A Woman Under the Influence
A Woman Under the Influence
A Woman Under the Influence
A Woman Under the Influence
Réžia:
John CassavetesScenár:
John CassavetesHudba:
Bo HarwoodHrajú:
Gena Rowlands, Peter Falk, Fred Draper, Lady Rowlands, Katherine Cassavetes, Matthew Labyorteaux, Matthew Cassel, Christina Grisanti, Xan Cassavetes (viac)Obsahy(1)
Tento drásavý portrét manželství a ženy na pokraji šílenství, považovaný mnoha kritiky za mistrovské dílo, se nepodobá ničemu, co do té doby americký film vytvořil. Složitý a neučesaný obraz rodinného života zkoumá proměnlivé vztahy, popudy, emoce a střety, z nichž se rodí problémy. Citově křehká Mabel (Gena Rowlandsová) je provdána za vznětlivého, panovačného Nicka (Peter Falk), stavebního předáka, který pracuje pro město Los Angeles. Když pošle všechny tři děti k matce, aby mohla strávit volný večer s Nickem, Mabel ztratí veškerou jistotu. Láskou ke své rodině žije tak silně, že když manžel schůzku zruší, ve zkratu se opije v místním baru a přivede si domů jiného muže. Film navozuje mnoho otázek bez snadných odpovědí: zda a jak se chovat podle očekávání našeho okolí, zda je možné být citově upřímnou osobou a zároveň dospělým/rodičem/manželkou, jaká vzplanutí lze promíjet, v jakých situacích se cítíme dobře a jak omezují role, které hrajeme, nás samotné i ostatní. Za ztvárnění bláznivé Mabel získala Rowlandsová po zásluze několik ocenění za herecký výkon. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (59)
Příběh ze kterého mrazí. Herectví Portmanové v Black Swan si vážím, ovšem to co předvedla Gena Rowlands je minimálně o level výše. Peter Falk, který pro tentokrát odložil svůj baloňák, rovněž vynikající. Silný snímek pro trpělivé, který není svou trpkou realitou určený pro slabší povahy. Místy jde opravdu na dřeň problému. Veledílo. Btw. docela by mě zajímalo u čeho se nudil uživatel Lokutus. Hlavní hrdinka se sice v něčem utápěla, ale rozhodně to nebyl alkoholismus. Jednou se sice opila...pravda. 100% ()
Obvyklá (a neméně strhující než ty ostatní!) Cassavetesova „hra na osud“, tentokrát rozvržená do dvou dějství, pointovaných evidentně jen dočasnou slastí, vratkým záchytným bodem v nezadržitelném pádu do propasti. Věčná krize neobyčejné ženy (zřejmě celoživotně) vychovávané k nejistotě (o své normalitě), sochané egoistickým okolím do moorovské sochy nesvobody, plné ran a děr, jimiž prosvítá ten nejčiřejší, slabě tryskající pramen Lásky, něčeho v dané chvíli (životě-káznici, životě-lágru) nemožného, je vylíčena milostným, smyslovým jazykem vlastním režiséru Tváří, který věcnost sděleného zlidšťuje a umožňuje divákovi účastnit se hrdinčina bolu, léčit její rány a pít z jejího zřídla. PS: "Mé velké město vplulo do noci. / Z rozespalého domu prchnout chci, / děvčátko, žena, tak jdu před chodci, / o ničem nevím, jenom o noci. // Červenec mete větrem dláždění, / za oknem hudba, přelud blažený, / v skořápce hrudi srdce vášněmi / do jitra mate vítr splašený." (Marina Cvětajeva) ()
Mrazivé psychologické drama (s lépe padnoucím názvem Ovlivňovaná žena), při jehož sledování jsem měla téměř permanentě nepříjemný pocit a místy i husí kůži. Mabel se ocitla v životní krizi, pod vlivem velmi silných emocí a tak nějak se ztratila sama sobě. Trýznivá bolest jejího vnitřního zoufalství byla patrná z každého pohledu, pohybu, reakce. Gena Rowlands podala strhující výkon, doháněla mě k slzám a poměrně dost nevybíravým způsobem přinutila přemýšlet.. ()
Viditeľne improvizačná, realistická a vlastne výstražná dráma o manželskom vzťahu, ktorý funguje na klasickom princípe - ja som muž, ty si žena - s tým, že obaja to nemajú v hlavičke až tak presne poukladané, čím ale vlastne pôsobia živo a nefantasticky, tak ako v niektorých súčasných ( ale aj minulých ) ´´medkolohuby´´ filmov z rovnakého súdka. Škoda len tej prepálenej minutáže. ()
