René

A nebýt toho, že to nemá vlastně žádný pořádný závěr, tak vyrukuju s plným hodnocením. Z mého egoisticky diváckého pohledu by bylo lepší to ukončit buďto "zlomovým" propuštěním v roce 2002 či naopak pár let posečkat na to co život ještě přinese. Takhle to pak v samotném závěru vyznívá... Vlastně vůbec nijak. (21.01.2009)

Z několika desetiletí poskládaný příběh Reného, který jako by nepatřil do této společnosti. Doba v dokumentu plyne sledováním televize, hlavně Zpráv a voleb prezidentů. Také událostmi 11. září 2001 a Sametovou revolucí. René však na světě není šťastný, ať je zrovna na svobodě nebo v kriminále, stále tápe. V kriminále má vlastně jakous takous jistotu, takže se tam cítí nejlíp. Nakonec vykrade byt samotné režisérce a poté jí nevrátí drahou kameru i s natočeným záznamem. (20.07.2020)

Těžko říct jestli se tento dokument dal vůbec natočit špatně a těžko říct na jeho základě zda je paní Třeštíková skvělá režisérka dokumentarních filmů. Bohužel jsem od ní nic jiného neviděl, tak to nemůžu pořádně zhodnotit. Nepochybuji o tom, že metoda časosběrného natáčení je velmi namáhavá a vysilující při velké nejistotě úspechu. O mravenčí práci apiplačce ani nemluvě. Film René je nejsilnější na začátku, kdy sledujeme mladého naivního kluka, kterého postupně ničí pobyt v nápravném zařízení a pak na konci kdy můžeme porovnávat právě ten obrovský rozdíl v jeho vývinu. Člověk René, podle předloženého materiálu, je slabý muž a rozhodně vůbec ne osobnost hodná natáčení. Navíc musím bohužel konstatovat, že bych s ním na pivo nešel. Tak mě znechutilo jeho jednání. Každopádně jeho příběh skýtá celkem slušný zážitek, který jen tak lehce nevyprchá. I to se musí umět ocenit. (14.12.2008)

René je určitě působivý film, z kterého čiší nezměrná trpělivost Třeštíkové k natáčení časosběrných dokumentů. V tomto případě sledovala notorického recidivistu Reného 20 let a osobně se nemálo namočila do jeho osudu, ať už tím, že jí René s kumpány vykradl byt či, že se jí podařilo zasadit se o vydání dvou Reného knih. Některé Reného myšlenky z fleku podepíšu a mám někdy sto chutí se podepsat i pod nihilismus, jenž ze snímku čpí. Sledujeme jeho vysedávání v báni na pozadí zásadních historických událostí posledních dvou dekád a my, kdo jsme trochu nasáklí existenciální zmateností se neubráníme otázce, jestli jsme vlastně s časem naložili lépe a smysluplněji. Z čeho mě ale jímá opravdu trochu hrůza je "voyerismus" dokumentaristů obecně. Třeštíkové si vážím, ale na premiéře jsem se prostě neubránil zahořklému dojmu z ovací pro režisérku a její crew, kytičky, pukrlata blablabla, ale co vlastně samotný hrdina, jehož i ty nejintimnější chvíle jsme sledovali ? Jaký byl vlastně vztah režisérky k němu ? Uvědomuje si zodpovědnost, kterou přímým ovlivňováním jeho osudů převzala ? K nejsilnějším okamžikům filmu určitě patřil právě monolog Reného o jejich vzájemném vztahu. Fuck of people voe! (13.07.2008)

Můžeme mít co chceme ale nemůžeme chtít co chceme..... Je možné změnit života běh, když něco v nás nás znovu a znovu vrací zpět ? Život bývá nejlepším scénáristou...... S určitou nadsázkou film René vyznívá jako dokumentární analogie Jarmuschova Dead Mana a hudba, kterou složil Tadeáš Věrčák, připomíná hutné kytary Neila Younga ze zmíněného filmu. Ale nejen to. Jarmuschovo mrtvý muž je válcován osudem a podobné jako Reneho vede ho k neodvratné záhubě... 80 % (14.04.2009)