J'ai toujours rêvé d'être un gangster
I Always Wanted to Be a Gangster
Réžia:
Samuel BenchetritScenár:
Samuel BenchetritKamera:
Pierre AïmHudba:
Dimitri TikovoïHrajú:
Anna Mouglalis, Edouard Baer, Jean Rochefort, Laurent Terzieff, Jean-Pierre Kalfon, Venantino Venantini, Roger Dumas, Alain Bashung, Bouli Lanners (viac)Obsahy(1)
Čiernobiela komédia zložená zo štyroch vydarených skečov na hranici zákona: Príbeh zlodejíčka bez zbrane, ktorého atraktívna obeť je tiež zlodejka, ale ozbrojená. Dvaja nešikovní únoscovia márne vymáhajúci výkupné za pubertiačku so sebevražednými sklonmi. Neúspešný spevák, ktorý kradne hity svojmu o trošku viac populárnemu spevákovi. A na záver päť dôchodcov – kriminálnikov, stretávajúcich sa na poslednom záťahu… Osudy všetkých týchto mužov dopúšťajúcich sa zločinu, sú však viac poznačené nešťastnou náhodou ako ich vlastnou vôlou. Štyri príhody „z podsvätia“ sú navzájom prepojené ponurým priestorom parížskej kaviarne, miestom nostalgických spomienok a snov. Cena za najlepši scenár na Filmovom festivale v Sundance 2008. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (49)
„Vážně chcete, abych vás vyloupil?“ - „Za pokus nic nedáte. A když to nevyjde, máte u mě ještě jedno kafe.“ První tragikomická, absurdní povídka, během které se lupič skoro není schopný dostat bez úhony na místo činu a ani potom to z jeho strany není žádná sláva, mě pobavila i nadchla originálním zakomponováním němé grotesky. Bohužel je docela násilně useknutá a epilog to moc nevylepšil, spíš vyvolal další otázky. Druhá povídka mě rozesmála už zpackanou sebevraždou na pozadí nápisu „Shit happens“. A profesionální únos mě bavil i dál. Škoda menší ztráty tempa v průběhu a (znovu) slabšího ukončení, i když jakási pointa by se v tom najít dala. Třetí z povídek (vyloženě podprůměrná) jakoby k ostatním ani nepatřila, a trochu úsměvu vyvolá až na konci. Závěrečná povídka vzpomínající na staré, dobré časy trochu pobaví, ale s první a druhou se už moc srovnávat nedá. Celkově vidím soubor povídek na slabší 4*, humor téhle „nezávislárny“ jistě nebude pro každého. „Copak se dá vyloupit mekáč?“ - „Vyloupit se dá všechno.“ - „Tak dem?“ - „Jo!“ ()
Čtyři příběhy založené na absurditě a neortodoxním humoru. Musím přiznat, že v některých momentech film slušně přitápí pod kotlem a ustnímu výrazyvu "ha ha ha" jsem se opravdu neubránil, například závěrečná několikerá výměna bouchačky, nebo dialog gangsterů v autě, z nichž jeden chce jít vyloupit McDonolada v pyžamu, telefonát únosců a další perlivo. Ovšem zase na nějaký scénaristický zázrak bych to na rozdíl Redfordovy party na Sundance určitě neviděl. ()
║Rozpočet $-miliónov║Tržby Celosvetovo $2,512,021║ ()
Neobyčejně milá pocta americké nezávislé scéně, která úvodní scénou odehrávající se v motorestu připomene Tarantinův magnum opus - konec konců, Tarantinova tvář jako legenda téhle části kinematografie se objeví i na plakátě onoho podniku. Mnohem více než Tarantina ale připomene Jima Jarmushe, dalo by se říct, že kdyby člověk nevěděl, že jde o francouzský snímek evropského režiséra, z fleku by ho zařadil do Jarmuschovy černobílé kinematografie. Čtyři příběhy doplněné apendixem v podobě dohry první epizody jsou ne o velkých zločincích a zločinech plnících média, jako spíš o lidech, kteří si (už) jen na součást galerky hrají. Je to poetické, vtipné a hravé, v rozvláčném tempu a s herci, kteří se baví možná stejně dobře jako diváci. Trochu posmutnělé, nostalgické a náladové. Rozhodně nejde o kriminálku v pravém smyslu slova a ten, kdo k tomu bude přistupovat jako k běžné žánrovce, pohoří. Pro mě jde o autorský film, kde výborným způsobem funguje chemie mezi hereckými dvojicemi. Konec konců, prazvláštní romance mezi servírkou a zkrachovalým lupičem je zahraná partnerskou dvojicí ze skutečného života. Celkový dojem: 85 %. ()
Hvězdu sice nepřidám, ale bavila jsem se výborně i podruhé. ()
Jak se pozná evropský artový film? Je natočen černobílou kamerou, hrdinové jsou partou beznadějných nul, záběry jsou dlouhé tak, že během nich stihnete vnímat otáčení země proti slunci a navrch se v něm moc nemluví. Tohle ale art není, protože se tu neustále kecá, což je obrovské štěstí, neboť dané dialogy jsou velmi povedené a zábavné (teda, některé z několika povídek, některé jsou zas o řád horší) a jsou hlavní nosnou plochou, někdy je to dobré hodně (pocty Tarantinovi, hodní únosci, banda gaunerů v důchodu), někdy to zas působí spíš trapně (boha, proč je jedna ze scén natočena jako groteska?!). Buď jak buď, výsledek je docela dobrej a s herci, co si dokážou uhrát své, přestože jejich part vyžaduje jen blbě civět do stropu. ()
