Obsahy(1)
Záznam predstavenia írskeho komika Dylana Morana v Dubline. Zabávač preslávený najmä úlohou kníhkupca v seriáli BLACK BOOKS vedie nepretržitý monológ o všetkých možných aspektoch života v modernej spoločnosti - drogy, ľudský potenciál, technika, hotelové izby, rôzne účinky rôznych druhov alkoholu, deti, výchova, hudba, politika, lži, spolubývajúci, televízne spravodajstvo, Francúzi, náboženstvá, homosexuáli, Ježiš, dômyselnosť designu mužských genitálií, dialekty a dokonca aj fenomén známy ako "írske vlasy". (tomashrabek)
(viac)Recenzie (160)
Toto bol vyčerpávajúci zážitok. Od smiechu ma bolela sánka, poplakal som si, niekoľkokrát som to dokonca musel vypnúť - tak moc humoru tam bolo. Black Books mám rád a teraz vidím, že Moran hral sám seba. Je mi jasné, že to všetko nemyslel vážne, ale stvoriť postavu, ktorá je tak rasistická, homofóbna, šovinistická a hlavne neuveriteľne cynická a nenávistná v podstate ku všetkému živému aj mŕtvemu, tomu ja hovorím umenie. "Everybody is corrupted by hotel room." Dylan Moran je Boh. ()
Čo povedať? Moje prvé stretnutie so stand-upom Dylana Morana a hneď dokonalé. Každá veta čo povie je neobohraná, zabŕdne do života mužov, žien, francúzov, neortodoxne, ale skvele do kresťanstva....v polovici je síce trochu cítiť útlm, ale po prestávke sa tempo a množstvo humoru znásobí natoľko, že mi to spravilo náladu na celý týždeň. ()
Kdo umí, ten umí.. Kdo neumí, ten čumí!! :o) Pamatováček: (Po dalším zhlédnutí, se jistě rozšíří) ** Co je ideál? Moje ideální tělo by mělo mít jedno oko. Stejně jich víc nepotřebujete. ** Co jiného než drogy máte nabídnout děvkám v hotelovém pokoji? Nedá si někdo jogurt? ** Byla to tak nádherná žena, že ostatní ženy by o ní prohlásili: "Je atraktivní očividným způsobem". Zvláštní je, že ženy, vyjadřující se tímto způsobem, mají unikátní schopnost skrývat svou přitažlivost tak dobře, že byste jim nejradši hodili veku.** A já jsem rozumný člověk. Obvykle, víte, v takovejch situacích, bych si řekl, stejně jako vy: "Půjdu domů, dám si šálek čaje a budu přemýšlet o tom, co bych téhle osobě udělal, kdyby byli svázaní." ** A když měli vytvořit muže, byla to dvojitá směna před konečným termínem v pátek pozdě v noci. V morzeovce, protože oni jen: "Lepte lidi, kostka, lepte, lepte, tady kostka ... Jé zapomněli jsem na genitálie, přineste je zpátky. Použijeme ňáký prasklý lokty, co zbyly od žen. To je dobrý, to postačí." To je důvod, proč je to tak deprimující se na ně dívat. Víte, jsou jako ňáký dudy pokrytý chlupama. ** Víte, už mám svůj věk. Když chci závrať, stačí, když se nečekaně zvednu ze židle. ** ()
Moudra a postřehy ze všedního života u kterých je nutno dodat, že bez formálního obalu - škoda jen, že to s Dylanem a jeho "stářím" nejde jako s vínem - občas mi připadá, že lehce ztrácí pojem o tématech ke kterým hovoří a dostává se do cyklů ve kterých se mnohdy opakuje.Naštěstí je tohle problematika až pozdějších skečů a z toho důvodu je pro mě kousek "Monster" za plný počet bodů. ()
...a pak pustili tu písničku. Jmenovala se "The Funk Soul Brother". Na to nikdy nezapomenu, protože to byl taky veškerej její text. Byl z té písničkářské školy, kde to se slovama nepřehánějí ...pro případ, že by jich byla škoda. Znělo to jako milion požárních aut, který honí 10 milionů sanitek přes válečné území. A pouštěli to tak nahlas, až z toho začala prázdná židle vedle mě krvácet. Zpívalo se tam: "The funk soul brother. Právě teď, jé. Je to funk soul brother. Vomrkni to. Je to, no, funk soul brother. V podstatě." Já neříkám, že je to špatná písnička. To vůbec ne. Říkám jen, že byste mohli vzít dejme tomu koště, namočit ho do ňějaké brzdové kapaliny, strčit druhý konec do mýho zadku ... a posadit mě na trampolínu v jezdícím výtahu, na jehož stěny bych napsal lepší písničku, jen tohle tvrdím. Tohle nemůžu nepodepsat :-) ()
Reklama