Avengers: Pomstitelia

Skoro furt tak nějak bavilo (pooomalý rozjezd), takže přidávám do kolonky laskavých neurážlivých blockbusterů hned vedle Ironmanů. Nýmandský seriálový režisér celkem mile překvapil - akce ok (i když vzájemný bitky zbytečně zdlouhavý), vtipy ok (až na trapnosti typu "A mě nepozval!"). Jako vzdělávací kroužek Marvelu na plátně asi taky dobrý - viděla jsem jen Iron Many a nějaký strašný Hulky, takže za pár objasnění dík: Kapitán Amerika je přesně takový dement, jakýho naznačuje jeho přezdívka, a Thor je nevýrazný ta-ble-ty Brad Pitt s vlasama jak Michal Kolesa. Velký pozitivum je určitě rozkošný záporák Loki (škoda, že musí být tolik za vola) - chlap s ulízanými vlasy dozadu je vždycky lepší neulízanýho. Další pozitivní fakt je, že Hulk konečně není za patetickýho pokusnýho králíka, se kterým nějaká pizda hraje loutkový divadlo. Ruffalo mu dal takový to něžně-chlapský charisma, po kterym ženskejm vlhnou kalhotky. Dík. A samozřejmě obligátní dík i za IM. ... Už bude dvojka? (3,5*) (04.05.2012)

Avengers jsou snad s výjimkou prvních dvou nolanovských Batmanů či druhých X-men jednoznačně nejlepší film o superhrdinech v barevných kostýmech, který jsem viděl. Zatímco zmíněné série vlastně původní komiksové světy v rovině jejich fungování zcivilňovaly, metaforizovaly a přibližovaly fungování světa našeho, Avengers na to zvysoka... Jsou o superhrdinech a se superhrdiny, superpadouchy a transdimenzionálními bitvami. Civilnost? Ale jděte. Více na Douglasových poznámkách. (05.05.2013)

Luxusní týmová zábava, která skutečně potřebuje svých 133 minut (pak jdou titulky), a u které můžeme jen děkovat, že se v ní sešli tak dobří herci, a že je vedl tak zručný popcorňák jako Joss Whedon - což je skutečný Director Fury (v tom nejlepším smyslu slova Fury;)). A že na to producenti dali takový balík;) Samozřejmě to není žádná velká kultura, ale díky těm komponentům výborně fungují masové bojové scény i "komorní" slovní i fyzické třenice hlavních hrdinů. Jejich odlišné charaktery dávají týmu Avengers takřka reálnou chemii, která není složená předvídatelně jako v jiných tradičních týmovkách. Byť jsou všichni výborní, když si hrají to svoje, tak nikdo nemá na Marka Ruffala - z toho jsem měl při scéně konfrontace v laboratoři SHIELDu opravdu husí kůži. A taky jeho Hulk u mě vyvolal jediné dva momenty hlasitého smíchu (samozřejmě poslední pěsťovka Thorovi a "Puny god.";)) Sice nevím, jestli se ještě někdy odhodlám podívat znova (možná před dvojkou), protože tuhle část Marveláckého univerza zas tak nežeru, ale jsem stoprocentně za, aby tu dvojka byla co nejdříve. Tedy vlastně ne - aby tu byla v ten správný čas, až bude všechno hotové minimálně ve stejné kvalitě jako předvedli Avengers. BTW Scarlett mi tu přišla poněkud dost vyzrálá... a sošná, abych ji neurazil:) Škoda, že G.I.Joe se s Avengery nemůže v žádném rozumné ohledu měřit - dámy totiž měl výrazně přitažlivější než Natašu;) Tak to už by asi stačilo - dám 80%, protože i když je to natočené "do plných", je to pořád jen nezávazná zábava bez hlubšího smyslu. (24.01.2013)

