Sherlock Holmes

Obsazení perfektní, ale nic moc z toho. Strong je trestuhodně upozaděný, Law nestíhá Downeymu sekundovat snad ani v jediné scéně (a to by tu v zásadě měli být rovnocenní partneři!), Rachel McAdams tuctová, pořádný případ tu vlastně žádný ani není, deduktivní metoda se nevyužívá pro dobro celku, ale zneužívá jako deus ex machina a tak si pro sebe krade veškerou pozornost především Hans Zimmer. Ne, že by snad Ritchie nudil, baví, místy dokonce i obstojně, ale zopakovat zdařilou taškařici ve stylu prvních Pirátů z Karibiku se mu ani zdaleka nepodařilo. A přitom je evidentní, že to je to jediné o co mu šlo. Když už netradiční pojetí Holmese, tak to s nápadem či to s Sherlockem, ze kterého ten Downeyho tak jako tak stejně vychází. ♫ Hodnocení OST: 4/5 (07.01.2010)

Velmi zdarilý filmecek, a to nejsem zadnej fanda Sherlocka, cetl sem asi vsehovsudy Psa Baskervillskeho (jo, v pojeti Ritchieho bych ho chtel ted opravdu videt). Ano Ritchie vzal jednu z nejslavnejsich postav Britanie a pretvoril ji do tak vizualne lakaveho sousta, ze se to musi libit kazdemu. Teda skoro kazdemu. Robert Downey je uplne skvelej, jeho zanedbany vzhled, souboje a hlavne to co mam na techto detektivkach nejradsi, dedukce, vseho je tu plno. Plus pripoctena temna atmosfera, strasidelna magie a souboje tentokrate slovni - nejzabavnejsi a nejcoolovejsi film roku. Hans Zimmer pridava jako dalsi bonus skvelej soundtrack, ktery zastinil i Angels and Demons. ty housle nebo ten zpev pri souboji Sherlocka v ringu je zvracene dobrej. Jeste jednou, poté co budete mit melancholicke a abstinencni pocity po Avataru, jdete na Sherlocka. zarucena testosteronova bomba. (21.01.2010)

Jsem jedním slovem nadšená a více slovy to bylo mnohem lepší, než jsem čekala - což měla být bohapustá onánie, ale ne, Sherlock sice hýřil efekty, ale ty jen sloužily třaskavé směsi svištícího děje a sympatického důvtipu, jakým byl vyšperkován. Že je Downey nedoceněný talent, říkám léta, teď snad konečně přijde zasloužený respekt, protože, a to si donesu polínko do lesa, udělal ze suchara rockovou hvězdu a z tohodle filmu hit. (26.01.2010)

Je fakt, že kdo na princip nespolehlivého vyprávění nepřistoupí hned od počátku a nenechá se unášet iluzorní realitou, tomu se může zdát film poněkud stereotypní a nudný. Robert Downey Jr. (film od filmu ho mám raději) zde představuje totálně racionálního a poněkud sociálně bezohledného Sherlocka Holmese a Jude Law jeho věrného pomocníka, válečného veterána a "vyléčeného" gamblera dr. Johna Watsona. Právě racionalita pravděpodobně odděluje Holmese od většiny publika. Toho, kdo se nechá unášet vyprávěním a zmást se černou magií, pak o to víc překvapí závěr, který Sherlock svým postojem proklamuje vlastně celý průběh filmu a svým silným vrozeným citem pro pozorování à la Mentalista se staví do pozice téměř "vševědoucího", určitě ale o krok napřed jdoucího než je sám divák, který se o průběhu dané scény (akce) dozvídá až zpětně za pomoci krátkého dovysvětlujícího flashbacku (často o nějaké skryté fintě či triku). To je jeden z prvků, který ozvláštňuje celkem přehledné a vyvážené vyprávění. Vzhledem k častému opakování tohoto aspektu může střední část filmu poněkud nudit, nicméně charisma hlavní dvojice na tuto skutečnost dává rychle zapomenout. Druhým z prvků jsou krátké flashforwardy při detektivových boxových vsuvkách, kdy jako zkušený bijec nejdříve ve zpomalených záběrech názorně ilustruje dopady různých úderů na protivníkovo tělo, jeho přemožení a následné zdravotní komplikace a poté jde do pravé bojové akce. Vzhledem k humornému tónu filmu se mohou zdát být tyto vsuvky jako matoucí (Holmes dostane nakládačku), nicméně není tomu tak. Moderní akční háv a další žánrová oscilace zasazené do období britského impéria druhé poloviny 19. století jsou zjevné, inspirace forenzními vědami z mnoha seriálových řad Kriminálek také. Guy Ritchie natočil povedenou poctu literárnímu hrdinovi sira Arthura Conana Doyla, vzkřísil skomírající filmy o době panování královny Viktorie. Anglii při vrcholu průmyslové revoluce zobrazil sice jako prosperující, ale plnou špíny, korupce a zločinu. Právě proto nemohl být Sherlock Holmes zobrazen jako uhlazený elegán a gentleman, ale jako tvrdý, poněkud asociální a vše přeživší jedinec (s dýmkou v ústech samozřejmě). (16.01.2010)

Těžkopádný Ritchieho pokus o Piráty z Karibiku, který - naneštěstí - funguje pouze v akčních scénách, v nichž mohou bouchat nálože, praskat kosti a potápět se zatraceně velké digitální lodě. Příběh je vodnatější než Babicův pokus o rajskou omáčku, záporák i přes nepopiratelný Strongův šarm bezkrevný a až na nabušený úvod a solidní koncovku jsem se nemohl zbavit dojmu, že Ritchie Sherlocka odrežíroval pod silnou dávkou sedativ, kterýmžto důsledkem je bolestivá absence agresivity, nápaditosti a originality. Zkrátka z toho čumí strojovost a sázka na jistotu až to bolí. Nebýt kick-ass Watsona, šel bych vzhledem k promarněnému potenciálu mnohem níž. Vyšeptalé dialogy bez jiskry a humoru totiž můžu ještě míň než nepříjemně přehrávajícího, skoro až otravného Downeyho. 5/10 (07.01.2010)