Harry Potter a Dary smrti - 2.

A já si těch pět hvězd dovolím dát. Byl jsem s tím nakonec po těch dlouhých deseti letech víceméně spokojený. Trvalo to, prošel jsem si během tím samotným mládím, stárnul jsem s herci, prožíval osobní zážitky a prožitky, štěstí i trápení. Jakmile se ale na scéně objevil nový díl Harryho Pottera, neváhal jsem, a okamžitě za ním běžel za mým kamarádem, kinem. Ten mi vše připravil, stačilo se usadit. Knihy jsem během filmů četl dřív, takže jsem už věděl, co mě bude každý film čekat. Už jsem byl atk zblblej, že mi postavy při čtení v hlavě mluvili stejně, jako jsou nadabovaní u nás a já jsem tím vším jednou za čas prostě žil. Stejně tak jsem ožil, když Harry nedávno dorazil do kin...naposled. Po shlédnutí jsem si ihned uvědomil, že nekončí jenom samotný film, ale také končí kus mého mládí, na které bych mohl nadávat, ale také se k němu vracet. Když se budu vracet, jedna z těch skutečností bude kvůli Potterovi. Je to tak, každá generace má něco a ani ta naše nebyla ochuzena. Co se týče filmu...zkazit se to nemohlo. Kdyby se to, i čirou náhodou, přecijen zkazilo, asi by tvůrcům utrhli koule a nacpali je mozkomorům pod kabát. Tvůrci si to ale nemohli dovolit. Proto jsem očekával obrovskou bitvu a tu jsem taky dostal. Nepřátel bylo kvantum a bylo to epický jako blázen. Humor nechyběl, Ron tradičně moc nemluvil a když už jo, tak to byla jasná hláška, každý v tom příběhu měl svůj řád a tak by to v dobré knize také mělo být. Teď už jenom přemýšlím, na co se do budoucna těšit dál. Moc toho od minulosti není. Nejdřív Hvězdné války a poté Harry Potter s Pánem Prstenů. Všecko už je zakončeno a pochybuju, že se v dosavadním životě setkám s něčím, co bude mít dílů víc a dokáže mě zaujmout jako právě Harry Potter. Nebudu na to mít jak dětství, čas, tak ani myšlenky. Nicméně teď si to ještě užívám. Harry Potter pořád doznívá...asi si půjdu od znova přečíst knížky a zavzpomínat. Teď už s kompletním dabingem v mé hlavě a imaginárním světem Bradavic, který už si nemusím představovat, stačí jen zavzpomínat. (15.07.2011)

Druhá část závěrečného dílu o Harry Potterovi byla úplně něco jiného. Spousta akce, napětí .... Povedl se, akorát srážím jednu hvězdičku za ten konec, to bylo podle mne takové kýčovité jak vedou všichni své děti na vlak do Bradavic, možná tak trochu jsem čekala, že bude i nějaký otevřenější konec pro možné další pokračování. Stejně jako většině fanouškům je mi líto, že to už končí. Jako dospělák jsem si sledování příběhu čarodějnického učně užila. Harry Potter byl fenomén, myslím si, že dlouho po něm nic podobného nezažijeme, škoda ... (12.09.2011)

Slzy smutku zkrápějí můj pubescentní obličej zbrázděný akné. Paní Rohlíkové už přetéká konto, a tak se Hery Potrat konečně podívá do xichtu své Nemesis v podobě ploskonosého skinheada, kolem které kroužil nekonečných sedm let, plných kurvení dětského vkusu a plagiátování snad všeho, co kdy kdo ve fantasy pohádkách napsal. Džoun si za své grafomanské bláboly přihrála domů nějakou tu miliardu, pár Rosenbaumů si v Hollywoodu vylepšilo portfólio pompézní vizualizací pro ty, kteří se přeci jenom nenaučili číst a nechali za sebou celou degeneraci dnešních dvacetiletých upištěných spratků, kterým zodpovědní rodiče zavřeli na okamžik hubu tímto komerčně vyhajpovaným brakem a alespoň na chvíli je odehnali od Assbooků a masakrování mutantů s joystickem v ruce a smrtí v očích. A mohou pak s "klidným svědomím" v důchodu před návštěvama frajeřit, že jejich ratolesti přeslabikovaly celých sedm knih!!!! No jo, doba je zlá, a tak si i tento chrchel do tváře solidní fantasy literatury bohužel našel své místo na slunci. A to víc, než je zdrávo. Tolik "epické" finále, postavené výhradně jen na zběsilém prcání kouzelnými klacky při útoku na Helmův žleb, navíc nesplnilo má toužebná očekávání a já musel znechuceně zmačkat svůj transparent s nápisem "GO VOLDEMORT" a sledovat odporný heavyend, který zdaleka nezaručuje, že až paní Rohlíková cvakne černouškům v Africe pár škol a postará se o blaho všech světových retardů, vám Vy-víte-kdo může už na věky Vy-víte-co! (19.07.2011)

