Moskva, Belgie

Snad ve mně ještě doznívají dojmy z posledního velkolepého filmového zážitku, možná proto mi "Moskva, Belgie" přijde podobně zahořklá, jako její hlavní postava, kterou nejsou s to přijatelně vyvážit ani zbylí nešťastníci, mezi kterými ani filantrop, třebas jako já ;-), nenajde sympatickou duši, o vzhledu nemluvě. A nevýrazná výpověď o hledání nového smyslu života ve chvílích, kdy se ten starý ukáže v jiném světle, má hodnotu náhražky, stejně, jako nerovné spojení Matty a Johnnyho. A ještě k tomu tam nikdo neuměl počítat přes desítku. Zůstala jsem z toho všeho... jak bych to řekla? Zahořklá. (01.10.2013)

Taková nenápadná romantická skorokomedie, kde se to nehemží samými modelkami a modely, ale obyčejnými lidmi, kteří by si rádi mezi všemi těmi bolístkami z minulosti i strastmi všedních dní, pro sebe urvali alespoň trochu toho štěstí a lásky, i když má třeba do dokonalosti daleko. Prostě tak, ze života... (17.06.2014)

Jednoducho vystavaný film, ktorý v rozpore s popiskou nie je komédiou (nespomínam si, či som sa aspoň raz zasmial), ani drámou (aj keď tam každá osoba rieši nejakú krízu neobával som sa, že hlavná hrdinka skončí ako Anna Karenina, i keď príležitosť mala), ani romantickým filmom (väčšina osôb patrí do skupiny málo príťažlivých a to romantike nesvedčí). Takže aký to bol vlastne film? Dobre zahraný reálnymi typmi hercov, s dobrými dialógmi, jednoduchým príbehom a zabudnuteľným posolstvom. A mimochodom, nepochopil som názov filmu (v lepšom prípade som niečo prehliadol). (29.12.2009)

Sympaticky neobyčajný príbeh obyčajných ľudí. Jedna maličká havária rozbehne sled udalostí rozloženej rodiny, kde intelektuálny otec hľadá nový zmysel života u hodne mladšej milenky. Naproti jemu s tromi deťmi na krku odvrhnutá manželka sa chopí zadosťučinenia u hodne mladšieho prostoduchého kamiónistu. Vďaka solídnym hereckým výkonom to celé pôsobilo zaujímavo a zábavne. (05.03.2019)

Vynikající malý film, napsaný i režírovaný s lehkostí ve Flandrech (a nejen vlastně tam) nevídanou. Zaslouží si vysoké hodnocení i díky Barbaře Sarafian, představitelce Matty - dokázala jí dát výraz sice zoufalé, ale stále bojující ženy, která má na krku tři děti a manžela, jevícího se ve srovnání s ní jako nesnesitelný slaboch. Místo tíživého sociálního dramatu, jemuž by zajisté dala přednost velká část evropských tvůrců, je příběh ženy mezi dvěma muži zpracován komediálně, ale nikoliv hloupě nebo přehnaně klišovitě. (13.07.2008)