Gran Torino

Tak tohle mě neskutečně smetlo. Celou dobu ten film jede v jedné a té samé melancholické náladě, a to ať už se zrovna střílí kulky, nebo sarkastické hlášky. Gran Torino plyne přímočaře k jasnému finále, jež je ale kupodivu jednou z předností filmu. Sem by se opravdu žádné překvapivé zvraty jednoduše nehodily, všechno skončí tak jak má. A u závěrečných titulků dostane divák skvostnou píseň, která svým mocným účinkem celkové pocity z filmu ještě znásobí. Pro mne rozhodně jeden z nejlepších filmů roku. (27.12.2008)

Další nespěchající výlet k neduhům stáří a touhám mládí a po Million Dollar Baby i další ukázka Eastwoodova mistrovství. Získat u zdánlivě jasné dějové linie několik výtečných popření klišé a přitom se ukázat jako frajer roku, to už si Clint zase jednou převrací kinematografii podle sebe. 90% a nezastavitelný dojezd po nich. (03.03.2009)

Clint Eastwood se asi zbláznil, když natočil tenhle film, protože ne nadarmo se řiká, že když mistr nakreslí dokonalé dílo, tak se z něj většinou zblázní. Gran Torino je totiž pro mě minimálně nejlepší film roku, když nebudu počítat fakt, že Temný rytíř je ještě něco extra navíc. Jen mě na něm mrzí to, že se nedostal ani do nominací na Oskara, protože Clint by si to určitě zasloužil. Krom toho si umí vybrat i role pro sebe a i když o sobě tvrdil, že už hrát nebude, nakonec ho políbala sama múza, nebo spíš agent sehnal scénář tak zajímavý, s hlavní rolí tak originální, že jemu se tak zalíbila, že mu to nedalo a pustil se směle do práce. Na jeho roli je totiž nádherně vidět, jak se mění od chmurného dědka, přes oblíbeného staříka a já jsem si ho musel prostě zamilovat, protože tak hezky se mi dlouho nekoukalo na film. Walt Kowalski je člověk, kterého bych chtěl mít za souseda i já. Clint z něj dal hodně ze sebe a zahrál ho tak výborně, že jsem si ho v jednom kuse užíval. Hlavně se mi na filmu líbí to, že na něm není ani kousek stereotipu, nebo něčeho, u čeho bych byl schopný tvrdit, že už jsem to někdy viděl, a co je na něm uplně nejlepší, tak hlavně fakt, že divák vlastně až do samotného závěru neví, co se stane, ačkoliv ví, o co pude. To je na tomhle filmu uplně nejlepší, protože neznám film, který by mě nechal takhle dlouho napínat až do samotného konce, většinou už ke konci vím, že to dopadne špatně, jak je v poslední dobou v Hollywoodu ve zvyku, dříve to zase furt končilo dobře, takže ty stereotypy tam byly a víceméně pořád jsou, jen tenhle film je velkou, ale opravdu hodně velkou vyjímkou. Je na něm skvostné opravdu všecko, a když už nebudete vědět, co mu na něm chválit víc, tak nezapomeňte na to Gran Torino ze sedmdesátého druhého protože to je amerika, kterou bych bral doma i já, a že ameriky zrovna dvakrát nemusím, tohle by mi vůbec nevadilo. Gran Torino je prostě jako dar z nebes, který přináší do pojmu film nové zakončení, a divácky se posouvá o další krok kupředu a přičtu do toho režisérské umění Clinta Eastwooda a je okamžitě o jeden z nejlepších filmů co jsem kdy viděl, zaděláno. (20.01.2009)

Amerika se mění a nelze si toho nevšimnout (stejně tak, jako se mění současný západní svět - viz univerzální postřehy o nic nerespektující materialisticky orientované mládeži atd.). Tenhle nepostřehnutelný civilizační pohyb zachycuje celá řada konceptuálně znalých filmů a zobrazuje ho z různých hledisek. Gran Torino chce na status quo Ameriky nahlížet paradigmatem složité rasové a etnické problematiky, což je rámec relevatní a v jeho intencích lze spatřit hlavní gró složitého multikulturního etnického kotle. Tak se podle scénáře setkávají starý, dávno naturalizovaný Polák, reprezentující ten nejlepší (dnes už spíše mýtický) odkaz pionýrů - prvních bílých osadníků jdoucích směrem od východního pobřeží k západnímu (příznačná Eastwoodovská aluze na jeho oblíbený westernový žánr, ze kterého umělecky vzešel), prostě tvrdý chlap - podobnou anotaci si nesou vlastně všechny bělošské postavy jeho generace (italský holič, irský stavbyvedoucí...). V opozici k nim je bílá generace jejich dětí a vnuků, již dělí pozměněný žebříček hodnot a možný nedostatek patriotismu. A proti nim stojí zástupci nové Ameriky, kteří si již nenesou skoro nic, co by je identifikovalo s americkým národem (neznají jazyk, neboť si stále drží svou mateřštinu, nenesou si společné zvyky a tradice, jelikož stále lpějí na svých původních, a nehlásí se ani ke své nové státnosti, neboť jsou stále ještě více cizinci než Američany). Clint Eastwood vytváří svou postavu z jakéhosi sociálního konstruktu výše zmíněného a jakoby varioval vyzkoušené modelové schéma ze své někdejší postavy Drsného Harryho (od které ovšem ušel notný kus cesty), pokouší se na příběhu ,,drsného" Walta Kowalského iniciovat prvoplánovou sociologickou sondáž. Jaká je současná Amerika? Xenofóbní či stále ještě otevřená? Jsou ,,staré dobré časy" mýtem nebo skutečností? Reflektuje scénář cosi konkrétního nebo jenom fabuluje? Ať je to tak či tak, za svou osobu konstatuji jedno - Clint Eastwood (hlavně poslední dobou) hraje a točí jako bůh! Podobné filmy: Tahle země není pro starý, Taxikář, Crash, Jednej správně (29.01.2009)

Možná to s tím Hollywoodem ještě nebude tak špatný, když z jeho "studií" dokáže vylézt něco tak úžasného, jako je Gran Torino. Na druhou stranu je pravda, že tu tak nějak celkově upadající úroveň filmů US provenience zachraňuje v tomto případě dědek ze staré školy. Zdá se mi že Eastwood zraje jako víno - herecky i režisérsky. Walt Kowalski je postava, která svádí svůj vnitřní boj už 50 let sama se sebou a nechce do nitra pustit nikoho, ani své nejbližší a Eastwood jej hraje skvěle, možná jednoduše, ale naprosto uvěřitelně. Na celém filmu mě mrzí jediná věc - a tu nemá na vině nikdo z tvůrců. "Díky" duševnímu mrzáctví neznámého autora novinového komentáře z TV programu jsem znal závěrečnou pointu už před filmem. A to je věc, kterou nesnáším... :-/ (06.10.2012)