Kamera:
Martin DoubaHudba:
Michal CábHrajú:
Pavla Beretová, David Prachař, Taťjana Medvecká, Vladimír Javorský, Matyáš Řezníček, Filip Rajmont, Kateřina Císařová, Martina PreissováObsahy(1)
Divadlo ve filmu: Maryša Jana Mikuláška v režii Viktora Tauše je ryze současná filmová zpověď ženy, která se rozhodla nepoddat se tlaku svého okolí a nemůže-li naplnit svou lásku, způsobit raději smrt a sebezkázu. Balada o případu, kde zachování vnitřní důstojnosti je důležitější než život sám. (Film Naživo)
Recenzie (10)
Uff, já mám tedy podezření, že problém je i v samotné předloze, která dějově unese tak 15 minut s několika zapamatovatelnými dialogy a zbytek je jedna velká slabota. Přidaná hodnota od Tauše a Mikuláška šla totálně mimo mě. ___ Musel jsem si na youtube pustit scénku Lábuse, abych vyvážil těch předcházejících 90 minut. ()
Tak jsem si myslel, že už těm pseudo-uměleckým blábolům ve dvácátém prvním století odzvonilo, ale jak šeredně jsem se mýlil. Když si odmyslím základní kameny divadelních představení, ke kterým mám úplnou averzi: teatrální přehrávání, nepřirozeně hlasitá mluva (aby slyšeli i ti vzadu), dramatické pauzy, dupání na pódiu, tak u nějaké veselohry se to dá ještě snést, ale když se k tomu přidá ta "umělecká" poloha: ksichtění se, ještě dramatičtější pauzy, progresivní výjevy a metafory, tak je z toho totální mučeníčko. Ten Prachař prolézající a čumící pod pódiem... ze zajímavosti jsem nahlédnul na jiné představení a v pár desítkách vteřin se jednalo o podobnou torturu. Velice vážně uvažuju o tom, že nějaké takové "císařovy nové šaty" přinesu do našeho kamarádského Kina, kde si promítáme ty největší zhovadilosti a zkoušíme, kolik kdo vydrží. Myslím, že to bude slavit úspěch. ()
⚪Otras, pozérstvo, hra na scénickú modernosť a postmoderné divadlo, pritom to akurát znehodnocuje naštudovanú látku.⚪Viem, že v národnom divadle v Londýne sa hral aj Cyrano s prázdnym proscéniom a jednou stoličkou či Čajka s plastovými pohármi a tromi zelenými stoličkami, táto Maryša je dramaturgicky niekde na podobnej úrovni.⚪Každé podobné spracovanie ma len utvrdzuje v tom, že modernizácia klasiky je hnus a hlúposť, ktorá nie je potrebná a slúži len na potlapkávanie sa dramaturga a režiséra po pleciach, ,,ako to len dobre vymysleli." A kritika spieva ódy o štvrtých významových plánoch a podobne.⚪Je to k smiechu, scény s dialógom neustále narúšané divnou choreografiou či vyslovenou modernizáciou textu. Ešte, že existuje záznam s Hřebíčkovou, ktorý je predlohe verný a ukazuje, ako by mala naozaj vyzerať.⚪ ()
V titulcích pořadu uvedeno: režie Viktor Tauš; divadelní režie Jan Mikulášek; rok výroby 2022. ()
Inscenace bez jakýchkoli předmětů na prázdné scéně, kde jsou jen postavy symbolicky oblečené a přehrávající výraz. Další z Mikuláškových nikam nevedoucích excesů. (Hvězdičky dávám jen z úcty k předloze bratří Mrštíků). ()
Tento způsob nasnímání divadelní inscenace má cosi do sebe. Dynamická kamera se sama zapojuje do děje, detailní záběry by divák v hledišti neměl nikdy šanci takto sledovat a vnímat. Inscenace je až ultraexpresivní a nervní kamera to ještě zesiluje. Je to samozřejmě věc vkusu, nicméně tentokrát "co je moc, to je moc...". Vůbec mi nevadí jevištní ztvárnění, kulis není třeba, dokonce i to expresivní hraní by se dalo přijmout, kdyby to ovšem nebylo až tolik za hranou. Stačilo by jen malinko ubrat, méně ječení a řevu by mohlo divácký prožitek podle mne spíš umocnit, posílit psychologii postav. Jakoby současní divadelní tvůrci považovali současné diváky za natolik zcyničtělé, nechápavé a otupělé (a třeba i právem), že se jim musí vše nalévat do hlavy nekompromisním násilím, aby jim to podstatné zkrátka neuniklo. Jenže pak unikají nuance a zůstává jen hrubá materie. Když sleduju něco takového, je mi herců až líto, že jsou k takovému extrému nuceni. Nevěřím totiž tomu, že by to sami tak opravdu chtěli, kdyby je k tomu nenutil režisér. Tahle vyhrocená expresivita je podle mne jen módní slepá divadelní ulička a těším se, až zase zákonitě vyšumí, protože už nebude zkrátka "in". Ne, že bych byl proti moderním inscenačním postupům, ale méně by bylo v podobných případech mnohem více. ()
Nové zpracování slavné předlohy na prknech Národního divadla. Text, kulisy a mnohdy i kostýmy očesány na nezbytné minimum. Hodně symboliky a silné emoce. Fascinoval mně projev všech hlavních postav. Díky kamerovým záběrům a střihu záznamu velice působivé. ()
Já uznávám, že Divadlo ve filmu je zajímavá věc, neobvyklá a originální, už jsem jich viděl několik. Ale nutno dodat, že tady už to tvůrci opravdu trochu přeťápli. Situovat klasiku do moderna je samo o sobě nezvyklé, ale aby postavy nosily moderní oděv a jako dekorace používali plastové kelímky, to je i na mě moc. A to nemluvím o jakémkoli náznaku snahy vytvořit alespoň základní kulisy. Kamera, která chvíli zabírá prostor a chvíli čumí herci přímo do tváře je mnohdy už nepříjemná. Herci sice s emocemi, ale do prázdného prostoru odříkávají text jako by nic a vše působí neuvěřitelně uměle a nepřirozeně. ()
Stále aktuální téma. Přijmout rozhodnutí,které se nám nelíbí a vyhovět. Popírat vlastní pocity a žít podle představ jiných. Nikdy to nedopadá dobře. Nemusí to být tak vyhrocené jako u Maryši,ale popírat své city a ubližovat sobě je taky tragédie. Je to tak živé,že není třeba dokonalých kulis. S kamerou jsou pak emoce ještě výraznější a bližší. ()
Měl jsem tu čest vidět včera v ND na vlastní oči. Myslel jsem, že po odchodu mimoně Špinara bude zase svět v ND normální. Není…. V Mikuláškovi má zdatného nástupce. Popravdě tu hru mohli odehrát ve vchodu do divadla nebo na tramvajové zastávce…. Jednu hvězdu dávám za Pavlu a její odvahu půlku hry odehrát v podprdě a spoďárech…. ()