Muž a jeho pes

Přijde na to, co máte jako diváci rádi. Jestli Belmonda, pravdu, melodrama... Melodrama to je, Belmondo v tom hraje a pravda je taková, že je na něj smutný pohled. Mrtvičně ochablý obličej, podivný nemizící úsměv a nekonečné čekání na každé další slovo. Tím více je s podivem, že mu to ještě pořád docela sekne, ale o tom doufám ten film být neměl. I když těžko říct, o čem vlastně být měl. O stáří? O naději v člověka nebo v život? Má to diváka za každou cenu rozplakat, nebo to nese i nějaké poselství? O co vlastně šlo tomu nezodpovědnému, tu důstojně hrdému, tu dětinsky nerozhodnému staříkovi? Co za vztah to měl se svou bývalou milenkou, jež jej s tak velkodušným výrazem vyhnala na ulici?            Některé ty pomalé, zajímavou hudbou podkreslené scény se starým mužem, hledícím oknem do noci, by vskutku mohly v jiném případě aspirovat na filmový zážitek pololetí, ale tady ne. Pro mě je tu nejzajímavějším poselstvím, že francouzskému vysloužilému vojákovi asi nestačí penze ani na slušný podnájem. Takže to beru tak, že Belmondo si ještě chtěl zahrát v solidním filmu, což se mu jakžtakž povedlo, ale až do svých pětasedmdesáti si Muže a jeho psa asi znovu nepustím. (26.09.2010)

Velké psí oči. Tenhle film se skutečně snaží z diváka vymámit dojetí jako ten roztomilý voříšek, co žebrá o kus šunky. Jen málo scén v něm má přirozenou vnitřní sílu jako magické setkání Belmonda s Maxem von Sydow. Huster si vypomáhá (naštěstí snesitelnou) přepjatostí a velkými gesty, které jsou částečně v rozporu s jeho snahou režírovat vzdušně, přirozeně a šaramantně. Každopádně Belmondo navzdory očividné únavě a strhanosti stále dokáže chytit rošťáckým úsměvem a očima, v nichž život vesele jiskří jako za starých časů. Dobrá je i Rombiho hudba, která občas vypomůže tam, kde se nedaří překonat dojem konstruktu a citového vyděračství. Příjemně zaobluje hrany. Příběh o bezútěšnosti stáří a o tom, jak důležité je najít v nezměrné beznaději alespoň kousek pevné půdy, ve výsledku zaujme a pokud člověk odbourá averzi k okatému hraní na city, může pocítit i záchvěvy čehosi hlubšího. Muž a jeho pes určitě nepřináší kus skvostné filmařiny, každopádně pro Belmondovy (a Sydowovy :o)) fanoušky se jedná o příjemný snímek. (19.05.2009)

Film s prostým a nic neříkajícím názvem, za kterým se skrývá velké osobní drama člověka na sklonku života, který o všechno přišel a čeká v podstatě jen na to až si pro něho příjde zubatá s kosou. Tenhle film je tak tísnivý až mě z něho rozbolelo srdce, i kámen by se musel na Charlesem ustrnout. Akorát si nejsem si nejsem jistá, jestli jsem udělala dobře, když jsem tenhle příběh viděla. Chci si Belmonda uchovat v hlavě jako silného muže, který dokáže ve svých filmech srovnat francouzské podsvětí na jednu hromadu a tenhle film ty vzpomínky vyhodil do povětří. (07.07.2011)

V českém znění Jiří Krampol, Lucie Vondráčková, Valerie Zawadská, a asi v deseti postavách Libor Terš! (jen v prvních čtrnácti minutách nadaboval tři různé postavy!). Dokud se tomuhle zlu dabingových studií diváci nepostaví, nic se na tom nezmění! Edit 9.4.2017 A ani dokument z dílny DVD edice o dabingu připraveném pro tenhle film na tom nic nezmění. (25.04.2010)

Belmondova rozlúčka s divákmi....a prekvapivo melancholická a sentimentálna. Počas sledovania filmu a hlavne v jeho závere som mal pocit, že pozerám akýsi voľný remake neorealistického Umberta D, ktorý je v závere citovaný skoro doslovne a som presvedčený, že to bol zámer. Ďalej sa ponúka paralela s Eastwoodovou rozlúčkou Gran Torino, ktorá je ale predsa len pompéznejšia, okázalejšia a asi aj umelecky ambicióznejšia. Film je dosť pomalý, nemusí baviť každého, ale aj takí diváci si môžu prísť na svoje identifikáciou niekoľkých známych tvárí v cameo úlohách. Mňa osobne najviac potešil Daniel Olbrychski, ktorého som už dlho nikde nezahliadol. Myšlienka filmu (okrem iných): ľudia sú svine, ale psi sú stále aspoň psi. P.S.: Hafsia Herzi je výnimočne krásna. (28.12.2012)