Vojna a mier

Instantní Tolstoj, který rozhodně neurazí je vizuálně líbivý, velmi dobře obsaný (Hepburn, Fonda, Ferrer, Lom), jen bohužel trochu prázdný. Nejspíš za to může i to, že se tvůrci snažili nacpat děj do tří hodin, což zákonitě nejde. Trošku mě i nudila forma vyprávnění, styl klasického velkého Hollywoodu, který se podle mě pro Tolstoje nehodí. Ve srovnání s Bondarčukem je tato adaptace jen slabým odvárkem, tak proto dávám nižší hodnocení. (23.11.2012)

Vidorovu verziu Vojny a mieru; následne vnímam najmä, ako teda i skoro nikdy nekončiacu, resp. akúsi mimoriadne »zdĺhavú záležitosť«, ktorá bola vo svojej podstate rovnako intenzívne vyčerpávajúcou, ako aj nemenej podstatné, čiže «vyčerpávajúce ťaženie» jednej z ústredných postáv, čo je vskutku v spoločnej kombinácii naozaj obzvlášť dosť zvláštnym zážitkom; dokonca ešte zároveň ukotveným skrz hollywoodske pozlátko, čo bolo mimochodom na moju náturu ozaj miestami už aj asi veľmi veľa, keď som sa znovu a znovu zase prizeral na akýsi silne sentimentálny, a k tomu i gýčovitý proces, pri ktorom som rozhodne neuveriteľne [pocitovo] strašne trpel, čo snáď stále umocňovala i účelová, astronomická minutáž v podobe 109 minút + 95 minút = 204 minút, čo inak predstavuje až nejaké 3 HODINY a 24 MINÚT!; áno, totižto tento zvlášť nudný a vyčačkaný titul bol akosi nerovnomerne rozdeleným na dva diely, kedy som zrejme úplne naivne uveril zrovna i tomu, že by sa to s príchodom druhého dielu mohlo napokon konečne zlepšiť, čo bohužiaľ boli vari len minimálne náznaky v rámci celkového zlepšenia, ktoré možno predsa trocha aspoňže niekedy bádať, povedzme napríklad: epická bitka pri Borodine? • Vezmite si, že na danom preteku, totiž som chcel teraz povedať, projekte, sa ["naraz"] zúčastnilo až 6 scenáristov, čo automaticky dopredu predznamenávalo nielen iba to, že pravdepodobne tu čosi dôležité [scenár] nebude fungovať na plné obrátky, čo sa inakšie s každou uplynutou scénou neustále len potvrdzovalo, že takmer z každého jedného kúta daného [umelého] prostredia, na mňa postupným spôsobom súčasne dychčalo i »melodramatické klišé«, s ktorým si nielenže tieto tri ústredné postavy vôbec nevedeli dať žiadne rady, ale väčšinou taktiež zachádzali až kamsi do totálneho extrému; inými slovami povedané: bývali naprosto nevkusne obsadenými, a preto pôsobili tak neznesiteľnými dojmami! • Ani Audrey Hepburnová, ba ani Ferrer s Fondom, sa do svojich rusky stelesňujúcich protagonistov absolútne nehodili, a to ani nehovoriac o ostatných postavách, kde by som mohol jednoznačne spomenúť i francúzsky náprotivok vo formáte Napoleona Bonaparta v podaní pôvodom českého predstaviteľa Herberta Loma, čo vo mne občas vyvolávalo až komický charakter. • Ani dočasné okorenenie situácie s Gassmanom či s Ekbergovou nakoniec neprinieslo pozitívnejšiu náladu, a tak už zostáva azda len skonštatovať, že prvú * udeľujem za opulentnú kompozíciu obrazu Jackom Cardiffom, pričom tú druhú a poslednú - po pravde ani nijako extra netuším, za čo vlastne, keďže tým pádom je len jedna žalostne málo? PS: Odporúčam originálne a rozsiahle spracovanie VOJNY A MIERU, odborníkom na slovo vzatým: S. Bondarčukom, než práve tento ťarbavý mišmaš, ktorý je veru [ne]obyčajnou stratou času. (19.03.2024)

