya Kutepova, která je ze stejného rodu éterických východoslovanských krásek, jako třeba moje oblíbená slovenská zrzka Táňa Pauhofová, nebo třeba naše sestry Geislerovy. Pro rusofilně naladěného diváka, jako jsem já, je "Putování s domácími zvířaty" zajímavým filmovým pohledem na současné Rusko, který si maximální hodnocení určitě zaslouží. (24.04.2011)

Nádherný poetický film, plný syrovosti života na ruském venkově a jinakosti osudů ruského člověka, zároveň ale zjemněný lyrickými pasážemi s nádhernou kamerou a procítěnou minimalistickou hudbou. Komorní příběh pohnutého osudu, křehké až éterické, leč neobyčejně silné ženy. Tenhle snímek je podprahově plný empatie, je doslova prostoupený ženou, režisérkou, ústřední herečkou, a ač plynutí příběhu ho stále táhne dolů, má překvapivě stále nakročeno k optimismu. Filmové vyprávění o energii uvnitř ženského nitra... Silný je motiv cesty (podpořený cyklicky projíždějícími vlaky, náklaďákem, stejně jako člunem významově předznamenávající cestu po řece...), motiv nového začátku, neotřelé jsou až bizarní obrazy (drezína s krávou, poté s kozou a pejskem...) a silné scény reflektující hrdinčino podvědomí (vydávání se za pasažérku vlaku, který náhodou neplánovaně zastavil před drážním domkem...), skutečně nádherná závěrečná scéna s chlapcem ve člunu, intimní nahlížení do osamělé ženské duše, krásná je poezie světa železnice, odkazující k archetypu... Silný film... (17.01.2012)