Žena cestovateľa v čase

Vážně jsem nečekal, že si po skončení tak sladkého filmu budu skálopevně stát na svých čtyřech hvězdičkách! Co navíc: ihned po titulcích jsem dokonce přemýšlel nad maximálním hodnocením, jenže... Jenže potom jsem si vzpoměl na hrozný úvod snímku, který je absurdními scénkami a nechtěně trapnými situacemi nabitý k prasknutí. No prostě začátek Zakletého v čase je odpudivou knihovnou červených střevíčků mixnutou hloupými dialogy, a já se prvních třicet minut filmu obával nejhoršího a litoval investovaných peněz do kina. Pak jsem ale (zdánlivě nevysvětlitelně) velmi ochotně přistoupil na režisérovu hru, pochopil jsem, že si ji oblíbili i herci, a začal se bavit také. Ono to celé dost připomíná můj oblíbený Butterfly Effect, a to i celkovými pocity ze snímku. Posledních dvacet minut jsem byl tak dojat, že jsem se na sebe až zlobil, jak se nechávám unášet emocemi -> zmiňovaný snímek s Ashtonem Kutcherem dojme jen jednou, na konci, ale o to drtivěji a důrazněji. Obě varianty konce těchto dvou snímků jsou jednoduše řečeno perfektně podané... V případě nejnovější romance s Ericem Banou tedy tvůrcům milerád odpouštím hrozný začátek filmu, a za celý zbytek 107 minut tleskám vestoje. Líbilo, moc. (02.12.2009)

Originální a zajímavou atmosférou prodchnutá romantika, jejíž hlavní devíza jí zároveň totálně podráží nohy. Ono totiž jakmile se někde začne cestovat časem, přestává veškerá sranda a scénárista musí začít sakra přemýšlet. A to se nestalo, ba ani nemohlo, snímek, kde hlavní hrdina žije ve své době, ale téměř neustále mizí a objevuje se na místech a v dobách různých jiných minulých i budoucích a to vždy v blízkosti svých blízkých, totiž dokonale promyslet z hlediska teorie chaosu opravdu nelze. Jde ale především o přístup k onomu jevu cestování v čase. To, že snímek naprosto ignoruje byť jen minimální vědecká vysvětlení toho, že člověk si jen tak sem tam poskakuje časoprostorem (jediná zmínka o původu onoho „onemocnění“ je, že je to genetické), budiž, je to romantika, nechtěli z toho dělat sci-fi. To, že všechny zúčastněné to nechává chladné a chovají se jako kdyby hlavní hrdina necestoval časem, ale měl střevní potíže a čas od času musel urychleně a bez varování „zmizet“, to už působí docela úsměvně. Ovšem pravá sekyra do zad příchází právě v samotném cestování v čase, nad kterým pokud se jen maličko zamyslíte, najdete v něm víc logických chyb a nedotažeností než ve všech timetraveling filmech co jsem viděl dohromady („zkoušel jsem zabránit smrti matky, ale nejde to, stejně se to stane“ – tím končí veškeré vysvětlování toho, jaké má hlavní hrdina na svých výletech možnosti osudových zásahů) . Čili z romantického hlediska výborné, neotřelé a svěží, mezi Banou a McAdams to funguje (ačkoliv takový vztah by těžko vydržel) . Chraň vás ale Alláh nad tím přemýšlet a hledat nějaké souvislosti a teorie. (10.03.2010)

"Už to mám!!!", vykřikla nadšeně neúspěšná autorka argentinských telenovel a baculatou rukou smetla z opěradla křesla jednu ze svých šestnácti patologicky obézních koček. "Hlavní hrdina bude cestovat v čase! Do prdele s logikou, hlavně tam musí být láska!. Tak tohle bude trhák. Henry bude cestovat a cestovat a cestovat a cestovat, protože je mutant a Clare bude smutná a hodně plakat! Láska, která přesahuje hranice času! To je taková krása!!! ", rozvíjela nadšeně svoji myšlenku k "dokonalosti", zatímco se kolébala k počítači. Tlustým prstem nasměrovala myš k souboru "Rozervaná srdce", otevřela jej, ve dvouřádkovém seznamu postav přejmenovala Marii-Luisu a Rodrigua na anglické ekvivalenty, které ji v tu chvíli zněly nejromantičtěji, protože připomínaly některý z románů pannen Bronteových a začala freneticky ťukat do klávesnice. "Ježiš, to je tak smutný! ", prohlásila tklivě po dvou hodinách nejkýčovitějšího textu, jaký v životě napsala, setřela slzu stékající po tvarohovém obličeji a mohutně se vysmrkala do rukávu růžového županu s pelikány, ze kterého ji až nestydatě lezl její enormní pupík. ***** Z takového blábolu prostě musí být každá zasraná hospodyňka, RAPIDUS a SOCHOKING totálně perplex, že si přes slzy ani nevšimnou, jaká to byla hnusná, povrchní a nudná peachovina. (21.09.2010)

Nejako mi nejde do hlavy, prečo režisér nezdramatizoval film o čosi skôr. Prvú hodinu sa vo filme takmer nič dôležité nedeje, aspoň taký som mal pocit. Slabá dejová línia je asi najslabším článkom filmu. Mám strašne rád túto tému vo filmoch, ale tu takmer nebola využitá, pretože s hlavným hrdinom v čase takmer vôbec necestujeme. Aspoň nie dosť zaujímavo. Nikdy nevidíme niečo typické pre 60. či 70-te roky. Cestujeme skôr rečami a ak už sme v minulosti, tak niekde na lúke či v metre. Cestujeme v rozpätí asi 30 rokov tam a späť, ale aj tak sa to dalo podať živšie. Takto to potom vyzerá, že peniaze na triky a vykreslenie atmosféry zhrabli hlavní predstavitelia. Nakoniec iba priemerná love story s nevyužitou témou cestovania v čase. 60%. (22.06.2012)

Sice nevím, co Clare na Henrym tak viděla, hlavně když měl tu nejhorší vlastnost, co muž má a to kdykoliv a nečekaně zmizet a vrátit se, no prostě někdy :o) Ale nemůžu si pomoc, Rachel si umí vybírat, nejdřív si mě dokázala získat v Zápisníku lásky a teď v tomhle. Problém je v tom, že v Zápisníku lásky byl ještě k sežrání Gosling, tady žeru jenom ji, pánové prominou. Cestování vem čert, nejdřív jsem to chtěla pochopit a v horším případě ubírat hvězdy, ale kašlu na to, jediné za co beru hvězdu je to, že ty nudle na rukávě si musím vyprat sama!! (16.10.2011)