Hugo a jeho veľký objav

Martin a jeho velký film. Nikoli nejlepší, ale nade vší pochybnost ten nejosobnější. Scorsese se tu skrze sebe sama (on je tu Hugem) vyznává ze své celoživotní lásky k příběhům v podobě melancholického dětského filmu, který ve výsledku vlastně pro děti zase až tak moc není. A krom toho jako první dokázal, že třetí rozměr má své místo i opodstatnění v hraném filmu, kde může být i něčím více než pouze líbivou přidanou hodnotou. Hlavně a především je to ovšem sakra dobrý film; a to je ostatně to jediné na čem ve výsledku záleží. (03.02.2012)

Je to pohádka, pohádka, na kterou do kina mohou jít i dospělí a může je to bavit. Však i mě to bavilo, ale přesto jsem se neubránila jistému zklamání. Co mi chybělo? Napětí. Vypadá to pěkně, člověk by se tam až rád procházel, herci hráli, hudba fungovala (ale už si ji nepamatuju, takže to nezapomenutelný kousek není), ale nemělo to spád. Navíc smrt Hugova otce je taková prázdná věc, muselo k ní dojít, jen aby Hugo šel na nádraží, kde se potkal… Navíc proč dostal tu knihu? Proč nedostal zpět svůj zápisník? Proč v jeho snu řetízek v jednom záběru ležel v kamení a ve druhém na pražci? A proč…? Nevím, prostě mi celkový zážitek trochu kazí spousta otázek a neuspokojená tužba po napětí nebo dobrodružství, kde člověk zapomene dýchat. Nebylo ve filmu nic, na co bych nechtěla zapomenout. Je to pěkný film. Vizuálně hezky odvedený. Ale ve 3D být přece nemusí, i 2D by mu to moc slušelo (bohužel místní kino to nabízelo jen ve 3D). Odcházela jsem z kina s lehkým zklamáním, ale přesto vím, že jsem zhlédla pěkný film zaměřený na malého diváka. Je to film bez násilí a o opravování. Pro něžnou duši akorát. Kdybych měla malého prcka, klidně bych mu to pustila. Ale už bych se na to s ním nekoukala, nesedla bych si k TV - jak se mi to občas stává, když jdu kolem a jede tam něco zajímavého - to bych šla raději uklízet. (07.02.2012)

Osobně Huga chápu nejen jako barvitou exkurzy do dětského stavu kinematografie, ale rovnou jako výzvu k návratu do dětského stavu prožívání filmu, k bezelstné bezprostřednosti, či chcete-li k prvotnímu snění, v němž nás obrazy oslovovali na té “nejprimitivnější” (a přesto tak plné) úrovni. Samozřejmě, nevinné oko neexistuje; avšak nevinnosti nazírání se lze přiblížit dočasným zapomenutím omezených nároků dospělosti. V této logice zpřítomňuje Scorsese minulostí odváté časy*, kdy se nám film ještě dokázal doslova zabořit do nepřipraveného oka. Přímo, cíleně, hluboko. Vyzývá nás, abychom film vnímali jako šanci, skrze niž se duše spojuje s přesahující rozlohou kosmu, abychom se na proudy jisker a oblaka pyrotechnického kouře v Mélièsových féeriích dívali jako na počátek úsvitu a vření mlhovin, protože tak se ohlašuje dětská obraznost. Již mistrovsky zinscenovanou úvodní scénou nás vede k tomu, abychom na uplývající dění upírali fascinovaný pohled nadšeného snivce (a jevilo se nám tudíž jako pohyb-zázrak), nikoli krajně jednorozměrný pohled distingovaného skeptika-dospělce, který se zdráhá přiznat, že jej nějaké umělecké dílo – nedej Bože – dojalo k pláči. Fiktivní filmový historik („nevyléčitelně cituplný vědec“) René Tabard se dostává do Mélièsova ateliéru jako okouzlený malý chlapec, nerudný nádražní inspektor musí oživit vytěsněné vzpomínky na nešťastné dětství, a vzkřísit tak odumřelý soucit… s dětstvím jako takovým. (...) (17.02.2012)

║Rozpočet $170miliónov║Tržby USA $73,864,507║Tržby Celosvetovo $185,770,160▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA $20,905,498 ║ Tržby za predaj DVD v USA $19,301,025║ Za rok vzniku 2011 už druhá pocta počiatkom kinematografie a poviem že zaslúžene ovenčená cenami. Tak troška je škoda že prvá polovica filmu je pomalšia než by si žiadalo, našťastie v tej druhej to rádovo kvitne do krásy a rozmanitosti, až sa z toho na moje prekvapenie vymaní dojemná pocta pre jedného veľkého Francúzského priekupnika a vizionára rannej kinematografie(meno zámerne neprezradím). Vizuálne ohromujúce, podmanivé, emociálne silné, niektoré scény sa hltali so zatajeným dychom, herecky dobrý výber, automatický písací robot tam normálne ožil v osobnosť,.... moc ma to dojalo, __poklona pre Scorseseho že vzdal poklonu G.M.__ /videl v kine 3D verziu: 85%/ (06.03.2012)

Budu se opakovat. Myslím, že jsem tohle už u jednoho nebo možná dokonce i u více filmů psal, ale musím to napsat znovu: Tohle není film, který se musí vidět, ale cítitt! Scorsese je a byl vždy velký umělec, a je to jeden z největších mistrů současné kinematografie. Stejně jako Válečný kůň od Spielberga, tak i tento film na mne udělal stejný dojem, a to musím podotknout, že se mi oba dva filmy jako takové moc nelíbí, ale mají jedno kouzlo, které se jím nedá upřít! Oba dva filmy totiž mají svůj vlastní příběh, své stejné poslání. Martin Scorsese a Steven Spielberg už nejsou zrovna nejmladší a dobře to ví. Už nechtějí soutěžit, nechtějí natočit nejlepší nebo nejvyděječnější film všech dob! Mají jiné přání, které su uvědomili až teď, na sklonku svého života. A to je jejich poslání nebo-li odkaz, který mají dát druhým genracím filmařům. Dobře si to uvědomují. (27.01.2012)