Slepé lásky

Slepé lásky jsem viděla v rámci AFO na olomouckém náměstí, to hned udělá z filmu jiný zážitek, když si člověk připadá jako v letním kině. Musím však říct, že po tak skvělých recenzích jsem čekala nějakou bombu, ale ta se nekonala. Ano, film se mi líbil, byl natočen s citem, ale ne sentimentem, příběhy lidí byly zajímavé, ale prostě jsem čekala trochu více, takže dávám "jen" tři hvězdy. (15.06.2013)

Velice zvláštní dokument, který stojí za to vidět, ale u kterého je těžké se ovládat, aby se člověk nenudil, na úkor lidským, mnohdy krutým, příběhům. Slepé lásky ale rozhodně stojí za to vidět a pochopit, že i na první pohled složitý život člověka může mít lehký způsob žití, stačí jen vědět jak a mít proč. (05.10.2009)

Dokument o tom, že i když je láska občas slepá, přesto je to jeden z nejsilnějších citů. Ať už jde o lásku k partnerovi, k vysněnému princi nebo lásku mateřskou. Nejvíc se mi líbil první příběh Petera, který hraje na piano. Ta jeho exkurze do podmořského světa - páni, to jsem nečekala a byla jsem nadšená a dávám za Petera hvězdu navíc. "Zbytkem filmu" už jsem proto byla poněkud zklamaná, protože nic tak originálního už nepřinášel. A to je škoda, prootže i v dalších příbězích byla spousta skvělých postřehů. Nejsilnější mi přišel asi příběh Eleny a jejího miminka (v kině, na bruslích) a hlavně poslední příběh - ten Zuzanin. To, jak hledá prince, který ji uvidí takovou, jaká se vidí sama. Příběhy jsou sice zajímavé, ale jako celek fungují dost špatně. Sjednocuje je sice láska, ale chybí tomu všemu šťáva. (07.12.2011)

Vše podstatné již bylo napsáno - výtečný polodokument představující 4 životní příběhy nevidomých lidí a jejich lásek. Je tady všechno - od rozverné hry (pan učitel pod vodou) po dojemné scény (kino), které mi sevřely hrdlo, až jsem se za sebe styděl :) Scénář i všichni hrdinové jsou naprosto dokonalí, pokud bych měl něco vytknout, pak snad jen vcelku mdlou kameru a střih, ale to je až na zářné výjimky typická nemoc prakticky celé evropské kinematografie. (01.05.2009)

AK NECHCETE POZNAŤ DEJ FILMU NEČÍTAJTE NASLEDUJÚCI TEXT!! Pozrime sa na jednotlivé poviedky: 1. PETER učí hru na klavír. Hudba mu skrášľuje život a umožňuje mu vnímať svet cez jeho vlastnú fantáziu. Táto poviedka je obohatená o animáciu – Peter si predstavuje, že skúma podmorský život asi v štýle 20 tisíc míľ pod morom – tým sa stáva vizuálne príťažlivou a v porovnaní s ostatnými originálnou. 2. MIRO je Róm a miluje nerómku Moniku. Ich okolie z toho radosť nemá. Monikina mama je proti jej vzťahu a situácia sa ešte skomplikuje, keď Monika otehotnie. Príbeh je presvedčivý a emocionálne silný. 3. ELENA čaká dieťatko a dúfa, že nebude slepé ako jeho rodičia. Príbeh je málo rozvinutý, a asi najmenej zaujímavý. 4. ZUZANA sa prostredníctvom chatu zaľúbi do vidiaceho chlapca (on nevie, že je slepá) a dúfa, že ju bude mať rád aj keď je slepá. Za pomoci svojej sestry sa chystá na stretnutie s ním. Už len za túto poviedku by som dal filmu 5 hviezd. Zuzana ako jediná budí dojem, že jej príbeh je prežitý reálne v danej chvíli keď beží kamera a nie retrospektívne zinscenovaný ako príbehy Mira alebo Eleny. Dialógy na chate dávajú poviedke punc reálnosti aj krásy zároveň. V záverečných 5 minútach sa dozvedáme buď rozuzlenia jednotlivých poviedok alebo niektoré zostanú nedopovedané, s otvoreným koncom, čo je pre mňa ďalším pozitívom tohto filmu. V prípade Mira a Zuzany som mal pocit, že sa jedná o akýsi nepatričný náhľad do súkromia postáv – teda som bol rád, že ich konečné rozhodnutia sa divák nedozvie. Mnohí diváci môžu mať pocit, že film ako celok svojou ľúbostnou tematikou neustále útočí na diváka v snahe vyvolať „silné emócie“. To je možno pravda, ale mne to neprekážalo (27.03.2008)