Božský

Paolo Sorrentino ve svém typické formě a snad i nejsilnějším kabátě. Politický životopisný film splňuje požadavky, co se do náročnosti proniknutí týče, ale zároveň překvapuje, nakolik z Andreottiho dělá možná až popkulturní postavu. Úchvatná audiovizuální stránka spolu s nadaností tvůrce dává vzniknout spoustě dechberoucích scén, ve kterých se dějí nejobyčejnější věci, jaké si lze představit. Nicméně v konečném důsledku tenhle cool snímek působí jako chladné drama. Možná je to i tím, že pod tou vší parádou je stále příběh italského politika, který je zasazen do jasného dobového rámce, který očekává slušnou divákovu obeznámenost s tématem. (15.11.2013)

Sorrentino se svou režií dotknul dokonalosti a scénářem se přiblížil ke genialitě. Je to celkem složitý film a ikdyž mu místy nezasvěcený čověk nerozumí (a Sorrentino mu záměrně ani nic neulehčuje), máte pocit, že jste svědky něčeho dosud neviděného a o dost chytřejšího než jste vy samotní. A navíc takové nekompromisní pojmutí složitého lidského charakteru hlavní postavy (pana Andreottiho) se snad povedlo jen ve filmu "Až na krev" a to převážně díky výkonu Daniela Day Lewise. Velká poklona také patří výběru hudby a herců, ale to je vlastně u geniálně zrežírovaného filmu samozřejmostí. (18.02.2011)

Napriek úvodnej vysvetľovačke kto je kto, je tento opus o najmocnejšom človeku povojnového Talianska pre netalianského diváka (a to nejaké znalosti o talianskej politike mám) takmer neuchopiteľný. Sorrentino tu síce buduje svoj typický štýl dlhých záberov bez strihu (párty a gratulácie sú asi najlepšou scénou) a videoklipovej štylizácie, kedy kombinuje kontrastujúcu popovú a rockovú hudbu s "nudným" prostredím politiky, výsledok je ale menej opulentný a vizuálne pôsobivý ako jeho neskoršie filmy. Na druhe strane oproti tematicky podobnému Silviovi je Božský násobne menej patetický a do seba zahľadený. (04.03.2020)

Vizuálne a hudobné úchvatná záležitosť. Ak sa nedá Sorrentinovi niečo vytknúť tak je to jeho cit na poli formálnych klišé a ich neustálom prekonávaní. Je epický, rozbohybovaný a hudba v jeho filmoch hrá rovnako veľkú úlohu ako obraz. Problémom Il Diva je ale fakt, že Andreaottiho a jeho politiku nepoznám. A keďže sa film umne vyhýba akémukoľvek stanovisku je pre mňa takmer nemožné vytvoriť si k celému dielo väčší emotívny vzťah. Je to celkom škoda, pretože je to jeden z tých príbehov, čo zasiahnu len úzku skupinu ľudí a nemyslím si, že by to bol najzaujímavejší režisérov počin. Pravda je že Toni Servillo je vo svojej úlohe fantastický, ale mozaikovitosť, nelineárnosť a zastieranie skutočného charakteru hlavnej postavy, je síce úmysel, ale mňa v konečnom dôsledku nechal chladným. Forma v tomto prípade značne prekonáva obsah. (05.10.2014)

MFFKV - Paráda! Geniální styl, různé mody vyprávění a jeho zprostředkovatelů (totálně netečný a neproniknutelný hrdina; rozsáhlé výslechy; nefokalizované sekvence), i přes choulostivé politické téma (rekonstrukce historických událostí v Itálii) překvapivě nezaujaté, i když pro plné pochopení všech vztahů (těch jmen jsou fakt desítky a pro neitalské nebo jinak zainteresované publikum je to napoprvé nepobratelné) si na to budu muset zajít ještě jednou... a kochat se. (05.07.2008)