Obsahy(1)
Inscenaci Maryši z roku 1981, kterou Jan Grossman nastudoval v tehdejším Divadle Vítězného února v Hradci Králové, můžeme dnes s klidem označit za inscenaci zlomovou. Podobně jako Macháčkovi Furianti dva roky předtím zásadně pootočila náš pohled na klasické dílo, v mnohém zprofanované po léta udržovanou, popisně realistickou tradicí. Foto: Zdeněk Merta Jednoduše řečeno, žádná Maryša po Grossmanovi už nemohla být jako před ním. Žádný z inscenátorů se nemohl s jeho výkladem nevyrovnat. Už proto, že jako součást hradeckého zkušebního procesu vznikla také, jak bylo u Jana Grossmana typické, analytická studie textu, kterou znají i ti, kteří představení tehdy neviděli. V čem je ta dramatická změna? Zejména ve vnímání folklóru jako systému zvyků a vztahů, které člověka nejen váží k určitému prostředí, ale také ho svazují. Tedy žádná idyla prostonárodního života s písněmi a tanci, tryskajícími z čisté duše lidu. Místo toho moderní, strhující drama. Zejména mladí lidé v tehdejším Hradci to okamžitě pochopili a inscenace se stala vyhlášenou. Jezdilo se na ni i z Prahy, jak to ostatně bylo obvyklé, když Jan Grossman nesměl v Praze pracovat. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (4)
Vzorové moderní pojetí klasického dramatu. J.Grossman invenčně inscenuje, přitom s pokorou k silnému textu Mrštíků. ()
Maryša nejen odfolklorizovaná, ale hlavně ku prospěchu věci překabátěná ze sociálního dramatu do dramatu genderově-psychologického. Herecké výkony malinko nevyrovnané – Maryša strhující, Vávra i Lízal skvělí, s některými vedlejšími postavami už je to bohužel horší. Hudba na sebe dle mého příliš upozorňuje, neustálé dívčí pozpěvování v první půli místy až ruší a dramatičnost instrumentálních ploch tu a tam přetlouká dramatičnost dění na jevišti (to, co říká paní Vosková v doprovodném rozhovoru, že totiž není dobré prvním pohledem v prvním výstupu odehrát všechno až po to otrávené kafe, platí pro muziku zrovna tak). A abych nezapomněl, na moravské nářečí v podání některých Hradečáků jsem si musel chvíli zvykat. To jsou ale dílčí výhrady, jako celek je to sevřené, na všech složkách představení včetně scénografie je vidět ucelená koncepce a názor, inscenace vás postupně emočně pohltí. První dojem byl tak za tři hvězdičky, ke konci už jsem plně uchvácen zauvažoval i o pěti. ()
Účinkují Markéta Vosková-Novotná, Miroslav Švejda, Marie Tardy, Alena Cónová a další. ()
Jedna z nejlepších českých her 19.stol. v nejlepší úpravě, již jsem zatím potkal. Prosté, přímě, naléhavé, bezvýchodné. Nový, do té doby nevídaný pohled snad tkví v tom, jak je zdůrazněna bezmocnost všech zůčastněných s neodvratnou katastrofou cokoli udělat. (Bezmocnoct nebo neochota?) Ani jedna postava zde není vyloženě záporná, ani jedna není vyloženě kladná. Brutálně šedé, jako život sám. ()