Poslední dům nalevo
The Last House on the Left
Réžia:
Dennis IliadisKamera:
Sharone MeirHudba:
John MurphyHrajú:
Sara Paxton, Monica Potter, Garret Dillahunt, Tony Goldwyn, Josh Coxx, Spencer Treat Clark, Aaron Paul, Riki Lindhome, Martha MacIsaac, Michael BowenVOD (2)
Obsahy(2)
Oko za oko, zub za zub. Čo by ste urobili človeku, ktorý ublížil vašim najbližším alebo dokonca vašim deťom?
Plavecká šampiónka Mari Collingwoodová prišla s rodičmi stráviť prázdniny na ich letné sídlo schované uprostred hlbokých lesov. Idyla sa však rozplynie hneď po príchode, keď sa Mari rozhodne navštíviť dávnu kamarátku Paige a spoločne vojdú do cesty psychopatovi a jeho kumpánom na úteku z väzenia. Krug sa chce nepohodlných svedkýň zbaviť. Paige zavraždí, ale Mari – aj keď znásilnená a postrelená – dokáže utiecť. Snaží sa dostať k rodičom, ale do ich domu tiež smerujú kroky zabijakov, ktorí sa potrebujú schovať pred blížiacou sa búrkou. Manželia Emma a John sú k hosťom spočiatku veľmi milí, no keď do domu dorazí aj ich polomŕtva dcéra Mari, konečne zistia, koho majú pod strechou. Rodičia vezmú situáciu do vlastných rúk a nemilých návštevníkov náležite potrestajú...
(TV JOJ)
Videá (1)
Recenzie (599)
Scénář: Adam Alleca, Carl Ellsworth .. Obvyklý film nakraji. _ Mám spoustu tradičních problémů s obdobnými filmy - klišé, nešťastně jednoduché postavy, neoriginalita, kulhající opravdovost (když už se vše tváří tak realisticky) - přesto nemohu upřít občasnou režijní působivost a celkovou svižnost děje. Potěšila perfektní hudba, bouřlivá atmosféra, slušní herci, často zručně vybudované napětí, které opravdu funguje s patřičnou korunkou v podobě násilných scén, které svírají. ()
Za poslední dobu nejlepší horor, který jsem viděla. Všechno podle mého gusta. Úžasná atmosféra, jedna dost silná scéna, následné zúčtování a konec, který byl sice dost zbytečný, ale efektní (SPOILER: Varuji Vás, moc mě neserte! Mám mikrovlnku a nebojím se ji použít KONEC SPOLERU :o) Konečně se mi dostal do rukou horor, po kterém jsem tak dlouho pátrala!!! ()
Původní „Last House on the Left“ pojímal motivy násilí a pomsty exploatačně. Remake ze stejného příběhu vychází k fyzicky intenzivnímu thrilleru. V obou případech se jedná o typické produkty své doby. Zatímco Cravenův originál je esencí laciných brakových bijáků ze sedmdesátých let (drogově poblouzněná nesourodost vyprávění; třeskutě ubohá forma; zkazky o filmu, jeho interpretace a ostatně i jeho slogan z plakátu jsou mnohem podnětnější a dramatičtější než film samotný), stejnojmenná novinka je zase stylově čistá žánrovka dle současných mainstreamových norem. Nicméně zatímco Craven se vůbec nezatěžuje otázkou legitimnosti či etičnosti pomsty, tentokrát film v absolutním finále přichází se zneklidňující tečkou, která happyendu dodá zlověstně mnohoznačný rozměr. Jistě, nový „Last House on the Left“ není originální, nicméně to nebyl ani Cravenův „originál“ (lépe řečeno brakové přiznané přepracování Bergmanova „Pramenu panny“). Ale narozdíl od Cravena dokáží tvůrci nové verze starý koncept obohatit (viz závěr) a především uchopit koncepčně a konzistentně. Více v recenzi na Aktuálně.cz. ()
Crawenov základný kameň v podobe pôvodného filmu a navyše aj pozícia producenta, boli pre mňa dostatočným lákadlom, aby som na film zašiel do kina. Tak perfektne vyváženú thrillerovú zápletku s dokonalou porciou horrorového napätia som naposledy pocítil práve pri Crawenovom režijnom počine 'Red Eye', takže som presne vedel, odkiaľ vanie vietor. Ale napokon ani grécky nováčik na poste režiséra si neviedol najhoršie, príbeh roztáča svoju thrillerovú líniu pekne pomaly a pomalý rozjazd mu celkom svedčí. Miestami poriadne pritvrdí naturalistickými scénami, nešetrí krvou a ale naopak šetrí s porciou klišé, ktorú prakticky eliminoval na minimum. Najväčším sklamaním bola nevýrazná hudba a ešte menej výrazní záporáci, od ktorých nevyžarovala takmer žiadne negatívna charizma, ktorá by znásobila pocit znechutenia z ich úchylných činov. Celkovo - spokojnosť. 75%. ()
Díky bezvýchodné atmosféře, neustálému hnusnému pocitu z toho, že to, co se už stalo, není nic ve srovnání s tím, co se teprve stane, a díky absolutní nepředvídatelnosti děje nemůžu jinak a musím Poslední dům nalevo postavit takřka na úroveň Peckinpahových Strašáků. Je to patrně první film, který si takové srovnání zaslouží. Úplně dobře mi z té podívané nebylo, ale bavil jsem se setsakra poctivě. ()
Reklama