Cadillac Records

Obvyklá rutina, která už tu byla provedena mnohem lépe v podobě Raye a Walk the line. Film ale celkem odsípá, a tak se aspoň člověk při té neuspořádané změti několika hudebních osudů nenudí. Herci se snaží, ale Adrien Brody má na lepší, než na tyhle průměrné životopisy, které z člověka po pár minutách vyšumí. (28.12.2008)

Návrat do 40. let, kdy se jen několik jedinců snažilo propagovat nový hudební styl - blues, rhytm and soul, a naráželi na zeď nepochopení. Hrdiny jsou jeden rolník tmavé pleti a jeden chudý chlápek, který by se rád oženil, resp. jeho dívka na tom trvá, ale když on nemá v kapse skoro ani dolar. Když se však seznámí s novým stylem černošské hudby, rozhodne se ji podpořit a vznikne tak Chess Records, které uvede na americký trh spoustu do té doby neznámých zpěváků - Chucka Berryho, Muddyho Waterse, Ettu James, Howlin' Wolfa. Ve chvíli, kdy s tímto žánrem prorazí, musejí však oba zakladatelé řešit problémy s konkurencí, často nekalou a bohatší než oni. Film natočila režisérka a autorka scénáře Darnell Martin a nevím, jestli je to k dobru věci. Celý film je takový nakašírovaný, chudoba není tak zlá, všichni vypadají pořád jako ze škatulky, což nějaké důvěryhodnosti nesvědčí. Maně jsem si vybavil prvního Rockyho, který v autentičnosti předčil nejen tento film. Zkrátka, celá story je podána možná autenticky, ale tak uhlazeně, že mizí jakékoliv náznaky konfliktů, postavy působí hrozně schematicky a loutkově, a je to škoda, že to tak plave po povrchu, protože hudba samotná je moc hezká. Jenže to vám bude stačit pustit si ji na CD nebo nějaký záznam videa z koncertu. (29.05.2009)

Když jsem před nedávnem sledoval Jennifer Hudson, kterak fantasticky zpívá Jacksonovu "Will You Be There" na jeho vlastním pohřbu, měl jsem na kahánku. Vzpomněl jsem si na její výstup v Dreamgirls, mrzela mě netaktnost tvůrců dát R&B hudbě ve filmech prostor, aniž by to bylo laciným tahákem na nás, mladý lidi. Přečetl jsem zdejší komentáře. Komentáře o cestě ke Cadillacu přes Ettu James, až po lidi, kteří jsou zainteresovaní v daném žánru. Chtěl jsem zažít něco podobného jako při Dreamgirls. Tedy emoce. A ono nic. Pole s prozpěvujícími si černošskými dělníky, mělo tu atmosféru, ale připadalo mi to všechno strašně odtažitý, chtěný a nudný. Hudba za plnou, ale co do skvělý nálady ze skvělého filmu, bída bídavá. Ještě, že tu mám tu Jennifer, která mě nikdy nezklame. A pokud přijmete mé doporučení, pusťte si jí zazpívanou "And I Am Telling You Im Not Going" (ale jen tu, co zpívá na svém albu :)). Málokdy jsem měl husí kůží, jako tady... (22.08.2009)

Prosté, jednoduché, až primitivní! Ale co naplat, když už to slovo (BLUES) budí takové emoce! Víření kolem Chess Records (založeno 1950, Leonard Chess zemřel 1969) dobře podtrhuje nejen manio-depresivní charakter významných bluesmanů té doby (chybí především Bo Diddley - bájný vynálezce rokenrolu): hudební nadšení, rozhazování peněz, libování s v přepychu, pýcha / existenční úzkost, strach z neúspěchu, závislost na vnějším prostředí a únik do omamných prostředků, ale také popularizaci této hudby (městské chicagské blues, rhythm and blues, rock and roll), na které se dalo dobře vydělat. Název fimu "Cadillac Records" je případný. Ještě před pár lety prohlásil John Lee Hooker (zemřel 2001) před natáčením poslední desky (parafráze): Natočím tu desku, a za to si koupím buď další kadylak nebo další barák. Pořadem (filmem) nás provází Willie Dixon (ta nejlepší volba), zřejmě nejúspěšnější bluesový skladatel (autor např. "Little Red Rooster", "Spoonful", "My Babe" a nesčetně dalších písní, které se mylně považují za tradicionály)... Blues po Lennyho smrti samozřejmě není mrtvou kapitolou, jeho další obohacení bílými hudebníky je nesporné (možná v rozporu s jiným míněním), vzpomeňme si jen na tři kytaristy, skladatele a zpěváky ze skupiny Fleetwood Mac (Peter Green, Jeremy Spencer, Danny Kirwan), kteří mají (v takové síle) v černém světě sotva obdoby - také jednou z mých nejoblíbenějších písní je "Something Inside Of Me" od tehdy mladičkého Dannyho Kirwana - a o něm (nich) nelze říct, že si to nastudovali u černochů, ne, ti to měli v krvi... (16.08.2014)

Na ten film jsem se dost těšil, ale výsledek vypadá jako zfilmovaný heslo z Wikipedie. Skákání od jedné postavy k druhé beze smyslu, každá scénka má tak tři minuty a honem k další, abysme stihli celou historii společnosti. Zahrnout skoro 30 let do hodiny a 3/4, to je taky nápad. Pak to nemá takhle vypadat. (03.01.2014)