Nebeští jezdci

Už jenom za ty letecké bitvy a nádherné pohledy na mraky (už jen ten začátek...) si to zaslouží dobré hodnocení, protože tohle byla vážně nádhera a já asi poprvé pochopil, proč někomu může přijít létání tak krásné. Když si k tomu přidám i velmi originálně pojatý příběh, který se nám pomalu rozkrývá a minimálně (je tam toho víc) objevuje jednu velmi obecně známou pravdu tedy že: SPOILER "Nevstoupíš dvakrát do stejné řeky" KONEC SPOILERU tady ovšem velmi zajímavě podanou a vygradovanou, tak musím říct, že jsem si to vlastně náramně užil. Takže je to velmi pěkné, je to chytré a rozhodně to nenudí, takže paráda. 9/10 (29.12.2015)

Zajímavá (a z určitého pohledu i rozumná, vyhýbá se totiž „loutkovému syndromu“, odhlédna od faktu, že se jedná o anime) kombinace hyperrealistického renderu leteckých scén a schematicky kreslených postav. Melancholický příběh vykořeněných duší, potácejících se na okraji mezi neživotem a smrtí. Po delším váhání se přikláním nahoru ke čtyřce, s přihlédnutím k vyjevivší se pointě ohledně původu hrdinů a podstaty války, v níž bojují. (14.11.2011)

Rozhodl jsem se, uplatnit zde pravidlo...nejlepší na konec, takže začnu postupně, od toho nejhoršího...a že toho je?! :-) Takže v rychlosti, první na ráně je příběh. Zde je třeba podotknout, že by bylo lepší, kdyby vůbec nebyl. Nemáte absolutně šajnu, proč se co děje a co ti "lidi" dělají. Tohle psala Ledová královna a že jí bylo sakra zima! :-) Další prohřešek se skrývá v postavách. Dvě hodiny se dívat na né dvojčata, ale rovnou šesterčata, to chce hodně dobré rozlišovací schopnosti. Ano, všichni jsou si rovni, v tomto případě stejní. A tím se pomalu dostáváme snad k již poslední vítce. A tou je hóóódně divná animace. Jednou se díváte na naprosto dokonalé animované prostředí, jako je voda, oheň, vzdušné souboje a mnoho drobných detailů a podruhé se vám chce z těch "barevných čmáranic" zvracet. Toto mínus je však otázkou zvyku, ale taky je otázkou, jestli si na to vůbec zvyknete. :-) Jediné, co mi zbývá pochválit, jsou akční pasáže, ale i ty čítají zhruba pouze 15 minut z nekonečného času nudy. Omlouvám se za dlouhý komentář, jelikož to nebývá mým zvykem, ale ještě teď tápu nad nadhodnocením tohoto animáku. 10% (12.04.2009)

Musím přiznat, že jsem měl ze Sky Crawlers docela strach. Bál jsem se, že autor Ghost in the Shell a mého milovaného Angel's Egg se asi příliš dobře nepopasuje s nějakým dobrodružným válečným filmem. Že toto prostředí nebude nic pro jeho styl. Jak hluboce jsem se ke své velké radosti mýlil. Mamoru Oshii opět vytvořil snímek, po jehož zhlédnutí jsem zůstal ještě několik minut tiše sedět a užívat si ten skvělý pocit, což se mi zas tak často nestává. Film o kterém budu ještě pár dní přemýšlet a k němuž se budu určitě rád vracet. Kdo ale bude ve Sky Crawlers hledat především akci s jednoduchým, snadno pochopitelným příběhem, který se snaží především oslnit a ne oslovit, nutně se bude muset nudit (ano, narážím tu na komentář jednoho nejmenovaného uživatele). Tohle prosím pěkně není žádný Pearl Harbor a pokud hledáte jeho anime verzi, jste u Sky Crawlers na špatné adrese. Je to překrásný snový film k přemýšlení, ne k rychlé konzumaci a recyklaci. (07.09.2009)

Další pro Mamoru Oshiho tak typický, vážný, depresivně laděný film. Tentokrát se příběh točí kolem dvou (výrazově a emočně velice suchých) postav. Na vojenskou leteckou základnu přilétá nový bojový pilot, kde se setkává s velitelkou, která má více tajemství než se zprvu může zdát. A právě o tom je převážná část filmu, příběh je zde podáván opravdu po kouskách většinou totiž, když už si myslíte, že se konečně něco dozvíte, je rozhovor více či méně logicky ukončen a vám tak zůstává jen jistý náznak, kdo co proč, film je také protkán efektními leteckými souboji, které jsou ale spíše jen na efekt, samotný film totiž válku příliš neřeší, dobře je to vidět na závěrečné „epické“ bitvě, která sice vypadá hezky ale s příběhem vlastně nemá nic společného a kdyby se vystřihla, divák by nic nepoznal. Psal jsem o výrazově suchých postavách (viz bowlingová scéna :)) přesto ale právě ony tento film v mých očích zachraňují, nejenom proto, že je to po všech těch přeafektovaných hereckých výkonech příjemná změna, ale také proto, že s koncem filmu a závěrečnou pointou (Pozor! Po závěrečných titulcích je ještě jedna scéna!), mi jich začalo být opravdu líto. (11.03.2009)