Tolstoj bol génius. Najväčší svojej doby. Jeden z najväčších vôbec. Vojna a Mier nie je kniha, je to Dielo. Do tohto snímku som išiel s veľmi nízkymi ambíciami a priznávam, že ak by nemal také obsadenie, aké má, nikdy by som ho pravdepodobne ani nemal záujem vidieť. Kniha je kniha a ja by som nepotreboval ničiť si zážitok z nej filmom, o ktorom viem, že proste nemôže byť taký dobrý. Nemohol som však odolať niečomu, kde sa spolu stretávajú pre mňa dvaja najlepší herci 20. storočia. Audrey Hepburn + Henry Fonda. Tí by mohli na seba 205 minút len zízať a bolo by to skvelé. Povedal som si, že ak to bude aspoň z 15% tak dobré, ako kniha, vôbec to nebude strata času. Vôbec to nebola strata času a vôbec to nebolo len 15%. Dej bol primerane okresaný, držal sa hlavnej línii a všetko zodpovedalo predlohe. Také veľdielo proste nebolo možné vpráskať do rozumného času, ktorý mimochodom utiekol oveľa rýchlejšie ako som čakal. So zjednodušením deja, ale aj postáv som nadmieru spokojný. Nominácie na Oscara sú plne zaslúžené, najmä za kostýmy. Herecké výkony, ktoré ma koniec koncov prinútili pozrieť si tento filmy, ma veľmi potešili. Mel Ferrer nesklamal, Audrey a Fonda boli proste úžasní. Práve herci, do ktorých som vkladal najväčšiu nádej pozdvihli úroveň filmu minimálne o 1*. Na americkú produkciu vysoký nadpriemer, ktorý našťastie nesmrdí Hollywoodom až tak, ako som očakával. 3 a pol hodiny, žiadna nuda, žiadna zlá pasáž, výborní herci. Vzhľadom ku knihe nemôžem dať plný počet, ale plne zaslúžené, silné 4*. Čakal som mierny prepadák, dostal som krásne prekvapenie vo forme plnohodnotnej adaptácie. (16.02.2013)

Co čekat od tak starého filmu o lásce, válce, staré romantické době a v produkci hollywoodu padesátých let. Herci standardně lehounce přehrávají, tak jak bylo v době vzniku filmu obvyklé. Jinak Fonda a Hepburn byli samozřejmě skvělí a jedni z nejlepších, kteří se na plátnech kin objevovali. Nezapomenutelná je také výprava, ve starých filmech přeci jen má jiný nádech, než v současných. A k uživateli Numasovi a jemu podobným: Opravdu mi nepřijde fér, takový komentář, protože si nemyslím, že do zpracování knižních a divadelních předloh ( popř. postav z historie), by se měli pouštět výhradně filmaři stejné národnosti, jaké je autor předlohy. Nevniklo by tak spousta vynikajících filmů a to by byla myslím škoda. Jen tak namátkou Statečné srdce, Gladiátor, Vlasy, celý seriál Dobrodružství kriminalistiky, 1492 – Dobití ráje, pokračovat takhle, tak se dostanu do stovek. A co teprve italské westerny? A obecně se knihy pro film musí na ději okleštit, pokud nemají mít 5 hodin a více. A co píše Lima u ruské verze? To je hodně smutné. Oskary totiž neudělují ti „Američani“ ale Akademie filmového umění a věd USA, stejně tak film nenatočili ti „Rusáci“ a režisér S. Bondarčuk a jeho štáb. Zajímalo by mě, co by na takové škatulkování řekl práve Tolstoj. Mimoto, fenomén studené války byl komplex vlády SSSR z USA, obráceně to platilo jen velmi zřídka, stačí nahlédnout do historie. Zajímalo by mě jestli by Ruská verze byla tak náročná, nebo jestli by vůbec vznikla, nebýt té americké. (21.08.2009)

Asi nejvice to připomíná hodinu literatury: milí žáci, dnes budeme probírat Vojnu a mír, takže si otevřete sešity a nadiktujeme si hlavní postavy, pak si z učebnice opíšete stručný děj a příšti hodinu si z toho napíšeme. A neptejte se mě proč, já jsem jenom učitelka / Ani tento trojhodinový "výcuc" nedává odpověď na otázku, proč je Vojna a mír světovou klasikou a proč se musíme její obsah biflovat k maturitě. A přitom děj knihy není až tak podstatný - co je u Tolstého důležité, je komplexnost obrazu a přitom důraz na každý detail. Když jde Nataša na svůj první ples, Tolstoj zachytí podrobně každý záchvěv její duše a harmonicky ho vplete do detailního realistického popisu typického plesu v Moskvě. To dělá z Tolstého genia - jeho schopnost zachytit vše podstatné z myšlení a dění dané doby a vytvořit z jednotlivostí ucelený obraz jedné epochy v dějinách. Film sráží Tolstého na úroveň telenovely, což je zde umocněno tím, že film produkovali Američané. Hepburn zase hraje ztřeštěnou ďiblíkovsky roztomilou dívku (takto by se ruská aristokratka chovat určitě nemohla), Ferrer se soustředí na to, aby vypadal melancholicky a vznešeně,a tak vše zachraňuje Fonda, který přesně vystihl Pierrovo hledání smyslu života (jeho pohled při bitvě u Borodina, jak se snaží najít to "proč"), aby nakonec pochopil, že život je smysl sám o sobě. (16.01.2011)