Hranice ovládania

Isaach De Bankolé jako černý ninja se (podobně jako černý samuraj Ghost Dog) pohybuje subjektivním prostorem zrcadlícím svojí pravidelnou uspořádaností symetrického labyrintu „skutečný“ svět, který obývají „živé bytosti“. On sám se mezi „živé bytosti“ nepočítá – „mezi námi jsou ti, kteří mezi námi nejsou“ avšak on „není mezi nikým“. ___________ To, co Jim Jarmusch předvádí, je volné interpretační pole, ne úplně nepodobné filmům pracujícím s vyprázdněným narativem. Z hlediska narace tedy nepřináší nic nevídaného, ovšem on svým specifickým způsobem samotnou formu vyprázdněného narativu posouvá někam mimo hranice reálného – do snového prostoru labyrintů a metasvětů, do světů „na okraji“ (jestliže okraj ani střed neexistují, mohou se jejich zdánlivé obrazy nalézat kdekoli). Na rozdíl od Guse Van Santa (Gerry) nebo Bruna Dumonta (Twentynine Palms) aj., kteří vypráví příběh z „reálného“ světa pomocí obrazů, které porušují kauzální souvislosti vyprávění (není jasné co je pro děj relevantní a co ne, takže divák je neustále maten tím, že jsou mu předkládány pouze neurčité záhyby příběhu), se Jarmusch dotýká světů mimo, existence za horizontem – Jim Jarmusch překračuje zrcadlo. ___________ Film na vzdory své volnosti není vyprávěn svévolně – hlavní hrdina (a spolu s ním i děj) se pohybuje na základě logického systému, který je utvářen cyklickou hrou propojených znaků a (divákem) nerozluštěných šifer. Divák na základě toho všeho může film „číst“ různými způsoby, avšak nikoliv jakkoli libovolně. Film je přes svoji interpretační otevřenost pevně svázaný svojí logickou strukturou (třebaže se jeho logika rovná spíše logice cesty zenu), bez které by jeho hra byla nehratelná. Podobné postupy můžeme najít v literatuře např. u raných děl Michala Ajvaze nebo v žánrových labyrintech Jeana Echenoze. Ať mi tedy nikdo nevykládá, že to byla pseudointelektuální nuda a podvod na diváka a že se Jarmusch umělecky vyčerpal! U některých filmů by mělo být upozornění non-midcult, aby bylo jasné, že u něj duševně tupozrací měšťáci a kulturní snobové mohou zažívat silné okamžiky sebestředného utrpení. (24.11.2009)

.....kdo si myslí, že je víc, jak ti druzí ať si zajde na hřbitov. Život je hrst prachu..... Náš hlavní hrdina " Isaach de Banhole " Long man promluví až po patnácti minutách. CITUJI : Dvě espresa do dvou šálků. Tichý, málomluvný snímek z pěknou hudbou a zajímavým dějem. Někdy jsem měl pocit, že toho aktéři namluví zbytečně moc a že to chtělo slova malinko ubrat. Ve filmu byla zmínka o Praze. Mluvil o ní KYTARISTA ( John Hurt ). Tanec při španělské kytaře asi v šedesáté minutě byl úchvatný. Stejně jako záběry z jedoucího vlaku nebo záběry z ulic mnoha měst. Ve filmu si taky zahrál Bill Murray jako AMERICANO a strašně klel. Konec filmu byl zajímavý. .....Život nemá valnou cenu - La vida no vale nada..... Nemluvíte španělsky, že ? (10.07.2010)

Čo je veľa to je veľa. Obrazovo veľmi pôsobivé, dialógovo zaujímavé, ale v konečnom dôsledku je to o ničom. Nie je to vyslovená nuda, ale po JJ filmoch zvyknem mávať silnejšie pocity.. Neviem kto to tu písal, že je to onania nad sebou samým.. zdôraznil by som, že toto nie je jeden výstrek, ale doslova bukkake. 60% (18.02.2010)

Jim Jarmusch bývá označován za mistra či krále nezávislého filmu, já bych se ho po snímcích, které jsem zatím viděl (Noc na Zemi a Přežijí jen milenci) nebál považovat především za mistra podmanivé tajuplné atmosféry. Atmosféry, která možná vyloženě nenapíná a s níž se pan režisér často rozplývá v pomalém zádumčivém tempu, ale přesto mě často hodí do zvláštního transu. Děj Hranice ovládání se sice oproti zmíněným „jarmuschovkám“ většinou odehrává během slunečního dne, ale přesto jsem v té atmosféře opět cítil závan čehosi nočního, snového... Kdyby mi někdo před zhlédnutím řekl, že budu nadšen z filmu, v němž jeden černoch bloudí po různých místech, potkává zdánlivě náhodné kolemjdoucí, aby s nimi prohodil pár slov o čemkoliv a vyměnil jakýsi šifrovaný vzkaz, možná mu neuvěřím. Ale mě se to Jarmuschovo podání špionážního thrilleru plného dlouhých, často monotónních chvil během procesu plnění složitého úkolu (a teprve s jednou menší napínavou „akcí“ ke konci) hodně zamlouvalo od počátku, aniž bych nějakou dobu tušil, oč tu kráčí a hlavní, galantně odětý hrdina nesl v sobě dostatečné charisma na to, aby mě zajímal. Nejen dvě espressa do dvou šálků tomu vházela stylovost, pravidelná cvičení současně pak i kousek znepokojující záhady, drobná povídání i odkazy na filmové klasiky, mezi nimiž si během podávání sirkových krabiček lze vzpomenout i na mlčenlivý klenot poválečného amerického filmu The Thief (1952)... pro mě osobně takřka dokonalé artové a novátorské pojetí špionážního thrilleru, skvělý zážitek! [90%] (22.10.2022)

tento film si užijú len fanúšikovia jarmuscha - a to tiež len tí najskalsnejší, žiadni povrchní priaznivci, naozaj tí, ktorí videli všetko (a všetkým myslím naozaj všetko od Permanent Vacation až po poviedku v projekte Ďalších desať minút). uznávam autorskú slobodu, uznávam právo autora na experiment a na natočenie si svojho myšlienkovo a esteticky najčírejšieho exktraktu, ak na to dozrel, ak si na to "zarobil", ak na to má prostriedky. sú filmy, na ktoré skrátka bežný divák radšej nech ani nesiaha, pretože mu nemajú čo ponúknuť. sú filmy ako tieto, kde ak človek niečo vopred očakáva, je jasné, že už to ho odsudzuje na sklamanie. sú filmy, pri ktorých musí byť človek otvorený. ja mám rád, keď si zo mňa niekto vystrelí. rovnako mám rád všetko japonské, všetko jarmuschovské a všetko filmové, absurdný humor, vysoko estetickú formu a mlčanlivých hrdinov. a úplne rešpektujem túto minoritnosť a fakt, že mnoho ľudí to rado nemá. (12.03.2011)