Sherlock Holmes

Čím mám začít? Vychválit Robert Downey Jr. jako chlapa, herce či Sherlocka Holmese?? Ve všech ohledech byl v tomhle filmu (u mě) na jedničku. Jako chlap je šíleně přitažlivý, jako herec vynikající a jako Sherlock nezapomenutelný. Jeho kolega Watson, bez kterého by Sherlock nemohl existovat, si zahrál Jude Law. V tomhle případě Guy Ritchie udeřil kladívkem na hlavičku, protože na složení Downey a Law v těchto rolích byla radost pohledět. Rachel McAdams opět dokázala, že není jen krásná a na ozdobu. A nesmím zapomenout zmínit Hanse Zimmera, který mi svou hudbou zase a opětovně přivodil orgasmus… A ač si tady snad každý stěžuje na děj, já s ním neměla sebemenší problém. Hláškující Holmes, který ve svých rukách střídá housle (snad to tedy byly housle :o) dýmku, popřípadě kladívko a řeší záhady s takou grácií, jak to umí jen on, mě nepřestal bavit ani na minutu :o) (22.01.2010)

Nuže, milý Watsone, je to prosté. Pachatelé zanechali při své práci tolik stop, že jejich polapení mohu ponechat i Lestradeovi. Za prvé, je to zjevná snaha mít novou sérii v duchu Pirátů Karibiku. V producentském zadání je odlehčená akce, efektní kamerové jízdy, špičkování mezi postavami. Druhou stopou je známá značka, co diváky přitáhne do kin. Minule pouťová atrakce, nyní slavná literární série. O nás, Watsone. Za třetí, padouchův plán na ovládnutí světa by sedl spíše někam ke kolegovi Bondovi, takže pro odlišení bylo třeba ponechat několik propriet, jako má lulka a housle, temný Londýn či číslo 221 Baker Street. Byl to trochu oříšek, Watsone, protože místy film nabývá atmosféry, za kterou by se nemuselo stydět ani zpracování našich potýkání s Jackem Rozparovačem ve Vraždě na úrovni. Tuto schopnost klamat tělem jsem ovšem začal podezřívat v mnohem rozsáhlejší konverzační části filmu, která nenechává na pochybách, milý doktore a příteli, že hlavním cílem je zábava pro oči a klouzání po povrchu. Korunou důkazu je pak feminizační vsuvka Rachel McAdams, která bohužel vyčerpala všechen svůj přínos spolu s uspávadlem ve šnapsu v nezahalené scéně v hotelovém pokoji. Nic, čím bychom se měli nechat svést na scestí dokore - doktore, sem se mi dívejte. Definitivní konec pachatelův pak je zneužití mých deduktivích schopností k tomu, aby se děj mohl drát třeskutě a často dosti krkolomně vpřed, abych vzápětí mohl objasnit, proč tak a nejinak. Pachatel tedy byl poměrně zdatný, ale do mladých let se raději vrátíme skrze Pyramidu hrůzy alias Young Sherlock Holmes. (18.01.2010)

Já osobně jsem nadšen. Především vizuální pojetí filmu má u mě za výbornou. Rozestavěný Tower Bridge to je do slova prezident všech filmovejch nápadů. Opravdu pěkně se mě na ten starej temnej London plnej chudoby a špíny koukalo. A nejen koukalo. Ono se to dobře i poslouchalo. Vtipu, sarkasmu a ironie bylo v dialozích tolik, že by zaplnili celý Paroubkovo břicho. S hercema jsem problém taky neměl, možná, až tak neseděl Jude Law a Strongování by mohlo být určitě více, ale zase, kdyby hrál Watsona třeba Putin, bylo by to nejspíš horší a dát 128minutový záběr do tváře Stronga a nazvat tento záběr Sherlock Holmes by asi taky nebylo až tak pistáciový. Za zmiňku stojí i hudba, tady potěším hlavně mistra Zimmera, protože do jeho soundtracku jsme ochoten investovat svou těžce vydřenou, tvrdou českou euroměnu. No a nakonec nikoli japonec, ale děj. Během celého příběhu mě něco jakoby vyrušovalo a bohužel to nebyla ta krásná holčina sedící vedle mě. Nedokázal jsem se do příběhu ponořit na max, nohy a prsa jsem v něm měl, ale palice mě pořád čouhala ven a to byla velká škoda. Jak Guy Ritchie pojal Sherlocka Holmese neřeším a plně podporuju režisérovo právo na vlastní zpracování. Pokud vznikne pokračování a já snad poprvé v dějinách filmu doufám, že ano a bude se věnovat vyšetřování klasickýho zločinu, říkám už teď, sem s tím Gáji ! (21.01.2010)

