Lidice

Já jsem se tomu filmu docela dlouho vyhejbal, protože jsem moc nevěřil, že to za něco bude stát. Ale jsem velice mile překvapen. Dobrej komentář tady napsal flanker.27 a já s nim docela souhlasim. Pro mě je to teda "jenom" za 4, ale já jsem v hodnocení hrozně krutopřísnej. 5 hvězd dávám tak jednou za rok. (09.06.2018)

Další případ nerovného boje tématu a jeho zpracování. Existence Nikolaevova filmu je stoprocentně legitimní, už jen proto, že některé historické události je potřeba mít neustále na paměti. Pak se třeba nestane, že dítě v osmé třídě napíše do písemné práce, že "Lidice jsou zdraví lidé a Ležáky nemocní, bez možnosti pohybu", což se na mou duši stalo.. Pokud však forma neposkytne soulad s obsahem, přichází rozpačitost, vzhledem k ožehavosti tématu pak o to více markantní. Přesto autoři zaslouží uznání, že nechali diváka vnést si do filmu patos i emoce jen na základě individuálních potřeb.. (02.05.2012)

Pro lidi, kteří si touží dvě hodiny pofoukávat starou národní bolístku, dokonalé. Jinak je to ušlechtilá, táhnoucí se, kýčovitá nuda, která funguje jen na té nejzákladnější úrovni. Tzn. chudáci obyvatelé Lidic si nezasloužili povraždit a nacisti jsou svině. Což víme i bez podstoupení tohoto přehnaně dlouhého martyria. Pochválit si zaslouží snad jen výkon Karla Rodena a jeho dějová linie, které bohužel z hlediska jí věnovaného prostoru nehraje tak hlavní roli, jak by si zasloužila. Aniž bych skutečnou historickou tragédii Lidic jakkoli marginalizoval, nevím, zda existuje důvod, proč v dnešní době daný příběh zfilmovat. A pokud ano, tak rozhodně ne takhle. 5/10 (05.07.2011)

Kdo umíral neštěstím u multiple-endingů při Návratu Krále, ten u Lidic vytuhne úplně. První hodinka ještě šlapala, pak se ale přes pole vydá osudný oddíl Němců, a stavba celého filmu, scénáře a povšechně i režie jdou do kopru. Jako jsem FAKT rád, že jsem to viděl, ale to je asi tak všechno. Kino OKO; 20.06.2011 ve 20.30; křest digitální projekce (21.06.2011)

LIDICE patří k tomu typu filmů, jejichž nesporná kvalita je prubířským kamenem ne tvůrčího štábu, ale naopak těch, kteří se snaží o vyjádření pocitu, jejž v nich tento excellentní filmový epos vyvolal. Je to také současně výpověď doby, choré nedostatkem slušnosti a hodnot. Skvělý Mahlerův scénář, opřený zcela neobvykle o doložené lidské osudy těch dole, o jejich pohled zdola, radosti, naivity, úzkosti, je doplněn Nikola(j)evovou cudnou režií, která pateticky vyznívající scény zcivilizovává až do decentna a propůjčuje jejich krutému obsahu maximální možnou působivost, oproštěnou od všech vnějších, plakátově zavádějících prvků (nikoliv náhodou je odborným poradcem filmu současný přední český historik pplk. Eduard Stehlík). Volně řazené obrazy zmnožují tragický vrchol - vypálení malé středočeské vesnice - a vnáší do děje pohyb a řadu neotřelých pohledů. Platí to o lidickém mikrokosmu, scénách v kladenských továrnách (s vrcholem v podobě Heydrichova houslového komořinového koncertu ve Španělském sále, příkladu jeho neblaze proslulé politiky cukru a biče v jeho "sladké" verzi), ale i zvláštní vězeňskokriminální komunitě, jejíž nepopiratelné hříchy hrůzy doby relativizují a posouvají do naprosto nečekaných kontextů. Psychologie postav, některými předrecenzenty kritizovaná jako povrchní a téměř neexistující, je podrobena ve svém podání hlavnímu poslání filmu, tj. úsilí o vytvoření panoramatického dějinného obrazu. Pohybují se proto zákonitě na rozhraní typu a individua. Tragédie zavražděných i přeživších je podána na pozadí vykořeněného lidského osudu, vyhaslého jedince-synovraha, vyloučeného z vesnické komunity, která zoufale hledá odpuštění a naplnění. Kdykoliv se zdá, že by toho mohla dosáhnout, vstupují do hry dějinní činitelé, které tohoto muže opakovaně vrací do výchozího bodu jeho vlastně nedobrovolné golgoty a neúprosně ho válcují. Herecky určitě vynikají Karel Roden a velmi výrazná a osobitá Slovenka Zuzana Fialová stejně jako brilantní Zuzana Bydžovská. Patos vniká do filmu až se závěrečnými titulky, které dávají tušit, co v Lidicích vlastně máme. Nemohu nekončit větou, která zní omšele, ale výstižně. LIDICE jsou dlouholetou splátkou na náš společný dluh. A velkým zadostiučiněním pro mimořádného znalce české identity Zdeňka Mahlera a doplněním jeho skvělého spoluscénáře klasických proslulých NEBESKÝCH JEZDCŮ. (04.06.2011)