Vojdi do prázdna

Jsou filmy, ktere sokuji. Sokuji a divak se vraci z kina s hlavou plnou myslenek, casto i oplzlych, a jeste dlouho mu vydrzi. Pak je Vejdi do prazdna. Noe svymi zabery uz jen pokracuje ve sve image a la Zvraceny. Baví ho dávat do snimku mrtvolku embrya, sex na sto zpusobu a obri vystrikujici penis. To vse uz na me ale pusobi prilis prvoplanove. Ano, kamera je krasna. Napad je originalni. Ale povrchnost a ucelovost to vsechno zabiji. (29.04.2010)

V noci se na to koukat nedá, to vás snové (respektive sjeté apod.) sekvence uspí, takže nejlépe za bílého dne. Já tak učinila hned po ránu a usoudila jsem, že první hodina není vůbec marná, je to přinejmenším dobré a celkem zajímavé, to druhá hodina, ta už je jenom zajímavá a ten zbytek, od druhé hodiny vejš, to už si prosím nechte, to je přesně to rádoby umění, co zabíjí solidní filmy. Tady by se každá část filmu dala hodnotit úplně jinou hvězdičkovou sadou. Nadprůměrný začátek, průměrný střed a podprůměrný konec, aneb čím déle budete film sledovat, tím nudnější vám bude připadat. Být to ještě delší, uspalo by mě to i za toho bílého dne. (10.08.2011)

Domnívám se, že repetitivnost Enter the Void – jak dějová, tak formální – je integrální součástí sdělení, které nese, o podstatě lidské existence (vizte výmluvný název). Zvláště v cca závěrečné půlhodině ve mně vyvolává dojem, že chce (a daří se mu to) na diváka přenést nesmyslnost tohoto údělu, když jediné, co jej zadržuje od vysvobození (= konce filmu), je pohled na souložící páry, s jistými výmluvně zářícími tělesnými partiemi; vyčítat mu utahanost nebo dokonce předvidatelnost proto považuji za nesmyslné. V souladu s tím je Enter the Void jednou z mých nejúmornějších filmových zkušeností. (14.05.2010)

Nedejchám. Existenciální otázky sou na hovno. Život je laciný porno, který sjíždíme na tripu. Láska, která se kurví s neonem. Září. Upjatě a lacině. Děvka. Chceš vejlet, frajere? Tak chcípni. Chcípni a užívej si to peklo bludiště. Ty králíkárny. Ten nesmyslnej kruh, ze kterýho se, frajere, nedostaneš. Pořádně nasaj upřímně romantickou krásu. Slízej z chodníku ten sekret. Lízej, píchej, střílej si do žíly. Máš přece patřičnej nadhled, no ne? Jsi divák. Pan Nezúčastněný. __ Mám chuť si dát pořádnou ženskou, peří a prostřelit hlavu. Dám si cígo, sprchu a půjdu spát. (10.02.2011)

Übervtipné pojetí příčin oidipovského komplexu a jsem zvědavá, kolik studentů filmové vědy na to napíše práci do předmětu Freud snadno a rychle. Z počátečních pěti jde jedna hvězda dolů za to, že si Noé mohl odpustit utahanou orgii a utnout film po dvou hodinách, a další půlhvězda za to, že uzavřený kruh v podobě naplněného tibetského filozofování je sice hezká věc, ale když ho tuším po 60 minutách, a snímek přesto dál předvídatelně směřuje pouze k němu, faktor nudy i přes pár silných scén rapidně stoupá. A pětihvězdičkové filmy neblikají! (11.05.2010)