Hugo a jeho veľký objav

Martin a jeho velký film. Nikoli nejlepší, ale nade vší pochybnost ten nejosobnější. Scorsese se tu skrze sebe sama (on je tu Hugem) vyznává ze své celoživotní lásky k příběhům v podobě melancholického dětského filmu, který ve výsledku vlastně pro děti zase až tak moc není. A krom toho jako první dokázal, že třetí rozměr má své místo i opodstatnění v hraném filmu, kde může být i něčím více než pouze líbivou přidanou hodnotou. Hlavně a především je to ovšem sakra dobrý film; a to je ostatně to jediné na čem ve výsledku záleží. (03.02.2012)

Filmová báseň a krásna pocta rannej francúzskej kinematografii, ktorá pritom funguje aj bez jej znalosti ako klasický dobový dobrodružný film. Technicky brilantné s dôrazom na každý detail a pomalšia no príbehu adekvátna rozprávačská štruktúra výsledku vôbec neškodí. Len je potrebné sa naň naladiť a prežiť ho z pohľadu Kingsleyho postavy, čo Huga razom posúva na inú emocionálnu úroveň. Dôkaz, že Scorsese s pribúdajúcimi rokmi nestárne a kto má skutočne rád filmové médium, ten musí oceniť množstvo detailov, s ktorými sa tento režisérsky velikán pohral. (27.02.2012)

Scénář: John Logan .. Filmařská nádhera pro fajnšmekry. Lahůdka pro znalce kinematografie (zvláště jejich počátků). Zádrhel je v podstatě jen ve zvoleném podání, protože tvar rodinného snímku v kombinaci s životopisným/dokumentárním pohledem na jednoho z průkopníků kinematografie široké davy zrovna nepřitáhne (což je už spíše problém zvolené knižní předlohy, ze které se vychází). Ale já se bavil (a to jsem v úterý v prázdninový den seděl ve velkém kinosálu úplně sám). Zhruba polovinu první, dobrodružnou a v jádru ještě tu rodinnou drží mimo precizních, stylových scén zejména úžasné herecké obsazení. Tomu vévodí dvojíce mladších představitelů, které oba se zájmem sleduji už z dřívějška - Asa Butterfield od The Boy in the Striped Pyjamas a Chloë Grace Moretz, která od Kick-Ass teda sakra povyrostla ve všech směrech. Její zápletka sice zlehka vyprchává, zato se díky ní dostaneme k polovině druhé, která přechází až k těžkotonážnímu nahlédnutí pod tvůrčí pokličku věhlasného tvůrce, zhmotňování snů, kdy je nám představeno i mnoho známých filmových děl němé éry nebo vyobrazena známá železniční nehoda, jejíž fotografii zná nejspíš každý. Po řemeslné stránce není co vytknou. Režie a taky práce kamery (bezchybný Robert Richardson) jsou s letitou precizností dokonalé, 3D díky tomu funguje a celé to korunuje Howard Shore se svoji líbeznou, francouzsky šmrncnutou, hudbou. Dlužno dodat, že ač jsem si snímek užil, radši bych, aby Martin Scorsese točil žánrově něco ostřejšího než zrovna tesal generační odkazy. ___ Každopádně bude zajímavý Oscarový souboj s The Artist, který se ohlíží do takřka totožné doby, i když úplně jinou formou. (07.02.2012)

splněný sen salónního intelektuála s lehkou obeznámeností s počátky kinematografie a právě tak noční můra filmového historika. bez mála v každém koutě mizanscény, skrze kterou se nezadržitelně dere až nabubřele okázalá kamera, vanou chuchvalce páry. jen s minimem výjimek zahlcuje každý obraz barevnými filtry výstředně zabarvené světlo, prýštící často odkudsi z tajemných zdrojů zpoza záběru. obojí přiléhavě odpovídá podobné obskurnosti, která halí počátky kinematografu a Scorsese se rozhodl neusilovat, neobjevovat, netvořit. přijal mýtizovaný obraz o pionýrech raného filmu takový, jaký byl, včetně těch nejhanebnějších báchorek vysněných filmovými nadšenci, smíchal jej s fakty a nad to přidal další, ještě tužší vrstvu temné mlhy, která vzešla ze základního dějového soukolí románové adaptace. vlastně i použitá metafora s hodinovým strojem je nesmírně přiléhavá. Hugo vskutku je stvořen metodou hodináře. přesně to zdůvodňuje jeho neživotnost a nevěrohodnost a přesně proto také selhává ve svém vůbec největším přiznaném cíli - v uctění Mélièsova díla. jelikož Hugo nemá co společného s uměním spřádat sny z látky kinematografie, se schopností uhranout duše a zprostředkovat téměř metafyzický dotyk mezi člověkem a ... čímsi. rozdíl mezi uměním a kýčem je rozdíl mezi přirozenou oduševnělostí a mechanickou vypočítavostí. a tak se přiznám, že přes nejlepší diváckou snahu, na kterou se zmohu, se mi Hugo nelíbil, ač je to v jistém smyslu vynikající film. precizní. sterilně precizní. (23.06.2012)

Na tenhle film by měli povinně jít všichni, kteří někdy vyslovili větu "Vždyť je to jen film." Druh umění, které tříbí náš estetický názor a bez jehož nepřítomnosti by život byl o tolik chudší ... jak jednoduché. Martin Scorsese se nebojí postavit značnou část filmu víceméně na dětské fantazii (dětská traumata jsou logickým vyústěním) a radosti z umělecké tvorby. Martin Scorsese je Hugo. Zařadil se tak po bok Giuseppa Tornatoreho a jeho Bia Ráj a Americké noci Francoise Truffauta. (14.02.2012)