Áno, JE to zábavný film. Je tak milo comicsovo blbučko sympatický. Rýdzo chlapčenský. Veľmi rád si ho pozriem znovu a určite si ho kúpim na BR. ALE!!! Whedon nadobro dokazuje, že je nanajvýš priemerný scenárista. Nevie vybudovať konzistentný príbeh ani presvedčivé emócie. Namiesto vzťahov sú tu len plytké základné interakcie, ktoré sa riešia v jednoduchých (sem-tam fukčných, sem-tam ani nie) dialógoch, v ktorých cca raz za 5 minút padne vypečená replika, takže to potom budí dojem, že je to vlastne dobre napísané. To teda nie je. 90 minút načisto priemerná marvelovka, ktorá sa nechytá na Capa ani prvého IM. Potom ale príde polhodinový SMASH, ktorý je taký nadupaný a efektný, že človek celkom zabudne na šeď predtým, i na fakt, že je to len bezostyšná kópia Transformers. Takých 7/10... Hulk samozrejme super, v oboch podobách. UPDATE: Druhé pozretie v HD citeľne bolestnejšie, finále furt fajn, ale tých 90 minút predtým sa skoro nedá prežiť, znižujem hodnotenie. (09.05.2012)

Nepamatuju, kdy naposled jsem v tak krátkém období změnil tolikrát názor na jeden film. Příčí se mi hodnotit filmy výhradně podle formalistických kritérií nebo toho, jestli jsou dobrou zábavou, přestože zábava kolikrát může být tím, o co se film primárně snaží. Jenže snad každý film je politický (v širším smyslu toho slova) a film s Kapitánem Amerikou tuplem. Ale Avengers jako kdyby se snažili jakékoli důsledné symptomatické/ideologické čtení filmu znemožnit a zároveň předstírat "hloubku", nebo alespoň minimálně sebeuvědomělou práci s jednotlivými motivy/žánrovými klišé. Ano, McGuffin se doslova nachází v kufříku, o staromódnosti kostýmu Kapitána se otevřeně mluví ve spojitosti s potřebou tradičních hodnot a Lokiho kopí je přímo přirovnáváno k falickému symbolu. To je ovšem všechno - film jako kdyby naznačoval uvědomělost a snad i snahu o nějakou dekonstrukci, ale nic z toho nedotahuje do konce, o ničem z toho se nedá mluvit jako o důsledně rozpracovaném tématu. Všechny pokusy film interpretovat ve vztahu k politice USA, válečným postojům obecně, nebo problematice genderu, totiž vždycky narazí na roztříštěnost a nejednotnost filmu, kdy řada potenciálně zajímavých věcí je podřizována okamžitému efektu v podobě jednoho z třeskutých vtípků a jakýkoli systematičtější výklad ve finále končí u "HULK SMASH!". Pokud tedy Avengers mají nějaké ústřední téma, pokud skutečně něco vyjadřují, pak glorifikaci konceptu "fanboyství". Protože o čem jiném je celý třetí akt, včetně závěrečné bitvy, než právě o znovuustavení fanouškovství jako funkčního společenského fenoménu? Agent Coulson je od začátku jednoznačně "audience insert character", neboli postavou, do níž sama sebe projektují cíloví diváci. On je tím, který je spojujícím prvkem pro všechny a sbírá kartičky superhrdinů. Po jeho sebeobětování je pak Nickem Furym právě tato jeho fanboyovská úloha manipulativně vytěžena ke sjednocení Avengers. Pro film tedy ve skutečnosti není důležitá občanská svoboda, nebo snad obrana nějakých vyšších hodnot, ale právě pomsta jednoho oddaného fanouška, který metaforicky stojí nad vším ostatním. Proto je tento film silně problematický, protože sám ve svém textu nekriticky oslavuje roli svého oddaného publika, a co víc - dělá z něj potenciální mesiáše, bez kterých by tyhle komerční frančízy nemohly existovat. Film je tak sice oslavou "svobody", ale svobody pouze ve spojení s možností zvolit si svého oblíbeného supehrdinu (jak ukazuje mediální montáž v závěru), svůj idol. (18.05.2012)