Vydařená komedie, nejpovedenější akcí bych jmenovala "jdeme na McDonald" a nejzdařilejší částí epilog. Musím podotknout, že některé nápady jsou vskutku neotřelé. ()
Všechny příběhy jsou skvělé, ale nejvíc mě pohladil po duši ten o únoscích, co si vybrali ne zrovna vhodnou oběť (a přibrali k ní nějaký osobní předmět - zebru :-) Jen lituju, že tato povídka nebyla delší. Nebo, ještě lépe, natočena jako samostatný film. ()
Měla jsem poslouchat svůj filmový instinkt, který po deseti minutách neomylně vycítil, že půjde o ztracený čas, zbytečný odběr energie a prouhloubení nedělního splínu, jenže předtuchy převálcovaly argumenty jako černobílý obraz, povídková forma s propojujícím se efektem a gangsterské téma. Vyhrál instinkt a teď se mi tiše směje, neboť ví, že černobílá art nedělá, groteska je mrtvá, gangsterům ve Francii se naposledy dařilo za Gabina a Delona a aby někdo vypadal jak loser, nemusí být nutně loser. Hvězdička za Jeana Rocheforta. ()
Každá poviedka u mňa oscilovala medzi 3 a 4 hviezdičkami. Ale kvôli tej pocte Tarantinovi a Jarmuschovi nemôžem inak. Teda hlavne preto, že si to dokázalo napriek vyššie spomenutému zachovať vlastnú tvár. A vôbec, prečítajte si gudaulinov komentár, predbehol ma s ním o štyri dni. :P ()
Gangsterská mozaika z jednoho motorestu u francouzské dálnice. Některé scény jsou humorné (scéna na záchodě, sebevražda), ale jako celek je to celé takové trochu utahané. Úspora na barvách je dobrá, ale chtělo by to lepší propojenost a přece jen trochu to celé dotáhnout. Závěr je jen částečný závěr. Výsledkem jsou ode mě slabší tři hvězdičky. ()
Lehce dadaistický film. 1) Pěkný nápad, ale pomalé zpracování mě ubíjelo. 2) Navíc nemám rád příběhy o loserech. ()
Anna je prostě krásná...ehm ano ale nevytrhne to... ()
Černobílý snímek, doplněný texty stylu grotesky, není špatný. Čtyři příběhy jejíž linie se spojí v kavárně. Suzie servírka kavárny má být přepadena Francem, ten si však celou akci rozmyslí. Sama Suzie ho pak k přepadení přemlouvá, neboť ona sama se k této práci dostala, přes nepovedené vyloupení této kavárny. Druhý příběh je asi nejlepší a únosci Leon a Paul zjistí, že jejich oběť, dcera bohaté průmyslníka má sebevražedné sklony a jejich role se mění. Leon nebyl žádný chytrák, ale Paula bych asi zabil. Pak ještě přichází hudebník, který "krade" díla a partička kriminálníků, kteří nemají ani v důchodu klid. Humor je to ironický, místy až černý. Možná to není scénáristický skvost, ale pobavil jsem se. ()
Nedodíval jsem, po 15 minutách jsem musel vypnout. Jelikož jsou ale historky údajně čtyři, nechci dávat odpad. ()
...aneb jak se (ne)vydat na dráhu zločinu - po chaplinovsku, po coenovsku, delonovsku, belmondovsku, gabinovsku, kultu kmotrovském i dostaveníčku bonnieclydeovském. Nezranit se, neztratit se, ironickému zaklínadlu nestranit se. Ne vždy jsou nám hvězdy nakloněny. Příručka, jak ano a jak ne, pro začátečníky, pokročilé i pro ty ve výslužbě s trochou nostalgie. ()
Zoufale utahané cosi, co usilovně předstírá jakýsi absurdní humor. Absurní to je sice až do nebes, o tom žádná, humoru je však divákovi servírováno minimum. A jak minuty ubíhají, je to čím dál horší. Nemůžu tomu ale vzít jistou naději v lepší zítřky a velmi dobré herecké obsazení - a navíc Salma El Mouissi je velmi sympatická fena, s tou bych se s radostí oběsil na jednom provaze. Inspirace slavnějším a (z nějakého záhadného důvodu) kultovnějším snímkem se zkrátka moc nepovedla. 60% ()
výborné, zábavné, zaujímavo poprepájané, miestami dokonca aj pre mňa dostatočne dynamické. Čiernobiela voľba ešte zvýraznuje komickosť situácií a napriek tomu, že dej sa odohráva v súčasnosti, pocitovo zasadzuje príbehy do ťažko identifikovateľného časopriestoru, ktorý celý dojem "zlváštne" umocňuje. ()
Velmi slušná netradiční komedie. Humor je trochu suchý až s podivem na francouzký film. 4 příběhy které se motají kolem jednoho zapadlého motorestu u nějaké dálnice. Myslím, že zde byla velká inspirace Jasmuschem, i když ten humor nebyl příliš z jeho ranku. Spíše to vyznění trochu směřovalo k Kafe a cigára. Bylo to příjemné sledovat gangsterké patlaly. ()
Hodně pomalé ... nečekaný prapotomek dávných situačních komedií ... spíše zajímavost ... každopádně velmi nápaditá režie ... možná zhlédnout jako zajímavost - asi tak ;-) ()