Sherlock Holmes

Jaký je Sherlock Holmes model 2009? Není to jenom nový facelift... Guy Ritchie udělal ze Sherlocka Holmese doktora House zkříženého se Seagalem a jeho adaptace legendárních předloh se odvíjí jen tak ,,volně na motivy" s příklonem k estetice jakési prebondovky, pročež to nejpodstatnější, duch literárního díla Arthura Conana Doyla, je bohužel nenávratně pryč. Sám Sherlock už není vyzáblý, misogynní, mírně autistický, trochu podivínský tvor, zmizelo i jeho tradiční oblečení, tedy tradiční rozpoznávací znaky, ale stal se z něho atlet, štramák, milovník a extrémní podivín. Uťáplý doktor Watson zase nelogicky přerostl svého kriminalistického učitele a dokonale se emancipoval, ba dokonce občas Holmese nevybíravě políčkuje! Vše je převráceno na hlavu. Což o to, spektákl je to pěkný, herecké výkony na úrovni, Robert Downey Jr. k okoukání, Londýn konce 19. století občas bere dech (i když digitální animace místy ruší), ale co je to platné, když to vše nese trademark, který má daleko větší cenu než celý tenhle hollywoodský velkofilm. Nudit se nebudete, ale přemýšlet také ne. A Sherlock Holmes byl vždy méně o tom prvním, než o tom druhém. Guy Ritchie možná přišel v adaptování téhle látky s revolucí. Co by na to však nejspíš řekl sám velký detektiv? Je mi líto, milý Watsone (rozuměj Ritchie), ale většina vašich úsudků byla mylná... (02.02.2010)

Je fajn, že i když se hollywoodské pozlátko snaží Guye Ritchieho semlet svými nejohranějšími triky (odhadnutelné dějové piruety, vývoj postav), je to pořád ten osobitý, lišácky vychytralý filmař, který i z banální detektivní zápletky vyždímal v rámci jejích možností úplné maximum (boxerský zápas, zpětné vysvětlovačky). Hlavním hrdinou ale (oproti trailerům) není Robert Downey jr., nýbrž Jude Law, který i přes nevděčnou úlohu suchého přicmrndávače tasí elegantní bonmoty i tvrdé pěsti a paradoxně jsem si jej užíval o kapku více. Strong i McAdams nevýrazní díky minimálnímu prostoru i celkové opomenutelnosti v ději (ano, u Stronga jako hlavního záporáka docela slabina). Kladné pocity přesto převažují, hlavně díky tempu, celé té svojí osobité auře a velmi netradiční, ale výborné Zimmerově práci. Těším se na dvojku. (14.01.2010)

Scénář: Michael Robert Johnson, Anthony Peckham, Simon Kinberg .. Po tisící opět zfilmovaná knižní postava Sherlock Holmes v této podobě povážlivě drhne, rozvíjí nezajímavou, magií ovanutou zápletku, mnoho nechává nedotaženého, prostě vypadá na, dle trendů spíchnutý, producentský pokus (rozpočet $90 milionů tomu nasvědčuje), zda se nová koncepce jinak hloubavé detektivky chytne a rezervy se vyplácají (doufejme že uspokojivě) až příště.. Podle výdělků se chytla, dvojka už se chystá, ale za sebe jako divák spokojený zdaleka nejsem. O to víc mrzí, že látku v rukou měl jinak velmi osobitý a agresivní tvůrce Guy Ritchie a před kameru dokázal naverbovat silnou mužskou i ženskou sestavu. Jenže tentokrát toho moc nenabídl a herce patřičně nevyužil. Zatím je tak Holmes jeho nejslabší film od rozvodu z Madonnou (sračky, které stvořil během jejich manželství radši nevzpomínat - a prvním dvěma pulp dílům se doposud ani nepřiblížil). (14.01.2010)

Já osobně jsem nadšen. Především vizuální pojetí filmu má u mě za výbornou. Rozestavěný Tower Bridge to je do slova prezident všech filmovejch nápadů. Opravdu pěkně se mě na ten starej temnej London plnej chudoby a špíny koukalo. A nejen koukalo. Ono se to dobře i poslouchalo. Vtipu, sarkasmu a ironie bylo v dialozích tolik, že by zaplnili celý Paroubkovo břicho. S hercema jsem problém taky neměl, možná, až tak neseděl Jude Law a Strongování by mohlo být určitě více, ale zase, kdyby hrál Watsona třeba Putin, bylo by to nejspíš horší a dát 128minutový záběr do tváře Stronga a nazvat tento záběr Sherlock Holmes by asi taky nebylo až tak pistáciový. Za zmiňku stojí i hudba, tady potěším hlavně mistra Zimmera, protože do jeho soundtracku jsme ochoten investovat svou těžce vydřenou, tvrdou českou euroměnu. No a nakonec nikoli japonec, ale děj. Během celého příběhu mě něco jakoby vyrušovalo a bohužel to nebyla ta krásná holčina sedící vedle mě. Nedokázal jsem se do příběhu ponořit na max, nohy a prsa jsem v něm měl, ale palice mě pořád čouhala ven a to byla velká škoda. Jak Guy Ritchie pojal Sherlocka Holmese neřeším a plně podporuju režisérovo právo na vlastní zpracování. Pokud vznikne pokračování a já snad poprvé v dějinách filmu doufám, že ano a bude se věnovat vyšetřování klasickýho zločinu, říkám už teď, sem s tím Gáji ! (21.01.2010)

„Prečo si taký podozrievavý?“ – „Chceš to chronologicky alebo podľa abecedy?“ Nie je to moja šálka kávy (bola by, ak by Ritchie takto špecificky sfilmoval Psa Baskervillského), ale vďaka buddy dvojke Downey/Law to šliape ako má napriek prestreleným dvom hodinám, zbytočnou trikovou smršťou (načo došlo k zničeniu lode? Aby Joel Silver ukázal, že zasa zohnal veľký rozpočet?) a fajn, ale zbytočnými akčnými scénami. Potešili ma dialógy, potešili ma hlášky, potešila ma atmosféra a aj to, že sa v prekombinovanom scenári nakoniec na nič (aspoň myslím) nezabudlo a bolo vysvetlené všetko. Aj keď to nejaký čas vyzeralo, že sa na pár kľúčových drobností zabudlo (obesenie). Ale nezabudlo. Najviac sa mi páčilo, že vzťah medzi Holmesom a Dr. Watsonom bol líčený ako homosexuálny, čo mi pripadalo strašne vtipné. Bohužiaľ Ritchie sa namiesto chémie medzi nimi rozhodol uprednostniť CGI, akciu a nečakané zvraty. (27.05.2011)