Není to příliš dávno, co jsem se doslechl o filmu s názvem „Harry Potter“. Jsem mezi svými známými proslaven svou znalostí filmů a zdravým úsudkem na kinematografii jako takovou. Dokážu rozpoznat hodnotu filmového díla, nezastřenou emocemi, lacinými efekty, prostě se neopiju rohlíkem, jak se tak říká. Nu byl jsem dotázán právě na svůj názor k tomuto filmu. Je trochu s podivem, že jsem o tomto filmu ještě neslyšel, protože podle přátel je to jedna z největších filmových událostí poslední doby. Opatřil jsem si tedy film s názvem „Harry Potter a Relikvie smrti - část 2“. Nechtělo se mi dívat na předchozí díly, film totiž musí fungovat sám o sobě a navíc jsem s předešlými částmi nechtěl ztrácet čas. No ale teď už k samotnému veledílu. Začátek v sanatoriu, kde se Harry s nějakým zrzkem a jednou holkou vysmívají postiženým a starým lidem jsem ještě nějak překousl, i když jsem absolutně neměl tušení, co tímto jednáním sledují. Byl jsem rovnou vržen doprostřed děje, bez jakéhokoliv seznámení s postavami a jejich pohnutkami. To mělo za následek, že víceméně po celý film mi charaktery přišly hrozně nevýrazné, mělké, nesmyslně jednající. Možná i díky tomu si už druhý den nepamatuji žádné výraznější momenty. Nepřehledná temná akce, pak zas trapné ticho, které nikam nevedlo. Navíc všude ti divní skřítci, kteří očividně karikovali vyznavače židovské víry a nakonec byli dokonce upáleni. To mi přišlo vskutku nechutné. Ani efekty není možné pochválit. Například scéna, kdy ty děti lítají na koštěti, byla velmi nepovedená. Na druhou stranu je možné takové nedostatky u nízkorozpočtového filmu odpustit. Závěr byl posledním hřebíčkem. Harry byl chvíli mrtvej, pak zas ne a nikdo to nepoznal. A když ožije, tak před jedním puberťákem utíkají všichni ti čarodějové. To je dost nevěrohodné. Scéna „v nebi?“ s vousatým stařešinou mi taky vůbec nedávala smysl. Kdo to jako byl? Stačilo by jen trochu vysvětlit. O proskakování zdí a scéně v budoucnosti ani nemluvě. Potrženo, sečteno. Celé je to divné a nevěrohodné, vezměte si jen fakt, že v tomto filmu má zrzek dva! kamarády. To je přece volovina. A ještě jsem slyšel, že ten film snad vyšel i knižně. No třeba si to jednou přečtu, ale nevím, nevím. Film se mi moc nelíbil a kniha jistě nebude lepší. Navíc mě to čtení moc nebaví. Tenhle film si mé hodnocení nezaslouží! (02.09.2012)

Předchozí díly pod režijním vedením Davida Yatese přestaly být zajímavé z estetického hlediska a nabývaly na pozoruhodnosti svým zaměřením se pouze na - nesmírně početnou, nutno poznamenat - fanouškovskou skupinu. Narativní doťuknutí celé ságy už ale nestojí za pozornost ani z tohoto hlediska, protože se od fanouškovského diskurzu upustilo, a začíná být hodno zájmu až díky kritickým ohlasům, na nichž se výrazně podepsal hype "epického zakončení vyprávění pro celou jednu generaci". Zatímco první část posledního dílu by se s trochou nucené snahy dala obhájit jako odvážný narativní experiment, "dvojka" selhává jako samostatné vyprávění, jako završení příběhu kouzelníka s jizvou na čele i jako adaptace. Syndrom druhých polovin se zde projevuje velkou měrou, protože film nemá začátek, prostředek i konec a přechody mezi jednotlivými akty jsou až příliš nucené a neobratné. Nevadilo by to, kdyby daný přístup byl opodstatnitelný v rámci série, ale na místo strukturování vyprávění do větších celků mají sekvence podobu uzavřených adventurních úkolů s jasnými deadliney. Na předchozí díly se odkazuje jenom situováním na konkrétní místa a užitím stejných záběrů ve flashbacích. Je ode mě jako nečtenáře posledních dvou knih odvážné tvrdit, že ve výsledku nejde ani o dobrou adaptaci, ale pokud kvůli neukázáním scén úmrtí kladných postav postrádají činy přeživších během bitvy motivické opodstatnění a nezmínily se věci, které se zde najednou objeví a zužitkovávají, nemůže jít o ukázku dobrého převodu textu z jednoho média do druhého. A i ten vyzdvihovaný styl, který se vyznačuje netradičními úhly záběrů (rakurzy), decentralizovanou kompozicí a "nahrazení" konvenčního snímání dialogových scén (záběr/protizáběr) obkroužením postav v prostoru, se stalo v posledních letech v rámci blockbusterové kinematografie normou (viz batmanovská sága od jinak hodně stylisticky konzervativního Nolana, oproti němu formální progresivnost Abramse). Je dobře, že Harry skončil, protože až na výjimky z pravidla představoval zpátečnického představitele blockbusterové kinematografie, přizpůsobujícího se tak leda moderním trendům (opravdu je poznat, která akce má narativní opostatnění a která slouží jen jako atrakce kvůli 3D). (20.07.2011)