Buddha padl hanbou

Film začíná záběry na výbuch a poté pád velké sochy Buddhy, následně se kamera přesune do malé jeskyně, kde žije Bakhtay spolu s její matkou a miminem. Snímek je především o okouzlující afghánské holčičce, který v časovém úseku jednoho dne vypráví její příběh. Po setkání s chlapcem chodícím do školy, který vedle ní předčítá text pod obrázky školní učebnice, zatouží i ona po vzdělání. Potřebuje však blok a tužku na psaní. Zdánlivě triviální problém sehnat tyto základní věci se pro malou Bakhtay v afgánském prostředí ukazuje velkou překážkou. Scéna s prodejem vajíček na získání peněz ke koupi školních pomůcek je pak naturalistická a komická zároveň. Cestou potká i partu válečně laděných hochů hrajících si na Taliban, kteří ji i ostatní kolemjdoucí děti "uvězní", a přinutí je hrát si společně s nimi. V této scéně lze také nalézt protiválečný podtext a vůbec celé drama je vlastně takovou symbolikou o chaotickém uspořádání mysli mladých afgánských dětí ovlivněných post válečným efektem, ale zároveň i příběhem o naději a vytrvalosti. Emocionální film je ve výsledku působivým snímkem, kde bych vyzdvihl přirozené herecké výkony a to především hlavní představitelky Nikbakht Noruz. (7/10) [MFFKV 2008] (12.07.2008)

Malé protivné dievča sa rozhodne miesto stráženia malého súrodenca, že sa bude flákať po okolí (tá škola je len taký motív naoko). Hrozná nuda, keď sa celý film nič nedeje a vám je úplne jedno, či sa do tej školy dostane alebo nie. Tých iránskych filmov o deťoch je už priveľa, toto mi prišlo rovnako účelové a nezaujímavé ako Biely balónik, narozdiel od Majidiho a Ghobadiho filmov, ktoré v sebe majú množstvo emócií. (12.05.2019)

A já také. Přes půlku jsem proplakal. Francouzská Ponette, jež nechce umřít, ale učit se, že je blbě, ale může být hůř. Škoda jen politiky. (Po projekci se snesla kritika z řad přítomných ctihodných filmových theoretiků – vypočítavost, podbízivost, hraní na city, a dětští herci – z každého záběru byla cítit nepřirozenost, před každým záběrem dostávali pokyn co a jak…jasné chmm jo chmm přesně chmm plk plk plk chmm… Ach, ti intelechtuálové.) (21.03.2010)

V roce 2001 byly Talibánem zničeny obří sochy Buddhů v Bamjánském údolí v Afghánistánu. Název filmu se inspiroval tímto činem, nijak se jím ale nezabývá. Je to takové nahlédnutí do života lidí v této oblasti, prostřednictvím hlavní hrdinky, malé holčičky, které se za každou cenu snaží dostat do školy. Není to ale tak lehké. V cestě jí stojí mnoho překážek, například skupinka chlapců hrajících si na ukamenování a svatou válku, nebo prostý fakt, že nemá peníze na sešit. Nicméně všechny strasti viděné dětskýma očima působí nakonec jako hra, i když nám se můžou zdát děsivé. Dokumentární vyznění filmu, dětští herci-neherci a krásná příroda umocňují dojem ze zajímavého filmu. Pro mě určitě 4 hvězdičky. (08.03.2014)

Kdyby to byl dokument, dám filmu bez rozmýšlení 5 hvězdiček a ještě lituju, že jich nemůžu dát 10. Ale jako drama to moc nefunguje. Dobrý nápad s dětskými herci-neherci. Působivá byla hra dětí na válku, šel z toho strach, tyhle děti nevypadaly, že by si jen hrály, ony to opravdu prožívaly. Jinak byl děj dost vleklý a v druhé půlce jsem pořád sledovala hodinky. (14.07.2008)