Nebeští jezdci

Vizuálně překrásné, kdy jednodušší 2D postavy se pohybují v propracovaném 3D prostředí a letadla a letecké bitvy jsou CGI a vůbec ten kontrast neruší. Dějovost je zde velmi volná, žádné zvraty nebo vygradované scény, ale Mamoru Oshii prostě dokáže vykreslit nádhernou atmosféru s výrazným přispěním hudby od svého dvorního skladatele Kenji Kawaie. Otázky proč se válka vede, kdo jsou letci Kildren jsou zodpovězeny, ale člověk musí dávat velmi dobrý pozor v dialozích a určitých scénách. P.S. nechat dojet titulky až do konce. (07.09.2009)

Už jenom za ty letecké bitvy a nádherné pohledy na mraky (už jen ten začátek...) si to zaslouží dobré hodnocení, protože tohle byla vážně nádhera a já asi poprvé pochopil, proč někomu může přijít létání tak krásné. Když si k tomu přidám i velmi originálně pojatý příběh, který se nám pomalu rozkrývá a minimálně (je tam toho víc) objevuje jednu velmi obecně známou pravdu tedy že: SPOILER "Nevstoupíš dvakrát do stejné řeky" KONEC SPOILERU tady ovšem velmi zajímavě podanou a vygradovanou, tak musím říct, že jsem si to vlastně náramně užil. Takže je to velmi pěkné, je to chytré a rozhodně to nenudí, takže paráda. 9/10 (29.12.2015)

Neskutecne unikatni anime. Napoprve se nechate predevsim unaset hypnotickou atmosferou v pomalem tempu a za poslechu magicke hudby Kenjiho Kawaie se podivujete nad tim co vlastne vidite a proc ti 13ti leti fakani chodi do bordelu, nicmene cim vic nad tim filmem premyslim, tim vic to zraje v dalsi z rady klasickych anime masterpiecu. 9/10 (30.01.2017)

----- "Být či nebýt. Člověku jsou souzeny pouze tyto dva stavy." ----- Nemilosrdná vzdušná válka věčných dětí "Kildren" - bez rozbořených měst a zničené infrastruktury. Nikdy nekončící, ostře sledovaná válka pro válku - jako účelový produkt doby, jako exemplární příklad. Nekomplikovaná, čistá a přehledná válka jako PRÁCE - s jednoduchými, jasně danými pravidly ... a bez možnosti vykoupení. Mrazivý, pomalu plynoucí příběh o beznaději, podbarvený melancholickou, zádumčivou hudbou. Jeho hloubka i jeho bolest jsou měřitelné jen nekonečnou blankytnou modří oblohy a nevýslovnou nádherou nestálých, proměnlivých mraků. P.S.: Vzdušné souboje jsou neobyčejně působivé, navzdory tomu mě dokonale odrovnala drobná civilní scéna po závěrečných titulcích. (25.11.2011)

Další pro Mamoru Oshiho tak typický, vážný, depresivně laděný film. Tentokrát se příběh točí kolem dvou (výrazově a emočně velice suchých) postav. Na vojenskou leteckou základnu přilétá nový bojový pilot, kde se setkává s velitelkou, která má více tajemství než se zprvu může zdát. A právě o tom je převážná část filmu, příběh je zde podáván opravdu po kouskách většinou totiž, když už si myslíte, že se konečně něco dozvíte, je rozhovor více či méně logicky ukončen a vám tak zůstává jen jistý náznak, kdo co proč, film je také protkán efektními leteckými souboji, které jsou ale spíše jen na efekt, samotný film totiž válku příliš neřeší, dobře je to vidět na závěrečné „epické“ bitvě, která sice vypadá hezky ale s příběhem vlastně nemá nic společného a kdyby se vystřihla, divák by nic nepoznal. Psal jsem o výrazově suchých postavách (viz bowlingová scéna :)) přesto ale právě ony tento film v mých očích zachraňují, nejenom proto, že je to po všech těch přeafektovaných hereckých výkonech příjemná změna, ale také proto, že s koncem filmu a závěrečnou pointou (Pozor! Po závěrečných titulcích je ještě jedna scéna!), mi jich začalo být opravdu líto. (11.03.2009)