Agora

Nádherný historický film s mojí oblíbenkyní Rachel Weisz v kulisách pozdně starověké Alexandrie. Film mě svými kvalitami velice příjemně překvapil a zároveň šokoval svou odvahou ukázat některé věci naplno. Pomatenců je na světě pořád spousta, a tak, být bezbožným Amenábarem, bych si teď dával velkej pozor, kdy na mne přiletí nějakej kámen. (22.02.2010)

Špatné, hodně špatné. Tak špatné až se tomu ani nedá věřit. Očekával jsem promyšlené drama z dob Theodosia Velikého a ono... nic. Film vypadá jako levná kopie seriálu Řím. Atmosféra na bodě mrazu, jakákoliv silnější příběhová linka zde chybí a postavy jsou stejně ploché jako kružnice Hypatie. Celé to působí, jak kdyby se mezi sebou mlátili ultras fotbaloví fanoušci, kteří místo zeleného trávníku vyznávají bytosti v oblacích. Agora má tak paradoxně stejnou vlastnost jako vesmír samotný - vzduchoprázdno. Myšlenkové i dějové. (25.02.2010)

Lidské dějiny se skoro s pravidelností opakují. Po době rozkvětu a výstupu na vrchol padá lidstvo zase do temnoty a bahna (mimo jiné, docela by mě zajímalo v jaké fázi jsme teď). Filmů s tímto pohledem by mělo vznikat více. Nic není černobílé a vždy je třeba znát obě strany mince. Skoro se mi chce napsat: "Co Bůh stvořil, do toho se člověk neser!" (19.02.2010)

Přečtením poměrně rozsáhlého hesla "Hypatie" na wikipedii jsem se utvrdil v názoru, že Agora se dopouští celé řady vynechání a komplementárně domýšlení. U filmu omezeného rozsahu o málo známém životě velmi známého člověka se takovému přístupu vyhnout jistě nelze, IMHO by ale neměl vést ke zplošťování charakterů, přespříliš jednoznačné čitelnosti a zkýčnění. Na jednu stranu velebí Hypatii jako tolerantní ženu, moudrou učitelku a zapálenou vědkyni, na druhou přehlíží, jak ji možná přílišná oddanost raciu vede k podivnému (ne)milostnému životu (film se jen tváří, že ji miluje někdo, koho ona ne) a její možné intelektuální elitářství. Hypatiino vědecké bádání se předkládá v emotivních scénách, plných vášnivých monologů a gest nadšení, málem až sexuálního vzrušení za zvuků gradující hudby, k pointě, prozření podtrženému ostrým střihem... V násilných scénách hraje tklivá hudba, která žaluje diváku: "Ach to je to tragédie," a přemlouvá jej k pláči - zpomalovačky a odvracení zraků kamery mírní divákovo utrpení a tak si sladkobolně může říct: "Achich, hrozné." Alexandrie je ovšem úchvatná, byť jsme na to v současné době už tak trochu zvyklí. Inu, špatnosti i dobroty Hollywoodu trochu smazaly Amenábarovo španělství... Ale ono to vlastně k jednoznačným sdělením Agory vcelku sedí. Tedy: "Multikulturní tolerance je dobro, fanatismus je zlo. Křesťanství ranného středověku nás vrhlo o tisíc let zpět." Celou dobu mi bylo jasné, že ji k tomu Keplerovi ten Amenábar dotlačí - a pak to ještě napsal do dovětku, aby to došlo úplně, ale úplně každému. Dále: "Křesťanství bylo (a je) misogynní." Oona ta předkřesťanská společnost taky nebyla úplně pohlavně rovnostářká, byť to bylo asi o malinko lepší než pár následujícíh století. A: "Násilí nikdy není řešení. Věda je sexy a jde v ní nalézt smysl života." S mnohým bych i ochotně souhlasil, ale je třeba to dokládat způsobem, jakým to Amenábar činí? Totiž - extrémně okatě ukazovat, jak racio za sebou táhne všechny dobré vlastnosti a slepá víra je ničí. Dělat z Hypatie idealizovanou Janu z Arku vědy. Předkládat své teze v umělých dialozích. Ale vcelku je ten film přeci dobrý - precizní v kostýmech a výpravě. S velikým Vesmírem, kterému musí být lhostejný nějaký konflikt vyznavačů onoho a tamtoho, ale který zároveň poslouchá zákony, jež Hypatie (dle filmu) objevila. I několik zajímavých postav, které jej, zvláště v druhé půli táhnou nahoru - jsou to někteří křesťané a především prefekt Orestes, kterému v konfliktu mezi vědou a vírou, láskou a Láskou očividně nepomohl princip NOMA. Bodejť by taky jo... Silné ***. (17.03.2010)

No musi se uznat, ze si Amenabar vybral pro svuj film zajimavy tema, ktery jsem ve filmu asi jeste nevidel. 4. stoleti, boje mezi krestanama, zidama a pohanama a na pozadi pribeh filozofky zkoumajici hvezdy a zniceni Alexandrijske knihovny. Takze tema docela slibny, bohuzel film uz tak zajimavej neni. Problem je, ze to je tak nejak furt stejny a nic se nedeje, takze jesli prijdete o deset minut filmu, nic vam neutece, krestani budou furt vyvadet, filozofka furt premejslet. A i kdyz to je natoceny docela dobre a kulisy vypadaj fajnove a realisticky, proste to neni zabava. Necekal jsem zadnou 300, ale stejne jsem dostal jen ukecanou historickou nudu, kterou bohuzel nevytrhnou ani herecky vykony, jelikoz jsou vsichni tak nejak mdly a nevyrazny. Navic, ackoliv podle skutecnejch udalosti, tak nejak se nemuzu prenest pres fakt, ze by vsichni ve ctvrtym stoleti uznavali zenskou ucitelku. (17.02.2010)