Pád do tmy 2

Kdyby se tvůrci vykašlaly na zbytečné hektolitry krve a předvídatelné lekačky, mohl mít vydařený první díl důstojného nástupce. Zcela nevyužitý potenciál. Part 2 prvotní příběh vůbec nerozvíjí, pouze na něm parazituje. Zavěrečné rozuzlení je opravdu to nejhloupější, co jsem v žánru za poslední dobu viděl. Zlo! A taková to mohla být hezky strašidelná série, Neile Marshalle... (06.09.2011)

Je to celkom dobrý horor, ktorý je priamym pokračovaním už snád´ kultovej jednotky. Má dosť dobrý príbeh, ktorý sa začína tam, kde skončila jednotka, teda hlavná hrdinka je po úteku z jaskýń zachránená, ale stratí pamäť. Polícia pri pátraní po nezvestných ženách utvorí záchrannú skupinu a spolu so zachránenou idú prehľadať miestne jaskyne, ale samozrejme záchranná akcia sa zmení na boj o život. So spracovaním som spokojný, síce tiež trvá dlhší čas, kým sa začne akcia, ale film je dynamický, stále sa niečo deje a nie sú tu žiadne váraznejšie slabšie miesta. Trochu ma tu sklamal nedostatok akcie, od pokračovania tohto typu filmu, kde už diváka nemá čo prekvapiť by som čakal množstvo akcie a drsných scén, ale jednotka mi po tejto stránke vyhovuje viac. Tu mi prišla akcia pomerne stereotypná a nie sú tu moc kvalitné krvavé scény po stránke zaujímavosti a ani efektov. Prakticky jediný spôsob usmrtenia, ktorý ma zaujal bolo spustenie skaly na prenasledujúceho mutanta. Ale inak sa tu nájdu viaceré dobré scény ako prezeranie kamery, celá situácia s visiacou mŕtvolou alebo aj zaujímavý záver. A oceńujem aj celkom zaujímavé postavy a ťažko odhadnuteľné poradie ich umierania. Všetko ostatné už pôsobí približne tak ako v jednotke, až na ten klaustrofobický pocit, ktorý je tu slabší. Dá sa povedať, že som celkom spokojný, ale moc som nečakal, pretože ani jednotku nepovažujem za nič výnimočné. Oba diely sú dejovo na tom dobre, ale nemajú žiadnu atmosféru, takmer žiadne napätie, mutanti nevyvolávajú žiadny rešpekt a ani krvavé scény nevynikajú. Takže ako filmy sa mi páčia, ale ako horory ma moc nezaujali. Objektívna kvalita filmu- 65%, film sa páči mne na 63%. (16.03.2010)

The Descent: Part 2 je poměrně silný v určitých jednotlivých scénách, ale celkově mě příliš nenadchnul. Zpočátku jsem byl spokojen - klaustrofobický pocit (tak dobře známý z prvního dílu) se dostavil, jeskynní zrůdy na sebe také nenechaly dlouho čekat a kdybych řekl, že mě to chvílema nepostrašilo, tak bych lhal. Ale několik momentů scénáři neodpustím a chování postav mě doslova ubíjelo. Tak extra pošahaný šerif, jako je v tomto filmu, na světě prostě nemůže existovat, protože by neprošel psychologickými testy (předpokládám že něco takového Amíci taky mají). Závěr se mi nelíbil, nečekaný objev na začátku třetí třetiny se mi nelíbil, navázání na první díl se mi taky nelíbilo (vždyť by to šlo i bez té Sarah - a nepůsobilo by to tak divně). Bez znalosti Marshallovy pecky bych měl z filmu pozitivní pocit... ale já ji znám! 6/10 (06.03.2010)

POKUD JSOU VAŠI PŘÁTELÉ NAŽIVU, POTŘEBUJEME ABY JSTE NÁM POMOHLA ..... /// Hory Appalachian, pár dní po ......SUPER! – začínáme tam, kde jsme skončili! Sarah ještě v nemocnici nestačila pořádně naplnit prvního ,,bažanta“ a už zase stojí ve výtahu a sjíždí do jeskynního komplexu, kterej sousedí (zřejmě) s peklem. NEMĚLI BYCHOM TU BÝT! (ale měli !) Prostě klasika. Záchranářů ubývá, ale je třeba myslet pozitivně – (moje slova!). Na rozdíl od jedničky, Sarah už to zná a chybí takovej ten pocit novýho překvapení. Ale je tu i pár solidních nových nápadů a konec je debilní jen trochu. A že je zaděláno na ,,part 3“? To už by ovšem mohl bejt průser! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Vzrušujou mě uslintaný příšery. 2.) Uslintaný příšery mám ,,na praku“, vzrušujou mě holky od krve! 3.) Po vejletě na ,, ,,SANCTUM“ si potřebuju spravit hororovou chuť. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ** NAPĚTÍ *** (05.05.2011)

Pokračování Pádu do tmy je další ukázkou z komerčního hlediska pochopitelné, jinak však naprosto zbytečné a marné snahy o něco, co se už z principu zopakovat nedá. Dvojka postrádá nápad, moment překvapení a vlastně i logickou návaznost na jedničku. Na přecitlivělého jedince jako jsem já sice lekačky zabírají dycky spolehlivě, stejně tak detaily hnusností typu "kousni mě do krční tepny a rozpárej mi břicho", nicméně to je málo... Je rozdíl mezí tím být zhnusen detailními záběry na lidská jatka, nebo být pohlcen děsivou atmosférou a setrvat v napjatém očekávání, setrvávat v nejistotě... Horor hororem nedělají jen lekačky a vyprchaná "atraktivita" masek těch milých dvounohých zvířátek... (06.07.2010)