Obsahy(1)
Film amerického fotografa Ralpha Steinera se skládá výhradně ze záběrů proudící vody. Režisér postupuje od konkrétního (záběry fontán a vodopádů) k stále abstraktnějšímu (výřezy hladiny řeky). Podstatná je hlavně estetická složka tvořená úhly dopadajícího světla. Film se řadí k nejvýznamnějším představitelům hnutí tzv. "čistého filmu" (cinéma pur). (Hwaelos)
(viac)Recenzie (10)
Oproti jiným avantgardním filmům, které nezastírají, že jsou prostě změtí natočených čar a černých a bílých ploch, je pro mě tento film dvakrát tak kvalitní. Nejenže ukazuje černé a bílé čáry a plochy, ale ještě má vtip v tom, že je účelově nevytváří, nýbrž konceptuálně vyhledává. Uff, to studium filmové školy mi ale dává, už mluvím jako oni. ()
Abstrakcia vytvorená prírodou. Konkrétne vlnením vody, odrazmi na hladine a tieňohrou. Videl som dve verzie filmu. Prvá bola kratšia (necelých desať minút) s titulkovým úvodom a pôvodnou orchestrálnou hudbou, prisudzujúcou jednotlivým záberom až príliš dramatický rozmer. Druhá verzia trvala takmer 13 minút, bola bez úvodu a s dodatočne pridanou gitarovou vybrnkávačkou, ktorá k ponúkaným záberom znela priliehavejšie než pôvodný teatrálny hudobný sprievod. ()
Voda má, voda má rozcuchané vlasy... Odrazy, odlesky, proudění, kapky, vlnění, houpání...Lyrické snímky vody se proměňují a představují jednotlivé směry moderního umění - impressionismus, expresionismus, futurismus, de stijl, surrealismus, kubismus, op art (který, pravda, vzniká až v 60.letech, ale...) a s dosazením barev jistě i fauvismus... Chvílemi se v paprscích slunce mění v tekuté zlato, v závěru v noční oblohu či město plné neonů. Pohled na vodu v pohybu a do plamenů je uklidňující a nenudí. Pro relaxaci jako stvořené. Snad jen bych místo kytary volil harfu či klavír, ale zde doplňuje obraz vody příjemně... ()
Stále rozmýšľam nad tým, čo tí avantgardisti myslia vyjadreniami, že naratív alebo aj postavy sú vo filme zbytočné. Zopár z nich ma už k tomuto pochopeniu takmer doviedlo, ale naplno sa to podarilo až Ralphovi Steinerovi. Tu vážne netreba žiadnych slov, žiadneho deja, ani postáv. Príroda (a človek, ktorý ju chápe a cíti) je totiž najväčším umelcom. Áno, film je čisté umenie. Či čistý film je umením? ()
Čtyři minuty na plátně, zbytek na Youtube. Radost... ()
Rozhodne veľmi zaujímavé využitie vody v jej kvapalnom skupenstve. Cinéma pur vo svojej dokonalosti. ()
První seznámení se "cinéma pur" dopadlo dobře. Díky hudbě nikdo nepřišel k úhoně. Dziga Vertov to není (je vidět, že Steiner myslí v prvé řadě jako fotograf a možnosti montáže si vůbec neuvědomuje), ale na druhou stranu natočit deset minut proudící vody tak, že se na to dívá celkem příjemně i po 80 letech, je i tak kumšt. ()
Uživatel Anderton to ve svém komentáři napsal naprosto přesně: Příroda (a člověk, který ji chápe a cítí) je největším uměním. Dokazuje to i tahle óda na vodu, která jen zabírá vlnící se vodní hladinu. Vše ale působí strašně relaxačním dojmem, vlnící se hladina dokonce tvoří obrazce podobné těm abstraktním, hraje k tomu skvěle vybraná hudba a celých těch 12 minut je příjemných a nenudí. Tohle se Steinerovi hodně povedlo a vlastně jen kvůli té hudbě přidám i tu slabou pátou hvězdičku. Hodně se mi to líbilo. ()
Stejně minimalistické jako o rok mladší Mechanické principy, ale už méně efektní a hypnotizující. Nicméně doporučit můžu druhou polovinu filmu, kdy šplouchající voda a stíny tvoří díky černobílé barvě zvláštní efekty. Ke zhlédnutí zde: https://www.youtube.com/watch?v=Y5pen3QMgzQ ()
"Mnohem radikálněji v práci s odlesky na hladině vodního živlu pracoval průkopník americké abstrakce Ralph Steiner ve svém filmu H2O (1929), v němž odkrývá proces abstrakce, když od reálných záběrů vodního živlu postupuje k odleskům a stínům na hladině, které vrcholí v ryze abstraktních obrazech, v nichž je kamera "vstřebána" texturou vody a tvary zjevujícími se na hladině." (Martin Čihák, Ponorná řeka kinematografie. NAMU, Praha 2013. s. 117/118) http://www.youtube.com/watch?v=p4muinY8Q9M ()