Obsahy(1)
Nejmladší dcera z věhlasné íránské filmařské rodiny Makhmalbafových ukazuje cestu afghánské holčičky za vzděláním. Film výmluvně zasazený do bamjánské vísky, nad níž ze skalní stěny zeje mezera po zdemolované gigantické soše Buddhy, realisticky i metaforicky zobrazuje současnou situaci Afghánistánu. (MFF Karlovy Vary)
Recenzie (19)
Jeden docela obyčejný den hazárské holčičky jakožto podobenství o traumatech, která si v sobě nese post-tálibánský Afghánistán... Škoda, že malé děti už se stávají tak častý trademarkem íránského artu, až je načase to začít parodovat. A taky je vidět, že mladá Makhmalbafová s těmi nehereckými caparty ještě neumí zacházet tak, jako její zkušenější kolegové. ()
Toto sžíravé filmové podobenství ve mě dlouho vrtalo jako červíček. Vzápětí po shlédnutí jsem byl jasně přesvědčen, že více než tři hvězdy tomu nedám. Ale červíček ve mě hlodal tak dlouho, že tu jednu hvězdu navíc prostě dát musím. Také byl film přínosný i z jiného směru. Kvalitní filmy nemusí dělat jen padesátiletý dědci, jak bývávalo zejména v Hollywoodu zvykem, ale i mladý lidi, čehož je devatenáctiletá Hana Makhmalbafová živým důkazem. Klobouk dolů. ()
Kdyby to byl dokument, dám filmu bez rozmýšlení 5 hvězdiček a ještě lituju, že jich nemůžu dát 10. Ale jako drama to moc nefunguje. Dobrý nápad s dětskými herci-neherci. Působivá byla hra dětí na válku, šel z toho strach, tyhle děti nevypadaly, že by si jen hrály, ony to opravdu prožívaly. Jinak byl děj dost vleklý a v druhé půlce jsem pořád sledovala hodinky. ()
A já také. Přes půlku jsem proplakal. Francouzská Ponette, jež nechce umřít, ale učit se, že je blbě, ale může být hůř. Škoda jen politiky. (Po projekci se snesla kritika z řad přítomných ctihodných filmových theoretiků – vypočítavost, podbízivost, hraní na city, a dětští herci – z každého záběru byla cítit nepřirozenost, před každým záběrem dostávali pokyn co a jak…jasné chmm jo chmm přesně chmm plk plk plk chmm… Ach, ti intelechtuálové.) ()
Malé protivné dievča sa rozhodne miesto stráženia malého súrodenca, že sa bude flákať po okolí (tá škola je len taký motív naoko). Hrozná nuda, keď sa celý film nič nedeje a vám je úplne jedno, či sa do tej školy dostane alebo nie. Tých iránskych filmov o deťoch je už priveľa, toto mi prišlo rovnako účelové a nezaujímavé ako Biely balónik, narozdiel od Majidiho a Ghobadiho filmov, ktoré v sebe majú množstvo emócií. ()
Galéria (21)
Fotka © Makhmalbaf Film House
Reklama