BEWARE THE SPOILERS. Guyi, chlape, dovol mi pogratulovat ti opožděně k rozvodu, protože pokud se tvůj změněný stav na manželském trhu projeví takovou změnou v kvalitě tvých posledních filmů, je ke gratulaci řada důvodů. A pokud jde o ty, kteří tvůj počin v hájemství sira Doyla kritizují, ukaž jim kromě třetího prstu na ruce taky ty stránky v knihách o Holmesovi, na kterých se píše o drogách, organizovaném chaosu přecházejícím v neorganizovaný bordel, vystřílených inciálách Jejího Veličenstva královny Viktorie, buldokovi (ačkoli to, zda nesl jméno ministerského předsedy, známo není), pěstních zápasech a dalších kratochvílích, a pověz jim, že A.C. Doylovi je šumafuk, i kdybys z Holmese udělal pilota Formule 1, protože onen pán své vlastní výtvory považoval za brak dobrý výhradně k tomu, aby ho finančně zabezpečil do doby, kdy bude moci psát hodnotnou uměleckou literaturu, následkem čehož kašlal na časovou kontinuitu a vzdor svému hrdinovi i na elementární logiku, takže dodnes mnozí pátrají s úsilím hodným lepší věci, kolikrát že se to vlastně Watson ženil a proč je Holmes v jedné povídce ujetý misogynní narkoman a v druhé lehce výstřední viktoriánský gentleman s pochopením pro slabosti lidského pokolení, zatímco ty jsi nám pro dobro věci, abych parafrázovala kleopatru, vrátil rockovou hvězdu, z které se po desetiletí nepochopitelně dělal suchar a místy vyčítané omlazení hrdinů poněkud bledne před skutečností, že letošní pětačtyřicátník Downey by byl v Sherlockově době pokládán za důstojného kmeta. Pokud tedy budeš cítit potřebu se hájit, proč tak a ne jinak, k čemuž nevidím důvod, lepší způsob trávení času je vymýšlení zápletky pro další dobrodružství. Já jsem byla spokojená takřka dokonale, takže ti děkuji. Neděkuji pouze za Rachel, takto ztělesnění nutnosti míchat do příběhu milostnou zápletku, i kdyby na pivo nebylo, za poněkud nešťastný nápad pojmenovat jednoho z padouchů lord Srab, a za nepopiratelný fakt, že ve většině zemí by velkého detektiva za záchranu parlamentu dav neoslavoval, ale spíš zlynčoval. A v neposlední řadě díky za to, že i když už nejsem malá holka a nehraju si na to, že s Sherlockem a Watsonem prožívám jejich dobrodružství, protože už jsem velká holka a ty si hrají trochu jinak, mohla jsem ty dvě hodiny vrátit čas nazpátek a nezlobit. Protože kdo si hraje... a dál to znáš. (05.02.2010)

Bych nepích, že Sherlock tak dobře boxuje.. Slavný detektiv z Baker Street se chová jak pradědeček Jamese Bonda, v zápase bez rukavic by v klidu zřezal cigoše Pitta, ženami až na výjimku pohrdá a ke psům se chová takovým způsobem, že ten z Baskervillu už raději dobrovolně skočil s traverzou na hřbetě do blat. Podivné vykreslení krále dedukce s lulkou, řeknete si, ale ze všech těch minulých má nakonec možná nejblíže k pravdě.. Film o střetu racionální mysli se (zdánlivým) nadpřirozenem nese všechny znaky Ritchieho tvůrčího rukopisu, obsahuje pár opravdu zajímavých scén (výbuchy na jatkách, veškerý Strong, závěrečný boj na rozestavěném Tower Bridge) a těží z Downeyho nepopíratelného charisma, přesto si však myslím, že příběh o britském hrdinovi v digitálním Londýně se celou dobu tak trochu tváří příliš americky. Především ten "Verbinského" konec vypadal, jako by Guy příliš často poslouchal píseň své exmanželky Material Boy.., ehm… teda vlastně Girl. Závěrem si neodpustím suchý vtípek, trefně charakterizující obě hlavní postavy. Holmes s Watsonem si vyrazí na výlet do přírody, navečer se utáboří na kraji lesa a jdou spát. Uprostřed noci se Sherlock náhle probudí, šťouchne loktem do svého přítele lékaře a ptá se: „Nerad vás budím, drahý Watsone, ale co usuzujete, když se podíváte nahoru?“ Ten si rozespale prohlédne noční oblohu a říká: „Díky velmi dobré viditelnosti všech hvězd a panujícímu bezvětří lze říci, že nás zítra čeká jasný den, i když vzhledem k tomu, že se již nyní třesu zimou, očekávám velmi chladné ráno.“ Na to Holmes uznale pokývá hlavou a praví: „Brilantní dedukce, drahý Watsone, ale co jsem od vás chtěl slyšet je to, že nám někdo ukradl stan..“ (24.05.2010)