Dvaja na ceste

Krásný a příjemný filmeček o lásce a příběhu jednoho manželství. Road movie z nádherné Francie odehrávající se v různých časových rovinách báječně propojených. Snímek plný bezva nápadů a hravých detailů a skvělých Audrey Hepburn a Alberta Fienneyho. Ke konci chvílemi trošku zdlouhavé, ale moc hezky se mi na to koukalo. (19.09.2014)

,,Čo sú to za ľudia, čo dokážu sedieť oproti sebe a nerozprávať sa?" ,,Manželia." Romantická tragikomédia, obsahovo a herecky precítená, odvíjajúca sa v sympatických retrospektívach, ktoré nám umožňujú nazrieť do kľúčových životných okamihov ústredného páru. Zručne a zároveň ľudsky predostiera základné stupne vývoja vzťahu – od spontánnej, mladistvej lásky cez dozrievanie a prehĺbenie citov až po odcudzenie a sklamania prameniace z nevery či odlišných životných očakávaní. Vďaka sviežej forme využívajúcej prelínanie časových rovín má divák možnosť intenzívnejšie vnímať zmeny v charakteristike a správaní postáv, sleduje variabilitu ich vzťahu a vzájomných citov. Pôvabný, iskrivý film s vycibrenými dialógmi, presvedčivými hereckými výkonmi Audrey Hepburn a Alberta Finneyho, ktorý napriek zmesi horkosti a melanchólie vyžaruje úžasné fluidum a pozitívnu energiu. (23.05.2009)

„Nevypadají moc šťastně.“ - „A proč by měli? Zrovna se berou.“ Jestliže mě to střídání časových rovin při první projekci zpočátku rušilo, lehce mátlo a trvalo mně si na něj zvyknout, napodruhé jsem si ho už užíval hned od začátku, a co chvíli oceňoval funkčnost jednotlivých navazujících „švů“. A styl vyprávění mi k atmosféře snímku (vhodně podpořené Manciniho hudbou) také dokonale seděl. Protože tahle hořko-komediálně-romantická exkurze do jednoho vztahu má největší sílu právě při přeskakovaném nahlížení do jeho jednotlivých fází, divák totiž může nádherně vidět ten vývoj. A nejen filmu ale i svůj vlastní, některé scény a momenty mě osobně bavily ještě více než prve (paradoxně nejvíc ty s nádechem hořkosti). A samozřejmě by mě tahle vztahová sonda tolik nechytla nebýt výborně sehrané a maximálně sympatické ústřední dvojice (na Audrey jsem, nepřekvapivě, mohl oči nechat). Zaslouženě čistých 5*. „Rýpání bys mohla vynechat.“ - „Mlčím jako hrob.“ - „Že jsi zticha, ještě neznamená, že se do mě nestrefuješ.“ (03.04.2010)

Tvůrci tohoto nevšedního britského romantického filmu nezapřou silnou inspiraci Claudem Lelouchem, jehož filmy Muž a žena a Žít a užít aktuálně slavili obrovský úspěch po celé Evropě i za oceánem. Ještě i ta Manciniho hudba silně připomíná Francise Laie. A byť mě Lelouchův zmíněný film ze stejného roku oslovil o něco víc, i zde ono vyprávění vztahového příběhu na přeskáčku ve dvou vrstvách funguje krásně a navíc jde svou vlastní cestou. Komedie z minulosti hlavní dvojice, tvořena příběhem mladého zamilovaného páru, jejich veselých zážitcích kolem seznámení a společných radovánek na cestách, se zde působivě prolíná s dramatem z jejich současnosti po více než 10ti letech společného života. V obou rovinách režisér s oběma hercema (velmi vydařené spojení Audrey Hepburnové a Alberta Finneyho!) doslova naplnil film silnými emocemi, aniž by tlačil na pílu a stejně jako u Lelouchových snímků, i Donenův film ve vás místy vyvolává ten dojem... že nesledujete hraný film, ale jakoby kousek nafilmovaného života samého. 80% (03.01.2021)

A mně to nebavilo. Střídání časových rovin, postupné skládání střípků - a vlastně čeho? Tuctového příběhu dvou, co neměli nic, a pak měli moc práce a málo času. Je to zbytečně dlouhé, většina scén se odehrává v autě a konverzace připomínají divadelní hru. Chybí tomu nějaký nadhled, humor (kromě běžných životních trapasů), a vlastně jsem pořád čekal, jestli se objeví nějaká větší zápletka, která by se trochu vymykala všem těm běžným a tuctovým problémům, jaké lidé ve vztazích mají. Jako bych se díval na home videa páru, který neznám, a která mi časem přijdou nudná a otřepaná. (07.01.2023)