Muž a jeho pes

Pre niekoho možno prvoplánový a citovo vydierací film, pre iného pomalá a kultivovaná snímka o priateľstve a ľudskej chamtivosti a zlobe. Belmondo na staré kolená dokazuje, že nepatrí do starého železa a možno práve v tejto polohe je mi omnoho sympatickejší. Smútok v jeho očiach bol ťahúňom vlastne celého filmu. Nejedná sa o geniálny film a Huster nedáva do filmu absolútne nič osobné a vlastné. Len sporadicky natáča scény, ktoré nie sú síce ničím výnimočné, ale ani nie sú zlé. Tá hodinka a pol čo som strávil pri pozeraní tohoto filmu mi bola veľmi príjemná a len ma mrzí ten otvorený koniec, pretože ktovie prečo ale Charlesové osudy by som veľmi rád sledoval aj naďalej. Film, ktorý sa nesnaží byť dokonalý ale ľudský. A v tomto smere mu to vyšlo. (01.02.2010)

Film s prostým a nic neříkajícím názvem, za kterým se skrývá velké osobní drama člověka na sklonku života, který o všechno přišel a čeká v podstatě jen na to až si pro něho příjde zubatá s kosou. Tenhle film je tak tísnivý až mě z něho rozbolelo srdce, i kámen by se musel na Charlesem ustrnout. Akorát si nejsem si nejsem jistá, jestli jsem udělala dobře, když jsem tenhle příběh viděla. Chci si Belmonda uchovat v hlavě jako silného muže, který dokáže ve svých filmech srovnat francouzské podsvětí na jednu hromadu a tenhle film ty vzpomínky vyhodil do povětří. (07.07.2011)

Hlavná postava je akoby Belmondo sám. Usmievavý chlapík so šibalskými očami, ktorý má však svoje najlepšie roky dávno za sebou. Tvrdohlavosť mu síce stále zostala, no ak sa vyberie do uĺic demonštrovať, akurát dostane obuškom pohlave. Belmondo vo filme veru už nieje hercom ktorého si pamatáme. On vlastne možno až tak hrať nemusel. Pomalý, smutný, no krásny epilóg jeho slávnej filmovej karery. (8/10) (24.03.2010)

Veskrze dojemná výpověď o bezbrannosti stáří a o lidské lhostejnosti. Bezprostředně po závěrečných titulcích jsem měla dojem, že dějově poněkud roztříštěný scénář příliš spoléhá na stále VELMI charismatického Jean Paul Belmonda, jehož herecké umění nezestárlo. Teprve s odstupem času mi došlo, že tenhle snímek vznikl hlavně kvůli němu, pro něho ... že autoři jednotlivé scény zcela přizpůsobili fyzickým možnostem Bebela - tak, aby natáčení zvládl, aby si MOHL zahrát ještě jednu velkou roli ... A to je od všech zúčastněných úžasné gesto, je v něm lidskost, vřelost, poděkování, úcta i pokora. Navíc angažovali to nejvstřícnější a nejroztomilejší čtyřnohé chlupaté stvoření, jaké bylo k mání ... ;-) ... Tak přihazuju 1* navíc - za všechny ty jedinečné okolnosti, které nemůžu jen tak pominout. Z mé strany jde opět o hodnocení, ve kterém hrají velkou roli osobní sympatie, ale návrat francouzské herecké legendy na filmové plátno mě upřímně potěšil - a dojal. (18.11.2009)

No jo no. Jean - Paul zestárl a z toho filmu je ten smutek neskutečně cítit. Jenže jakmile se Bebel rozesměje, okamžitě na životní osudy muže s jeho psem zapomenu. To on ale dokázal vždycky. Stačilo málo, a člověk byl okamžitě šťastnější. A to je prosím po dvou mrtvicích, po kterých se znovu učil mluvit. A i když je to na něm ve filmu hrozně znát, stále to je ten klasický frajer, na kterého se nezapomíná. A to nemusel skákat z letadla na letadlo za letu, ani stále dokola padat ze schodů, a ani se ve filmu neobjevilo horší zvíře než jeho pes. Stačilo aby se zasmál a okamžitě jsem byl za něj šťastný i já. Protože i přes tu utrápenou tvář bylo cítit, že on šťastný je. (06.04.2010)