Muž a jeho pes

Nenechte se zmást pořadím jmen herců ve výčtu čsfd, Jean - Paul tu opravdu hraje první roli. Nečekejte ale nic převratného, buďte prostě rádi, že postarší pán po zdravotních komplikacích, jeden z nejlepších herců všech dob prostě natočil ještě jeden film a dalo mu to asi dost zabrat. Snímek je laděn klidně pohledem do soukromí rozvážného staříka a jeho psa, kteří jsou tu jeden pro druhého. Charles (Jean - Paul) chce sice ještě na stará kolena být pro někoho užitečný, ale to se mu příliš nedaří a tak jediné co ho drží při životě je jeho nejlepší čtyřnohý přítel.... (02.11.2009)

Emocionální vydírání par exellence. 1) Jednu hvězdičku za vynikajícího 71letého Bebela. Další za "filmovost" snímku, vyprávění beze slov. Poslední za fakt, že mě film nakonec přece jen dostal. 2) Dát plný počet tomuto pravděpodobnému epitafu Belmondovy tvorby mi brání nejen zřejmé citové vyděračství díla, ale i zoufale nudná pomalost příběhu. (02.08.2011)

Vlastně všichni moji oblíbení mají pravdu od Marigolda přes Janurybu, konče flankerem. Belmondo tento film o stáří a opuštěnosti zvládl skvěle. I příběh je dobrý, drásavý, naléhavý. Sprasen je scénář a je to škoda. Tolik nelogičnosti, tolik přeskoků děje (kdy se kurva ten pes ztratil?). Lejla, tedy Hafsia Herzi si lehá k Charlesovi do postele, to opravdu byla taková děvka, neměla deku navíc? Neví s kým má dítě ale napřed ho chce jen ona pak oba tatínkové, z čehož jeden se pod psychickým tlakem rozbrečí. Madam líbá Charlese a opírá si hlavu o jeho rameno, zárověň ho vyhazuje na ulici. Co jsi dělal Hustere, proti zprasení tohoto filmu z tak úžasným, smutným námětem? A to upozorňuji, že jsou mi psi ukradeni... (31.03.2012)

Film s prostým a nic neříkajícím názvem, za kterým se skrývá velké osobní drama člověka na sklonku života, který o všechno přišel a čeká v podstatě jen na to až si pro něho příjde zubatá s kosou. Tenhle film je tak tísnivý až mě z něho rozbolelo srdce, i kámen by se musel na Charlesem ustrnout. Akorát si nejsem si nejsem jistá, jestli jsem udělala dobře, když jsem tenhle příběh viděla. Chci si Belmonda uchovat v hlavě jako silného muže, který dokáže ve svých filmech srovnat francouzské podsvětí na jednu hromadu a tenhle film ty vzpomínky vyhodil do povětří. (07.07.2011)

Přijde na to, co máte jako diváci rádi. Jestli Belmonda, pravdu, melodrama... Melodrama to je, Belmondo v tom hraje a pravda je taková, že je na něj smutný pohled. Mrtvičně ochablý obličej, podivný nemizící úsměv a nekonečné čekání na každé další slovo. Tím více je s podivem, že mu to ještě pořád docela sekne, ale o tom doufám ten film být neměl. I když těžko říct, o čem vlastně být měl. O stáří? O naději v člověka nebo v život? Má to diváka za každou cenu rozplakat, nebo to nese i nějaké poselství? O co vlastně šlo tomu nezodpovědnému, tu důstojně hrdému, tu dětinsky nerozhodnému staříkovi? Co za vztah to měl se svou bývalou milenkou, jež jej s tak velkodušným výrazem vyhnala na ulici?            Některé ty pomalé, zajímavou hudbou podkreslené scény se starým mužem, hledícím oknem do noci, by vskutku mohly v jiném případě aspirovat na filmový zážitek pololetí, ale tady ne. Pro mě je tu nejzajímavějším poselstvím, že francouzskému vysloužilému vojákovi asi nestačí penze ani na slušný podnájem. Takže to beru tak, že Belmondo si ještě chtěl zahrát v solidním filmu, což se mu jakžtakž povedlo, ale až do svých pětasedmdesáti si Muže a jeho psa asi znovu nepustím. (26.09.2010)