nuuuuuuda, kdyby byl film o hodinu kratší vůbec nic by se nezměnilo a bylo by to ku prospěchu věci, sledovat hodinu a půl hlavní hrdinku pozvolna propadající alkoholu je poněkud moc a celý (mimořádně nudný) film vydrží sledovat málokdo... ()
Trochu mě skličoval pocit, že tady nešlo o žádnou novovlnnou studii patologie nižší střední třidy, ale spíš o morbidnost a typicky americkou exhibici strachu před selháním příčetnosti a strachu z násilí. Bez sexy kulis dělnického prostředí a takřka automaticky naskakující akceptace pustiny duše žen z domácnosti by se to klidně mohlo odehrávat v palácích ze seriálu Dynastie: taková dík improvizacím artovější Carrie bez duchařin. Prostě Amerika. To, že je to lepší než Čelisti mě neutěšuje dost... ()
Uff, vůbec to skouknout byla těžká řehole, nelíbil se mi styl hraní Geny Rowlands, nelíbil se mi ten jakože doku styl a vůbec celý to bylo dost otravný, ale ok, můžu říct, že sem to viděl. Né, že by to někoho ale zajímalo. ()
Teoreticky - vzhledem k tématu, době vzniku a použitým prostředkům - by mě tento film měl nadchnout, nakonec to ale dopadlo špatně. Hodně špatně. Obvykle mi nevadí rozvláčnost vyprávění, pokud něčemu slouží. Tady jsem měl pocit, že scénárista ze sebe soukal scény jako toaletní papír - všechny postavy buďto neměly žádnou motivaci a chovaly se zcela nelogicky a zmateně (tím zdaleka nemyslím titulní cvokyni), nebo byly křiklavě šablonovité. Od začátku do konce sledujeme smršť přehnaných emocí a pitoreskně pokřivených obličejů, bez nuancí a plynulých přechodů. Nejsem necita, nejednou mi film stáhl hrdlo do uzlu, tohle ale bylo tak snaživě emotivní, až směšné. A nakonec něco, co mě nejvíc mrzí - hodně, hodně špatná hudba. Hlavní motiv několika sestupných tónu byl použit tisíckrát předtím a tisíckrát potom (proto taky nemám rád všemi tak oslintaný theme z "Requiem for a Dream"), navíc v aranži, kterou by zvládl libovolný žák prvních tříd ZUŠky. Promrhané (že to napíšu tak slušně) dvě hodiny. Velké zklamání. ()
"Žena pod vlivem" je velmi intenzívní snímek, ale nikoli jen díky skvělým hereckým výkonům, ale také díky neskutečné režii, kdy John Cassavetes byl schopen až neuvěřitelně umocnit každý okamžik, který na plátně sledujete. To, co vypadá jako obyčejná večeře, se v jeho podání mění v psychologické drama, od kterého chcete utéct. Tenhle film ve vás zanechá silný dojem. ()
Bůh suď, proč jsem se při interpretaci idey filmu chytil scény u stolu po návratu Mabel z ústavu. Mýlím se, jestliže jsem tam ucítil závan citového totalitarismu? Buď sama sebou, Mabel, buď sama sebou tak, jak si to představujeme my. ()
Jsem tak trochu rozpolcen, hodně silnej film, chvílema velmi dusnej a drásavej, velmi, ale i díky tomu, že všichni zúčastněný podávaj skvělý výkony. Skvělá kamera, výborná hudba, portrét šílenství bez příkras a senzace, portrét běžný rodiny bez příkras a senzace. Sledoval jsem to zaujatě celou dobu, byl tim i fascinován, proč tedy ta rozpolcenost? Něco nedefinovatelnýho mi tam chybělo, anebo tam něčeho bylo moc, nevím. Šílenství je věc opravdu neutěšená, i když chvilkama jiskry uvolnění lehounce probleskly. To je asi ono, určitá bezvýchodnost, ta mě trochu dusila. Ale to je zřejmě na filmu to cenný, vystižení tíhy takovýhleho osudu, poskytnutí možnosti divákovi jej reflektovat. A když tak o tom přemejšlím, tak východisko je naznačený - v nutnosti se obětovat jeden pro druhýho. Takže mě během psaní tady toho textu ta rozpolcenost přešla. ()
