Nebeští jezdci

Deprese, nedostatek hudby, dialogů a neskutečně detailní letecké souboje působí ze začátku trochu zmateně a moc diváku nadávají šanci pochopit co se vlastně děje. Musím ale říct, že když pak víte, je lepší pravdu neznat. Osobně ještě vzdávám hold lidem, kteří tvořili techniku. Alternativní stroje jsou výborně předělaná skutečná letadla. (24.01.2011)

Už jenom za ty letecké bitvy a nádherné pohledy na mraky (už jen ten začátek...) si to zaslouží dobré hodnocení, protože tohle byla vážně nádhera a já asi poprvé pochopil, proč někomu může přijít létání tak krásné. Když si k tomu přidám i velmi originálně pojatý příběh, který se nám pomalu rozkrývá a minimálně (je tam toho víc) objevuje jednu velmi obecně známou pravdu tedy že: SPOILER "Nevstoupíš dvakrát do stejné řeky" KONEC SPOILERU tady ovšem velmi zajímavě podanou a vygradovanou, tak musím říct, že jsem si to vlastně náramně užil. Takže je to velmi pěkné, je to chytré a rozhodně to nenudí, takže paráda. 9/10 (29.12.2015)

Musim říct, že tesně po shlédnutí nevim co si o filmu myslet natož co o něm napsat. Mám rád letecké filmy v jakékoli formě a proto si myslim, že namísto zbytečné omáčky mohlo být ve filmu více soubojů a detailů ze života pilotů. Přesto se mi to líbilo. Zajímavý a nápaditý snímek, ale na mého oblíbence Miyazakiho to stále nemá. (12.11.2011)

Mamoru Oshii umí i mimo kyperpunkové kulisy. Přesto nevylučuji, že se někomu bude stýskat po scénách, které k rozjímání podněcují jen svou vizualitou, protože těch je zde nemnoho a snímku dominují především scény dialogové. Ty jsou občas prostřídány naprosto fantastickými vzdušnými souboji, ale není třeba se lekat, že Oshii natočil akčňák - pomalé meditativní tempo, na něž jsme zvyklí z Ghost in the Shell, je vlastní i Nebeským lezcům. ____ Ne náhodou dominuje filmovým plakátům motiv oblohy s mraky. Právě tak pomalu, tiše a nekonfliktně plyne celý film. Jednoduché (ne však banální) myšlenky, které by se daly shrnout do jedné delší repliky rozprostřel Oshii přes celý příběh a žádná z postav je nikdy nevysloví takříkajíc "na plnou hubu". Film sám se vlastně nad ničím nezamýšlí, to by měl udělat divák a film ho k tomu pouze navádí. ____ Technicky se rovněž jedná o vydařenou záležitost - jednoduše animované postavy se pohybují v deatilně propracovaných lokacích a počitačová grafika s tou ručně kreslenou splývá v jeden omamný celek. Díky tomu si Oshii může dovolit snímat scény tak, jak by to jen za použití klasické 2D grafiky nešlo a co je hlavní, může se zajímavě designovanými CGI letadly svádět fascinující souboje. ____ Akční scény jsou pro příběh nevýznamné, krátké, negradují a končí dříve, než by člověk očekával (ano, tak jako v GitS), ale jednoznačně představují to nejlepší, co jsme kdy ze vzdušných soubojů mohli na plátně vidět. Malá výtka patří mírné nepřehlednosti - Oshii totiž upřednostil snímání z malé vzdálenosti a letounům je tak často plátno malé. ____Sukai kurora je po série GitS další Oshiiho pozoruhodný snímek, který se ovšem nesleduje snadno a těžko se kdy dočká přízně většinového publika. (15.03.2009)

Zajímavá (a z určitého pohledu i rozumná, vyhýbá se totiž „loutkovému syndromu“, odhlédna od faktu, že se jedná o anime) kombinace hyperrealistického renderu leteckých scén a schematicky kreslených postav. Melancholický příběh vykořeněných duší, potácejících se na okraji mezi neživotem a smrtí. Po delším váhání se přikláním nahoru ke čtyřce, s přihlédnutím k vyjevivší se pointě ohledně původu hrdinů a podstaty války, v níž bojují. (14.11.2011)