Agora

Z tohto filmu by Vatikán a celá cirkev na čele s pápežom nadšení určite neboli. Naopak divák si užije nádherný historický film. Keď tak spomínam, nič podobné okrem Gibsonovho Umučenia krista som nevidel. Treba ukázať kresťanov aj z tohto pohľadu a či sa im to páči alebo nie, minulosť jednoducho taká bola. Davové a bojové scény i malé náboženské konflikty či hádky sú výborné a divák zistí, že byť ukameňované tiež nie je najpríjemnejšia smrť. Nádherné exteriéry a interiéry Alexandrie, výprava, hudba, obsadenie, bombastická réžia, či nájazdy a pohľady kamery z božských výšin to všetko je nadčasové. R. Waiszvá u mňa po prvý krát zabodovala naplno a treba povedať, že toto jej dokonale sadlo. Rovnako zaujal aj O. Isaac, ale mňa dosť zaskočilo aj príjemne prekvapilo meno Max Minghella. Netušil som, že je to syn slávneho režiséra a svoju úlohu vo filme, no najmä v závere zvládol skvele a tak on ako aj režisér dokázal, koľko sa dá zahrať očami, či sústredeným pohľadom. Tak silný a dojímavý záver som už dávno nevidel. Zvlášť silné a dobre umiestnené boli retrospektívne zábery nenaplnenej lásky a priznávam, že záver mi trhal srdce. Dávam plný počet a teším sa na reprízu. 90%. (17.06.2011)

Snímek jsem hltal hlavně z historického hlediska. Ne vždy se podaří aby se člověk dozvěděl i něco podstatného z historie. Tady je řeč o 4. století našeho letopočtu. Rozhodně si o Alexandrii té doby ještě něco přečtu na wikipedii. Film měl své silné momenty, čekal jsem ovšem více akce. Jsem holt nenapravitelný, ale to obléhání knihovny mohlo klidně trvat i hodinku. Film je zajímavě rozdělen na dvě poloviny, kdy hlavně v první sledujeme naše hrdiny ve školních lavicích a v té druhé se stavají docela významnými postavami. Film má jistojistě vysoké ambice, ale já jej nemohu řadit po bok například Kingdom of Heaven. (20.05.2011)

Upřímně, nesnáším náboženství. Důvod je prostý- zmanipulovává davy lidí a krmí je hroznými kravinami. Popíraly vědění- v minulosti každého renesančního člověka obvinily z čarodějnictví jako například starověcí Řekové a Egypťané. Kdo ví, co všechno věděli, znali zkrátka a jistě měli neuvěřitelné znalosti, potom přišli křesťané a zničili to bez mrknutí oka. Po tisíci letech se to muselo vymýšlet úplně od začátku a ještě k tomu s rizikem že za získání pravdy nejeden vědec vinou církve zaplatil životem... kde by jsme teď asi byly, kdyby se po tisíciletí všichni řídily jejich pravidly? Tento film mě v tomto jen utvrzuje. Agora je film, který prstem výstižně ukazuje proti náboženství a já jsem ráda že se někdo jako věhlasný Amenábar, pustil do tak v jistém slova smyslu nebezpečného projektu. (20.07.2010)

No musi se uznat, ze si Amenabar vybral pro svuj film zajimavy tema, ktery jsem ve filmu asi jeste nevidel. 4. stoleti, boje mezi krestanama, zidama a pohanama a na pozadi pribeh filozofky zkoumajici hvezdy a zniceni Alexandrijske knihovny. Takze tema docela slibny, bohuzel film uz tak zajimavej neni. Problem je, ze to je tak nejak furt stejny a nic se nedeje, takze jesli prijdete o deset minut filmu, nic vam neutece, krestani budou furt vyvadet, filozofka furt premejslet. A i kdyz to je natoceny docela dobre a kulisy vypadaj fajnove a realisticky, proste to neni zabava. Necekal jsem zadnou 300, ale stejne jsem dostal jen ukecanou historickou nudu, kterou bohuzel nevytrhnou ani herecky vykony, jelikoz jsou vsichni tak nejak mdly a nevyrazny. Navic, ackoliv podle skutecnejch udalosti, tak nejak se nemuzu prenest pres fakt, ze by vsichni ve ctvrtym stoleti uznavali zenskou ucitelku. (17.02.2010)

Film o tom, že proti hrubé primitivní zášti je rozum bezmocný. Je úplně jedno, jestli je zvůle a upocené násilí pácháno jménem kříže, hvězdy, Davidovy hvězdy, rudé hvězdy, hákáče nebo půlměsíce, je pořád stejné, smradlavé a usoplené. Představitelé svaté církve, která v této době budovala svou budoucnost na krvavých základech, byli ze všech ukoptěnců ti nejhnusnější. Z těch dnešních flanďáků, vymydlených a navoněných, by asi nikdo nechtěl návrat ke kořenům, zato pravoslavní popíci, smradlaví špinavci v kutnách s bíbrem a hárem, ti v tom jedou dodnes. Ale zpět k filmu, zaslepená idiocie a vychcanost moci mi připomněla blížící se volby a břichaté tlučhuby z rudooranžových partají, papalášské manýry a konec demokracie prostřednictvím demokratických metod. A v tomto spočívá hlavní poselství filmu: Jako demokrat nesouhlasím s tvým názorem, ale do posledního dechu budu bojovat o tvé právo ho mít. Jak smutná ironie v dobách, kdy rudotemno zalívá choré mozky a tučná břicha už se třesou očekáváním dalších hodů... (21.02.2010)