Námět, jak z člověka udělat loutku, není ničím novým (viz Ibsen a především ruská literatura) - a to mluvím o člověku, ne o ženě. Je i spousta filmů zabývajících se "normalizací" či "pacifikací" člověka, žádný však tak vypjatý, výmluvný až vemluvný. Spousta nejen historických společností by ženu (Mabel - Gena Rowlandsová) byl schopna přijmout a začlenit ji mezi sebe, třeba by se z ní stala léčitelka, šamanka - nebo čarodějnice. Úzkoprsé italsko-americko prostředí však pro ni místa nemá a pošle ji "na uzdravenou": má se stát hádavou, vzdorovitou a přísnou (jako je matka jejího muže), lakotnou; zkrátka řádnou italskou manželkou. Na to ale nestačí ani sedativa ani elektrické šoky; mocné city (vypjaté okamžiky jsou většinou zabírány dlouhými skly) znovu raší a bují... ()
Loni mě Cinemax mile zaskočil pásmem páně Rohmerovým. Letos to vypadá na Cassavatese. A co příští rok,-že by Fassbinder,Herzog,Wenders,-nebo že by snad konečně něco od Bressona?--- Prima stanice tendle Cinemax,-kdy v jeden den můžu skouknout SAW IV.,30 dní dlouhou noc,Caravagio,a třeba tohle.Snad se z toho nepokakám. ()
32. Zlatý Glóbus za rok 1974 - cena (1) - *Nejlepší herečka (drama) - Gena Rowlands + nominace (3) - Nejlepší film (drama), Nejlepší režie - John Cassavetes, Nejlepší scénář - John Cassavetes ()
Ctvrtou hvezdicku pridavam za famozni Genu Rowlands, neztratil se ani Peter Falk. Jinak je ale tento film pro me zklamanim. ()
Film stál pouhých 250 tisíc dolarů, o částku se rovným dílem rozdělili Peter Falk a John Cassavetes. Točilo s v neuvěřitelně skromných podmínkách v pronajatém domě, kde všichni dělali co bylo právě zapotřebí. ()
vyborny Cassavetesuv film,. stavici na sile vypjatych scen,ktere se stridajii s civilnimi..tvori neustale napeti. vypravi o bolesti, frustraci, obetovani..tenkou hranici mezi dvema svety. podporen vybornym intuitivnim herectvim ustredni dvojice ( rowlands, falk). ()
O tomto filme sa hovori, ze do svojho natocenia nevzniklo nic podobne. No ja som to videl o 34 rokov neskor a tiez som nic npodobne este nevidel. Na Cassavetesa som sa tesil dlho a zacal som prave tymto filmom. Mistrovsky zahrane charaktery na ktore sa obcas naozaj tazko pozera. Na jednej strane sme nuteni sledovat sceny kde su postavy v krajnych emocnych situaciach a na strane druhej je vela scen neukazanych a sme velakrat nuteni domysliet si, co sa stalo alebo kto je kto alebo. Vela krat naozaj tazko pozeratelny pribeh , od ktoreho som necakal "rozuzlenie" ci veselsi zaver. Tazko povedat ci sa to splnilo alebo nie. Jedina istota tohto filmu pre mna bola v tom, ze som rozmyslal, nad pricinami "sialenstva" Mable. Urcite tlak okolia, snaha byt ukazkovou mamou a manzelkou bijuca sa so snahou ostat sama sebou. Jedinou osobou, s ktorou si Mable rozumie je jej muz (perfektny Falk), ktory ju miluje ma vsak problemy vyjadrit sa spravne a fungovat ako "riadny" otec a manzel. Nakoniec obaja pochopia, ze len oni sami (plus ich tri deti, ktrore ich miluju) si mozu rozumiet a mat statny zivot. To chcel povedat Cassavetes? Mozno ano, mozno nie. Kazdy sa s tymto filmom musi vyrovnat sam. Trochu mi pripomenul Buffalo '66. tiez sa na to obcas nepozeralo lahko a podobne ako Rowlandsovej a Falkova postava boli jedne z najkomplikovanesjich filmovych charakterov ake som kedy videl. A podobne ako Buffulo aj tento snimok si budem ako jeden z najzaujimavesich aky som kedy videl. ()
Na zacatku filmu jsem se nadechnul, a na konci vydechnul. Tak se mi to libilo... Jaka doba ubehla mezi tim, nevim. Nebyl jsem schopen odtrhnout zrak od teto story a od bozske Geny Rowlands, ktera asi poputuje brzo do top10, kam ma u mne uz par let zcela opravnene naslapnuto... Dale jsem si uvedomil, ze Cassavetes je jednim z mala reziseru, od kterych jsem nevidel ani jeden jediny prumerny, nebo dokonce spatny film. Tim padem u mne prevladla dokonala radost. ()