Božský

ocenenia : MFF Cannes 2008 - Cena poroty; Cena C.S.T (Commission Supérieure Technique de l’Image et du Son) za kameru (Luca Bigazzi) ◘◘◘◘ Príbeh Machiavelliho moderného Talianska, podaný modernou réžiou, s eklektickým hudobným doprovodom a vynikajúcim predstaviteľom hlavnej role, ktorý vytvoril okolo svojej postavy príťažlivý pocit moci, chladu a priam "božskej" nedotknuteľnosti a velebnosti (08.10.2010)

Nadupaný film o politikovi a politike? Ťažko uveriť, ale ak k tomu prirátame pochybné kontakty politikov na podsvetie, mafiánske vraždy, intrigy, súdny proces, či výborný hudobný doprovod, tak vás tento film určite prekvapí. Ale to, čo robí tento film výnimočným je strih. Strih je jedna z najväčších režisérskych zbraní a kto to ovláda, má to na pol vyhraté. Tu je strih v kombinácii s hudbou tak neprehliadnuteľná zložka, že si to nevšimne len absolútny mulo. Nadupané sú už úvodné titulky, mňa najviac zaujal obesenec. Informácií je už v úvode toľko, že máte pocit, že sa vo filme asi stratíte. Nie. Kto si niečo o talianskej politike naštuduje vopred, bude pri sledovaní istejší, ale aj menej aktívny diváci sa určite nestratia. Na záver posielam do Talianska imaginárneho oscara za strih. 80% (12.10.2010)

Napriek úvodnej vysvetľovačke kto je kto, je tento opus o najmocnejšom človeku povojnového Talianska pre netalianského diváka (a to nejaké znalosti o talianskej politike mám) takmer neuchopiteľný. Sorrentino tu síce buduje svoj typický štýl dlhých záberov bez strihu (párty a gratulácie sú asi najlepšou scénou) a videoklipovej štylizácie, kedy kombinuje kontrastujúcu popovú a rockovú hudbu s "nudným" prostredím politiky, výsledok je ale menej opulentný a vizuálne pôsobivý ako jeho neskoršie filmy. Na druhe strane oproti tematicky podobnému Silviovi je Božský násobne menej patetický a do seba zahľadený. (04.03.2020)

Přiznávám, že na film o Andreottim jsem nebyl připraven, ani jsem se jím nechtěl nějak blíže zabývat, a tak jsem ho bral jen jako prototyp jednoho z "vyšších světových politiků", hemžících se na stránkách novin a televizních obrazovek. Nebyl jsem ani připraven na způsob zpracování Sorrentinova zpracování, přestože nakonec to bylo právě to, co mě u filmu udrželo... V komentářích jsem si povšimnul zájem o porovnávání s českou politickou scénou. Samozřejmě, politika je spojena se systémem nikoli s národem a žádný svéráz (jako při ruském lovu neexistuje). To, co jsme viděli, je v konzumním kapitalismu všude, byť třeba někde zatím jen latentně. - Dobře se má politik, když jeho klaka ví lépe než on sám, který člověk je v jeho blízkosti přebytečný. (01.03.2020)

Bezchybná režie (Sorrentino vypadá jako veliký talent), skvělý střih a kamera. Co se vizuálu týká, nemá Il Divo nejmenší chyby. Bohužel si sám trošku podráží nohy scénářem, který je zahlcen takovým množstvím postav, že se mi poprvé v životě stalo, že jsem se místy absolutně ztrácel v tom, kdo je kdo. Nebýt toho, že jsem nedávno viděl Falconeho, tak bych se orientoval ještě méně. Škoda, být to přehlednější, tak mám dojem, že koukám na kousek srovnatelný s nejlepšími Scorseseho filmy. 80% (11.12.2010)