Agora

Jako dvě hodiny dějepisu asi OK - solidně načrtnuté boje fyzicky i spirituálně. Jakožto filmové médium naprosto selhávající. Dvě hodiny lze protrpět snad jen díky velkorysé výpravě a solidnímu filozofičnu, protože s frigidní Rachel Weisz sympatizovat v jiné než vědecké rovině příliš nejde a ostatní charaktery jsou jeden víc neuchopitelný než druhý. Do toho zmatečné bojové scény, nekonzistentní emoce a neforemný výsledek je na světě. Ještě tam mohla skočit nějaka alegorická haluz, trocha smutných pohledů a myslel bych si, že to točil vrchní filozof Aronofsky. (26.06.2015)

Jako historické drama byla Agora udělána skvěle. Náboženské nepokoje skvěle provedené, ale místy jsem se trochu nudil (to je ta hvězdička dolů). Ale jinak Rachel byla v roli Hypatie skvělá jen měla trochu horší a smutnější konec (což se u historického drama dalo čekat). Film bych si nebýt těch občasných nudných pasáží asi hodně užil. Takže jestli máte rádi historické filmy, a k tomu ještě dramata, film vřele doporučuju. (06.05.2012)

Agora je na první pohled velkolepý výpravný historický film, který ale pod bombastickou skořápkou skrývá neuvěřitelně silný a hlavně naprosto nemainstreamový a neakční příběh. Přestože je zřejmě spousta věcí odehrávajících se na plátně historicky nepřesná a asi dost zjednodušená, velmi mě příběh a jeho myšlenky oslovily. Základní idee nelžou a ukazují v trochu jiném světle to, co se stalo v začátcích našeho letopočtu. Příchod křesťanství byl pro lidstvo dost velká rána, fanatici určující kdo je pohan, brutálně vraždící každého, kdo nesouhlasí s jejich názory, stavějící ženy na dno společnosti... A co je ještě horší - popírající vědění. Kdo ví, co všechno starověcí egypťané a řekové znali a věděli, kam se tyto znalosti na staletí poděly a pak se po tisíci let muselo vymýšlet úplně od nuly (a s pořádnou dávkou odvahy - vždyť nejeden vědec za zjištění pravdy zaplatil ve středověku církvi životem - a to přitom sami tito vědci byli věřícími křesťany!). Místy se mi až zdálo, že film trochu metaforicky přirovnává křesťanství ke dnešnímu islámu a musím říct, že s tímto názorem značně souhlasím - jakmile se cokoliv dostane do rukou fanatického davu, který si začne vykládat všechno po svém, je zle. Alejandro Amenábar tohle téma dokázal zpracovat značně poutavě a já v jeho vyprávění vidím jako stěžejní právě tyto filozofické otázky dané divákovi k zamyšlení spíš než jinak zajímavé vyprávění o poměrně neznámé etapě starověké historie. Navíc je potěšením dívat se na záběry Alexandrie téměř z vesmíru, na slavný maják, na krásně snímanou pracovnu Hypatie, poslouchat skvělou hudbu a jednoduše se kochat velkolepou výpravou. Po dlouhé době jde u mě o historický film, který se mi opravdu líbí a který mě navíc nutí k zamyšlení. A být Amenábarem, tak se asi pomalu začnu bát o svůj krk, až si jeho díla všimnou křesťané. ____ Dodatek pro kohokoliv, kdo mě pro můj názor a pro to, co jsem napsala, chce urážet - cituji z literatury faktu a dějepisu: "První transplantaci provedli Cosmas a Damian, kteří nahradili vředem postižený bérec bělocha tmavou končetinou zemřelého Maura. V roce 303 byli oba sťati, protože už šli svým neortodoxním přístupem tehdejším autoritám na nervy:" ... "Na příkaz církve (pozn. katolické, někdy ve čtvrtém století) bylo lidské tělo prohlášeno za posvátné a bylo zakázáno je pitvat. Muslimové tento zákaz dodržují dodnes. A tak poznání anatomického uspořádání lidského těla zůstalo nadlouho ukryto lidskému zraku." To jen tak objektivně k tomu, kdo stál za tím, že se lékařská věda nemohla nějakých 13 století pořádně vyvíjet... (27.03.2010)

Vývoj dějin se občas odvíjí smutnými směry, kdy je někdy třeba na znovuobjevení mnohého čekat 1200 let a přitom nejsme ani po tolika zkušenostech schopni se chytnou za nos a poučit se. Producentská sebevražda a jedno elegantně nastavené zrcadlo dnešnímu islámu o tom, jak se dá víra, pro mnohé tolik nutně potřebná, lehce strhnout na cestu fanatismu, který nezná mezí, ani úcty. (15.07.2010)

Na jednu stranu jsem unavená z velkého množství filmů odehrávajících se kolem roku 0, pokud možno se všude alespoň zmiňuje Caesar nebo Ježíš, že ano. Takže jsem doufala v něco úplně jiného, když se podařilo natočit něco z roku 391 n. l., ale ve výsledku je to jen další starý známý střet na téma Quo Vadis? - kam kráčíš křesťanství, když už jsi povolené náboženství? Bohužel paralel se středověkým tmářstvím je mnoho a příběh Hypatie je stejně bezvýchodný, jako Kladivo na čarodějnice. Možná, že to tak mělo být, ale formálně to zas taková sláva není a kromě Rachel Weisz tu nejsou nijak skvělí herci, aby strhli mou empatii. (27.03.2012)