Hranice ovládania

Jak to vidím já, běžný divák, resp. filmový "nadšenec" je konzument, který, pokud dostane něco jiného, než co čeká, si stěžuje a křičí, zatímco cinefil (= ten, kdo má film rád a proto se předpokládá, že mu i rozumí) bere v potaz i tu možnost, že chyba může být v něm, nikoliv ve filmu. Proto se vyhýbá citovým odsudkům, nekape z něj frustrace „podvedeného“ zákazníka a využívá možnosti opakovaných shlédnutí. Co mnoha filmovým "nadšencům" vyčítám, je špatná argumentační kultura, nedostatek pokory a neschopnost rozlišovat mezi dobrým a špatným uměním – Jarmuschův poslední film je vším, jenom ne tím špatným. (30.01.2010)

Tak Jimbo nám na stará kolena začal Lynchovaťět. Velmi snadno by šel film napadat z manýrismu sebestředného režiséra (zřejmě zneuznaného výtvarníka), jenž nám podsunul pár vyprázdněných "hezkých" obrázků či nalepovat metafory typu, že Jarmusch s divákem rozehraje roztahanou předehru, abychom pak zjistili, že se mu nepostavil. Či vezmu partu starejch kámošů, zajedem do Evropy na dovču a během toho něco nasnímáme nebo, že je to prostě sračka. Jenže mě film svým tempem, pojetím a atmosférou bavil, zajímal a obrázky často uchvacovaly (za všechny příjezd autem do Madridu či jízda vlakem kolem elektráren). V rámci současné produkce jistě nadprůměrné minimal dílo s výbornou audiovizuální stránkou, nicméně mám i výhrady. Elegantní gangsteři by měli mít elegantní chůzi a styl, což Bankolé nemá (a také by neškodilo, kdyby se občas vykoupal). Režisér se dost "vykrádá", což mě v některých případech baví a vychytávám si trademarky, ale zde to na mě působilo rušivě. U některých scén jsem se nemohl ubránit dojmu, že z nich šlo vytřískat mnohem víc, např. u té s Tildou Swinton či Johnem Hurtem (třeba kdyby je natočil Lynch, checht). Resumé : Nedejte na reakce kamarádů a internetů (také mě dlouho odrazovaly) a na film si běžte udělat názor sami. Jimbo si to zaslouží (stejně jako ten film). (28.07.2009)

Záhadný černý muž je vyslaný jiným záhadným černým mužem, aby chodil po zemi španělské a pozoroval a hledal a nemluvil a čekal... A vy chodíte a díváte se s ním a taky čekáte a... ono prd. Celý tenhle film je prázdný jako prd. Ó pardon, zapomněl jsem na vizuálno... No je pravda, že kamera je hodně púsobivá a je zjevné, že každý záběr byl pečlivě promýšlený a obrazy které vidíme jsou často esteticky krásné jako umělecká díla a hraje k nim příjemná (i když většinou nepříliš vhodně zvolená) hudba a celé je to takové meditativní a čisté a kultivované a jemně surreálné a předstírá to dokonce jakési filosofující rozuzlení... Ale pořád je to jenom film o prdu. Dialogy ve všech těch Kafích a cigárech jsou oproti plkům zde existenciálně závažné záležitosti a Bankolé se neustále tváří, jako kdyby teprve před měsícem slezl z palmy a naučil se chodit v obleku a jíst příborem. A to jsem dosud Jarmuschovi nikdy nedal míň než čtyři hvězdy a mám ho v mé režisérské Top 10. Moc dobře jsem asi mimovědomně tušil, proč se tomuhle filmu tak dlouho vyhýbám. (01.01.2019)

Parodie na 007, (pseudo?)intelektuálské cvičení na toto téma, nebo snad ještě něco jiného? Seznamte se s bezejmenným zabijákem, který si zásadně objednává dva šálky pressa naráz, doslova nikdy nespí, nesnáší mobilní telefony a bouchačky, v pouzdru na kytaru nosí skutečný nástroj, odmítá obšťastňovat roztomile naservírovanou bondgirl ("Nemáš rád sex?" "Ne když pracuju.") a do přísně střežených prostor proniká silou mysli. Švanda k popukání? Rozhodně ne. Emocionální chlad, řada na první pohled banálních, matoucích motivů a výroků, minimalistický vrchol filmu v momentě, kdy ústřední postava vykročí ze dveří v náhradním obleku a do strun se opře post-rockový soundtrack? Rozhodně ano. (16.07.2009)

Tak uz chapu ty rozdilny komentare, kde je jasne videt, kdo chce, aby se neco ve filmu delo a komu staci dve hodiny cumet na cumejici postavy. Tady se totiz absolutne nic nedeje a filmu by spis sednul nazev Nudny zivot zabijaka. Naprosto tragickej Bankole se celej film tvari furt stejne, prakticky nemluvi a dela, ze je desne cool, tajemnej a nad veci a pritom jediny, cim je zvlastni, je objednavani dvou kafi soucasne. No a ve filmu de jen o to, ze nekam prijede, prochazi se po okoli nebo jen tak nekde stoji/sedi a na neco cumi a do toho hraje naprosto nevhodna hudba pripominajici kraval, ktera se snazi divaka vzbudit. No a vzdy jednou za cas k nemu prijde nejaka postava, odkeca si tech par vet, na ktery Bankole ani nijak nereaguje, prohodi si krabicku se zpravou a tak furt dokola dlouhy dve hodiny. Vydrzel jsem do konce jen z toho duvodu, abych videl, jestli pri tom vsem cumeni se nakonec dokope k nejaky akci a ke konci to skutecne zacne vypadat, ze by se pri utoku na dost dobre hlidanej barak mohlo zacit neco dit. Jenze Jarmusch patrne nevedel, jak to natocit, tak celou akci proste vystrih. Z hercu stoji za zminku tak akorat Paz de la Huerta a to jen z toho duvodu, ze celou dobu, co je ve filmu, tak je naha. Jarmusch ma sice podobnejch kousku vic, kde lidi jen mlcky cumi, ale vzdycky mu to vcelku vychazelo, ze z toho byla nakonec slusna zabava, ale tohle je jenom opruz o nicem s nesympatickym hlavnim hrdinou. (22.11.2009)